„Moje babička chce, abys sis mě vzal, a pak se o tebe a tvoje děti staral po zbytek tvého života. Jsi ochotná si mě vzít?" vyhrkl Elliot bez obalu. Ačkoli mluvil o manželství, jeho pohled byl lhostejný; bylo to, jako by prostě nesl odpovědnost. Anastazii to najednou pobavilo, načechrala si dlouhé vlasy a podívala se na muže naproti. „Dobře se na mě podívej. Vypadám snad jako typ, který by se nikdy neměl vdát?" Byla velmi krásná. Ve skutečnosti nebylo přehnané říci, že byla naprosto ohromující. „Slečno Tillmanová, nechcete si mě vzít?" Elliotovi zacukaly koutky úst a tiše si oddechl úlevou. „Ačkoli jsi mocný a pohledný, nezajímáš mě," odpověděla Anastasia velmi sebevědomě. Elliotova pohledná tvář prozradila mírně překvapený výraz. Zdálo se, že pro tuto ženu vůbec není atraktivní. No, to je přesně ten výsledek, který jsem chtěl, tak jako tak. Jak si přál, navzájem se nepřitahovali. „Doufám, že osobně navštívíte mou babičku, slečno Tillmanová." Koneckonců, jen tato žena mohla popřít přání jeho babičky, protože ve svém srdci byl zodpovědný i za jinou ženu. Anastasia se na několik sekund zamyslela a pak se zúženýma očima zeptala: „Opravdu jste získal QR International Group?" „Ode dneška budu tvůj šéf, takže se neboj. Postarám se o tebe." Elliot vyjádřil, že i když si ji nemůže vzít, postará se o ni v práci. Když to Anastasia uslyšela, zamrkala. „Dobře, tak to udělejme! Nashledanou, pane prezidente Presgrave." Elliot byl jejími slovy opět překvapen. Nikdy předtím ho žádná žena tak okatě neignorovala. Elliot tedy vstal a odešel. Poté si Anastasia tiše povzdechla. Najednou Grace zaklepala na dveře a zeptala se: „Anastazie, o čem sis povídala s prezidentem Presgravem? Líbíš se mu moc?" „Kdo to řekl?" „Všichni říkají, že se na tebe v konferenční místnosti upřeně díval," informovala Grace Anastazii o nejnovějších šťavnatých drbech. Když to Anastasia uslyšela, byla naštvaná. Zdálo se, že jí Elliot v práci dělá problémy. Jako šéf by měl být dobrý šéf. Bude pro něj jen pracovat a on by se jí v budoucnu neměl ukazovat na očích. Anastasia stála před oknem od podlahy ke stropu, zvedla telefon a zavolala otci. „Haló! Mohu vědět, kdo volá?" Ozval se z druhého konce známý hlas. Anastazii se sevřelo hrdlo, když na druhou stranu zavolala: „Tati, to jsem já. Jsem Anastazie." „Anastazie? Ty... Kde jsi byla posledních pět let? Nemohl jsem tě najít." Francis byl příjemně překvapen. Nyní, když se otec a dcera spojili, jak by mohla jakákoli nenávist přetrvat? Anastazii se zalily oči slzami, když řekla: „Tati, promiň. Celé ty roky jsem žila v zahraničí a teď jsem se vrátila pracovat do vlasti." „Dobře, hlavně že jsi zpátky. Kdy přijdeš domů?" „Já-Já půjdu domů za dva dny." „Dobře, hlavně že jsi zdravá a v bezpečí. Je to moje chyba. Neměl jsem tě vyhnat." „Nechme minulost být." Anastasia ho utěšovala. Prošla si všemi těžkostmi a už na ně nechtěla myslet. „Dobře, vrať se domů co nejdříve!" povzdechl si Francis. Anastasia zavěsila telefon a zhluboka se nadechla. Vlastně se jí ještě nechtělo domů. Stačilo jí, že je její otec zdravý a v bezpečí. V tu chvíli Larry zaklepal na dveře a přišel s krabicí v rukou. „Anastazie, přišel jsem ti něco přinést." Anastasia se překvapeně podívala na krabici, kterou položil na stůl. "Co to je?" „Hádej." Anastasia se podívala na krabici s nápisem ‚Cloud Residence No. 1‘. Znělo to jako název budovy. „Raději mi to řekni rovnou!" usmála se Anastasia; nechtěla hádat. „Cloud Residence No. 1 je luxusní velký byt o rozloze 370 metrů čtverečních v hodnotě 120 milionů. Je to špičková nemovitost, která je honosně zrekonstruovaná a zařízená luxusní výzdobou a je připravena k nastěhování. Zasloužíš si to." Larry domluvil a otevřel krabici. Uvnitř bylo šest klíčů a dveřní karta. Anastasia se zamračila. "Je to pro mě?" „Anastazie, tohle je speciální výhoda od prezidenta Presgravea. Změnil tvé bydliště na byt Cloud Residence No. 1. Nejsi překvapená a nadšená?" „Vezmi si to; nepotřebuji to." Anastasia chladně odmítla. Nechtěla přijmout žádné laskavosti od rodiny Presgraveových. Když jí zemřela matka, prožila velmi bolestivé dětství. Její matka zemřela čestnou smrtí a ona ztratila svou nejbližší milovanou osobu. Za boží milosti... Když slyšel její odmítnutí, Larry na několik sekund oněměl. Právě odmítla tak úžasnou výhodu? „Anastazie, neděláš si legraci, že ne? Tohle je výhoda, která je jen pro tebe!" Larrymu bylo 35 let a byl svobodný. Také se na první pohled zamiloval do Anastazie, která byla mladá a krásná, ale nečekal, že Elliot už ho předběhl. „Řekni prezidentovi Presgraveovi, že v práci nepotřebuji žádné zvláštní zacházení." Když Anastasia domluvila, posunula krabici směrem k Larrymu a zopakovala svá slova. "Vezmi si to." „Nedělej mi to. Jak mu to mám říct? Prostě to přijmi!" Larry viděl, že se Elliot o Anastazii zajímá. Anastasia však stále pevně řekla: „Pošli to zpět. Opravdu to nepotřebuji. Děkuji." Když Larry viděl, že to myslí vážně, musel krabici odnést. V tu chvíli se Elliot nevrátil do práce ve své společnosti Dominion Corporation, ale začal pracovat v hlavní kanceláři Bourgeois. „Pane prezidente Presgrave, Anastasia to nechce přijmout, ať jsem říkal, co jsem říkal," hlásil Larry bezmocně. „No." Elliotovy tmavé oči byly zamlžené. Očekával to, ale bylo by nejlepší, kdyby mohl svůj dluh splatit materiálními věcmi, aby se nemusel vázat k Anastazii manželstvím. V rezidenci Tillmanových se Francis právě vrátil. Podíval se na svou ženu, jak se dívá na televizi na pohovce, pak si šťastně povzdechl a řekl: „Naomi, dnes mi volali. Hádej, kdo to byl?" "Kdo?" podívala se na něj Naomi zvědavě. „Byla to Anastazie! Všechny ty roky žila v zahraničí. Není divu, že jsem ji nemohl kontaktovat," řekl Francis šťastně. Neuvědomil si, že se výraz jeho ženy náhle změnil a zášť v jejích očích vzrostla. „Proč na ni ještě myslíš? V minulosti tě ztrapnila, tak ať se nevrací do tohoto domu." „Naomi, už nějakou dobu přemýšlím a mám pocit, že není ten typ člověka. Musí to být nedorozumění, a stejně, už je to tolik let. Nechme to být!" „Jaké nedorozumění? Erica ji vyfotografovala, jak v noci navštěvuje takové místo. Důkazy jsou pádné." Naomi opravdu nečekala, že se Anastazie, která byla vyhnána, nyní vrátí. Všimla si snad rozvoje naší společnosti a vrátila se, aby soutěžila o rodinný majetek? Hmph! Všechno patří mé dceři. Přes mou mrtvolu se na to Anastazie dostane!" Když Francis viděl, že jeho žena není šťastná, nic neřekl a šel unaveně nahoru. Poté Naomi rychle zvedla telefon a vytočila číslo své dcery. „Ahoj! Mami." „Erico, hádej, kdo je zpátky?" "Kdo?" „Ta malá děvka Anastazie dnes kontaktovala tvého tátu. Je zpátky." "Cože? Jak se vůbec může vrátit?" „Určitě se jí zalíbil majetek naší rodiny a chce se vrátit pro svůj díl. Se mnou se na to ani nedotkne." Naomi chladně odfrkla, její tvář byla plná hořkosti. „Dokázala jsem ji vyhnat před pěti lety, takže i když se vrátí, můžu ji zase vyhnat." Erica si tím byla také velmi jistá.