Milo okamžitě zamířil do Ansonovy kanceláře, tvářil se vážně. "Pane Camerone, někdo útočí na firewall naší společnosti. Celé oddělení sítí je v pohotovosti, ale stále nemohou útok zastavit." Ansonův výraz zvážněl. Povolil si kravatu a poškrábal se na krku. Milo si bystře všiml několika červených vyrážek na jeho krku, jako by měl alergickou reakci. "Pane Camerone, vy..." Anson na něj ostře pohlédl a položil ruce na klávesnici, rychle psal. Útočník byl mazaný a jednal velmi rychle, což způsobilo, že Ansonův výraz postupně zvážněl. Už je to dlouho, co narazil na rovnocenného soupeře. Milo nervózně sledoval stranou, téměř zapomněl, jak dýchat. Bylo vzácné narazit na někoho, kdo by se mohl Ansonovi vyrovnat, takže byl docela zvědavý na identitu tohoto útočníka. Na obrazovce počítače se řádky kódu, které se neustále posouvaly, konečně zastavily, následované řádkem krvavě červeného textu. "Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá!" přečetl si Milo tiše, znervózněl. Nepokojně pohlédl na Ansona, který měl nyní ponurý výraz, a stiskl rty. "Pane Camerone, myslím, že je to něčí žert. Přece jen, Cameron Group není radno si zahrávat, a to nejen v Denvil City, ale v celé zemi!" Anson s pochmurným výrazem mlčel. "Kdy přijdou rodiče té holčičky?" zeptal se Anson. 'Tak moc se podobala Elaine. Mohla by být její matka Elaine?' pomyslel si. Teprve tehdy si Milo vzpomněl na Evie. Rychle řekl: "Přišel jsem sem rovnou, když se spustil poplach. Ta holčička musí být ještě v mé kanceláři." "Dobře." "Pane Camerone, nemyslíte si, že vypadá téměř totožně s paní Cameronovou?" Anson náhle zaťal pěsti. Milo, neschopen číst jeho myšlenky, spěšně odešel, aby si na něm Anson nevyléval vztek. "Ehm... Pane Camerone, zdá se, že máte alergickou reakci. Mám kontaktovat doktora Gravese?" Milo se otočil a zeptal se s obavami. Anson nepromluvil. Milo zavrtěl hlavou a odešel. Od té doby, co Elaine před pěti lety spadla z útesu, se Anson stával stále vznětlivějším. Když se Milo vrátil do kanceláře, Evie neviděl. Podezřívavě se zamračil a šel do prezidentské kanceláře. Nikdo však netvrdil, že ji viděl. Milo se postavil s rukama v bok. 'Že by zase utekla?' pomyslel si. Když se znovu vrátil do kanceláře, najednou uviděl na zdi napsaná slova a na stole obal od bonbonu. "Maminka volá!" zamumlal Milo slova na zdi a pobavil se. Pomyslel si: 'Takže to znamená... že má u sebe mobil pořád? Tak proč pořád kroutila hlavou, ať jsem se ptal na cokoli?' Poté, co Evie přijala Eddyho hovor, vesele poskakovala ke svým bratrům, když narazila na štíhlou ženu v bílých šatech. "Jejda! To bolí!" Evie se svalila na zem a mnula si zadek, málem se rozplakala. Lamia byla zasažena a dort v její ruce spadl na zem, což způsobilo, že její tvář zbledla vzteky. "Ty zlá holko! Kdo jsi?" Od té doby, co se její nohy před pěti lety zázračně uzdravily, si Anson od ní držel odstup. Kdykoli mu volala a prosila ho, aby se na ni přišel podívat, vždy si našel výmluvu, aby ji odmítl. Její osobní koncert se bude konat už tuto sobotu. Udělala si speciálně čas na to, aby se oblékla, a pak přišla do Ansonovy společnosti, aby mu poslala pozvánku. Lamia se po celá léta vždy považovala za Ansonovu budoucí manželku. Všichni byli při jednání s ní opatrní, aby ji neurazili. Recepční k ní rychle přišla. "Slečno Whiteová, tahle holčička hledá maminku, takže pan Cameron požádal Mila, aby ji vzal nahoru." Lamia byla nejprve naštvaná, že do ní narazila. Ale když uviděla Evieinu tvář tak podobnou Elainině, náhle ji pohltila vlna nenávisti. Popadla Evie za zápěstí, hrubě ji vytáhla ze země a chraplavě se zeptala: "Kdo je tvoje máma?" Evie pocítila ostrou bolest a po tváři jí znovu stékaly slzy. "Auu! To bolí. Pusť mě, ty zlá ženo!" Když Lamia pocítila na sobě něčí ledový pohled, napjala se. Náhle si uvědomila, co udělala, a pustila Evieinu ruku. Pak Ansona trapně pozdravila. "Ansone." Evie vzlykala a vypadala nesmírně ukřivděně. Rozběhla se k Ansonovi a objala ho. "Pane, tahle žena je tak strašidelná. Štípla mě! Je to zlý člověk!" Lamia byla naštvaná a rychle vysvětlila: "Urazila mě! Kromě toho se to dítě najednou objevilo odnikud. Já..." "Pane, podívejte se!" Evie, jejíž tvář byla pokrytá slzami, zvedla ruku a lítostivě se podívala na Ansona. Její baculatá ruka byla nyní červená a oteklá. "Ansone, já ji neznám. Já..." Lamia tápala, když se setkala s Ansonovýma chladnýma očima. Milo obdržel hovor z recepce a spěšně sjel výtahem dolů. "Pane Camerone!" Anson Lamii přísně nařídil: "Odejdi! Hned!" "Ušpinila mi sukni a zničila dort, který jsem pro tebe upekla. Já jen..." Evie neustále vzlykala, vypadala ukřivděně a vyděšeně, takže ji Anson chtěl chránit. "Tohle je pracoviště. Nikdy sem nechoď, pokud nemáš něco opravdu důležitého k projednání!" Lamiina tvář v okamžiku zbledla. Nemohla uvěřit, že Anson ta slova řekl před všemi. 'Je to proto, že tahle holka vypadá jako Elaine?' Když na to Lamia pomyslela, zaťala pěsti vzteky. Evie plakala ještě hořčeji. "Pane, ona na mě zírala! Chci maminku!" Když si Lamia všimla různých posměšných nebo pomlouvačných pohledů davu, rozzuřila se a otočila se, aby odešla. "Počkej!" Lamia se zastavila a ohlédla se. "Omluv se jí." "Ansone, jak to myslíš?" zeptala se Lamia nevěřícně. Poté, co ji veřejně ponížil, Lamia nemohla uvěřit, že by ji Anson ještě více urazil tím, že by ji požádal, aby se Evie omluvila. Ansonův tón byl přísný a nenechával jí žádný prostor k odmítnutí. "Omluv se jí!" "Ansone, ty víš, že si velmi cením své image na veřejnosti, že?" "Lamio!" Anson se zamračil a zavrčel: "Nikdy bych nečekal, že se k dítěti budeš chovat tak krutě!" Evie tajně pozorovala Ansona, zatímco si utírala slzy. Byla trochu zmatená a pomyslela si: 'Ten zlý muž ji nebránil! Neříkal Julian, že tahle zlá žena je láska jeho života a že je ochoten za ni utratit spoustu peněz?' Byla trochu zmatená! Lamia vztekle supěla a cítila se naprosto ponížená. Poté, co na sebe asi minutu zírali, se Lamia otočila, aby odešla. "Lamio, jestli se odvážíš hned teď odejít, nepůjdu v sobotu na tvůj koncert."