„Anastasie, pomoc! Zneužili mě v klubu!“ Zoufalý a bezmocný hlas její nejlepší kamarádky byl jediné, na co Anastasia Tillmanová myslela, když spěchala ke klubu. Pokoj 808. Anastasia vzhlédla k číslu na dveřích soukromého pokoje. Bylo to stejné číslo, které jí poslala její nejlepší kamarádka, Hayley Seymourová. Bez dalšího rozmýšlení vrazila do dveří, aby svou přítelkyni zachránila. Když se dveře pod její rukou rozletěly, přivítala ji tma uvnitř. Náhle se silná ruka sevřela kolem jejího zápěstí a vtáhla ji do temné místnosti, následované hlasitou ranou, jak se dveře zabouchly. „Hej – kdo jsi a co chceš?!“ vykřikla Anastasia a její oči divoce těkaly kolem, jak se snažila zorientovat v okolí. „Uklidni se a budu se k tobě chovat dobře.“ Hluboký a chraplavý mužský hlas promluvil blízko jejího ucha. V následující vteřině byla Anastasia bez okolků hozena na pohovku, a než se stačila postavit na nohy, štíhlé a silné tělo ji přimáčklo dolů. Vydala tlumený výkřik, když pár rtů chutnajících po mátě peprné zajal ty její. Muž nad ní pálil horkem na dotek. Pocit beznaděje jí vehnal slzy do očí, když se snažila bránit muži, ale nakonec nemohla dělat nic jiného, než snášet jeho zuřivost. Bůh s ní. O hodinu později Anastasia vrávorala z pokoje, vypadala rozcuchaně. Právě si prošla noční můrou, ale to ji neodvedlo od starostí o bezpečnost její nejlepší kamarádky. Chystala se vytočit Hayleyino číslo, když uviděla skupinu mužů a žen vycházejících z postranních dveří. Pod světly okamžitě poznala dvě z žen ve skupině. Jednou z nich byla Hayley, její nejlepší kamarádka, která předtím v telefonu volala o pomoc, a druhou byla Anastasiina nevlastní sestra, Erica Tillmanová. Obě dívky šly bok po boku se sepjatýma rukama, jako by byly nejbližší přítelkyně. Šok a vztek zbarvily Anastasiiny rysy, když je uviděla. „Stůj, Hayley!“ zavolala hlasitě přes vzdálenost, zatímco její pěsti se jí pevně sevřely u boků. Když to Hayley a Erica uslyšely, otočily se, aby se jí postavily čelem. Anastasia na ně zlostně zírala, s tváří bledou jako stěna, a zeptala se Hayley: „Proč bys mi lhala?!“ Hayley se ušklíbla. „Není to moje chyba, že jsi vždycky tak naivní, Anastasie.“ „Dobře sis užila s tím gigolem vzadu?“ zeptala se Erica zpěvavým hlasem a zlomyslně se usmála. Teprve tehdy si Anastasia uvědomila, že ji obě napálily. Cudnost, kterou si vážila posledních devatenáct let, byla nyní obětována pro jejich opovrženíhodnou radost. V tu chvíli byly Hayleyiny oči ledové, když se zlobně zavrčela: „Opravdu sis myslela, že jsem tvá kamarádka, Anastasie? Žiju v tvém stínu od té doby, co jsme se potkaly! Nenávidím tě a nechci nic víc, než ti zničit tu tvář!“ Erica na druhou stranu rychle vstoupila a posměšně řekla: „Mám důkaz, který potřebuji, abych tátovi ukázala, že se v klubu prodáváš za peníze. Nebude trvat dlouho a vyhodí tě z domu!“ „Vy dvě –“ Anastasia byla tak rozzuřená, že se zakymácela. Její tělo bylo po utrpení, kterým si prošla, v troskách, a kolektivní tíha přítelčiny zrady a sestřiny krutosti ji téměř srazila k zemi. „Pojďme, Hayley! Nechceme být viděny s odpadem, že ne?“ S rukou provlečenou skrz Hayleyinu ruku ji Erica vedla k sportovnímu vozu, který zaparkovala u obrubníku. O tři dny později, v sídle Tillmanových, zakřičel hluboký mužský hlas v zuřivosti: „Stala ses společnicí za peníze jen proto, že jsem ti nedovolil odjet na studia do zahraničí? Jak mohu já, Francis Tillman, mít tak nestydatou dceru, jako jsi ty?“ „Tati, já ne –“ „Ty ne? Ale ano, Anastasie! Jak jsi mohla zajít do tak nestydatých krajností? Hladověli jsme tě, nebo jsme tě o něco ochudili? Nemůžu uvěřit, že by ses prodávala náhodným cizincům ve špinavém klubu! Pro tvé vlastní dobro doufám, že sis do tohoto domu nepřinesla žádnou nemoc. Kdo ví, co jsme od tebe s dcerou mohli chytit,“ ušklíbla se žena, která byla oblečená do šperků a jemných šatů, odkud seděla na pohovce. „Tati, já jsem to opravdu neudělala. Já –“ snažila se Anastasia vysvětlit. Francis však nechtěl slyšet ani slovo. Zlostně na ni zíral a vyštěkl: „Stále mi lžeš, jak vidím. Vypadni z tohoto domu hned teď! Nesnesu, abys byla pod mou střechou. Žádná moje dcera nemůže být tak nestydatná. Od nynějška nejsi mé dítě!“ Mezitím na schodišťové podestě Erica sledovala tuto scénu, jak se opírala o zábradlí s bradou podepřenou na ruce. Všechno šlo přesně tak, jak naplánovala. Během několika minut bude Anastasia vyhnána z domu a bude se potulovat jako nějaký ubohý zatoulaný pes. Dole v obývacím pokoji Anastasia zmlkla, když uviděla hromový a zklamaný výraz v otcově tváři. Beze slova vstala ze sedadla a vyšla po schodech nahoru, aby si sbalila své věci. Právě obešla podestu, když ji Erica zatarasila. S rukama povýšeně zkříženýma před hrudí se mladší dívka ušklíbla: „Vypadni odsud! Nepotloukej se kolem jako ošklivé zjevení. V tomto domě pro tebe už nikdy nebude místo!“ Anastasia zaťala pěsti, když zlostně zírala na Ericin potěšený výraz. Když Erica uviděla nenávist a hněv v Anastasiiných očích, naklonila se dopředu. „Co, chceš mě snad zfackovat?“ Otočila tvář k rozzuřené dívce a domýšlivě řekla: „Tak do toho!“ Bez zábran Anastasia srazila ruku přes Ericinu tvář, což vedlo k tvrdé facke. „Ach!“ Erica vydala pronikavý výkřik. „Právě jsi mě uhodila! Mami, tati – Anastasia mě právě uhodila!“ Vyla, když vyrazila dolů po schodech. Naomi Lowellová rychle vtáhla svou dceru do náruče a vykřikla do schodiště: „Jak se opovažuješ uhodit mou dceru, Anastasie! Co to sakra hraješ?!“ Francis pohlédl na červené otisky na Ericině tváři a nikdy ve svém životě nebyl zklamanější. Kdy se moje nejstarší dcera stala tak nesnesitelně vzpurnou? „Tati, to bolí…“ vzlykala Erica, když se zavrtala do otcovy náruče a zhluboka se nadechovala, jako by ji něco velmi bolelo. „Vypadni odsud, Anastasie!“ zařval Francis do schodů. Anastasia si sbalila své věci, popadla pas a sešla dolů po schodech. Její srdce zkamení, když uviděla, jak její vlastní otec drží Ericu v náručí, jako by byla něčím cenným. Anastasia tehdy věděla, že v jeho srdci skutečně nemá místo. Francis slyšel jen Ericinu verzi příběhu, místo aby se Anastasie zeptal na hrůzný incident, který prožila včera v noci. Od smrti její matky trávila roky v tomto domě jako cizinec, protože její otec přivedl domů svou milenku a svou nemanželskou dceru, aby vytvořili novou rodinu. Anastasiina chudá matka nikdy nevěděla o mimomanželských aférách svého manžela, dokonce ani po smrti. Nikdy se na toto místo nevrátím. Uvnitř domu Erica sledovala, jak Anastasia táhne kufr ven z předních dveří, a na jejích rtech se objevil zlomyslný úsměv. Konečně jsem se zbavila toho zbytečného zjevu! … O pět let později se ozvalo zaklepání na vchodové dveře bytu v Dansbury. Žena žijící v bytě se zabývala svými návrhy, když uslyšela zaklepání. Trochu zmatená došla ke dveřím a neochotně je otevřela. Když uviděla dva Asiaty v oblecích, zeptala se čínsky: „Koho hledáte?“ „Jste slečna Anastasia Tillmanová?“ zeptal se jeden z mužů anglicky. „Ano, jsem. A vy jste?“ naléhala Anastasia. „Byli jsme požádáni, abychom vás vyhledali. Vaše matka, Amelia Chapmanová, kdysi zachránila život našemu mladému pánovi. Stará paní, které sloužíme, si přeje vás vidět.“ Zamračila se. „Kdo je ta stará paní, které sloužíte?“ „Stará paní Presgraveová,“ odpověděl první muž uctivě. Když to Anastasia uslyšela, pochopila, co tyto muže přivedlo. Stará paní Presgraveová byla žena stojící za skupinou Presgrave, nejvýznamnějším konglomerátem v zemi. Před lety Anastasiina matka obětovala svůj život, aby zachránila nejstaršího vnuka staré paní Presgraveové. Dělalo Anastasii velkou hrdost, že se narodila policistce tak schopné a spravedlivé, jako byla Amelia. „Omlouvám se, ale nemám v úmyslu ji vidět,“ řekla Anastasia rozhodně. Měla pocit, že Presgraveovi chtějí splatit Ameliin velký čin, ale neměla v plánu jejich gesto jakkoli přijmout. V tu chvíli se zevnitř bytu ozval dětský a zvědavý hlas, který se ptal: „Mami, kdo to je?“ „Nikdo,“ odpověděla Anastasia spěšně. Poté se otočila, aby oslovila muže u dveří: „Omlouvám se, ale opravdu nemám náladu na návštěvy.“ S tím zavřela dveře. Mezitím zpět v zemi seděl muž na pohovce uvnitř vily zasazené do poloviny kopce. „Už jste ji vystopovali?“ „Ano, mladý pane Elliote. Dívka z klubu před pěti lety právě prodala vaše hodinky na trhu s použitým zbožím.“ „Najděte ji,“ řekl muž na pohovce hlubokým a autoritativním hlasem. „Ano, pane!“