Elaine na moment oněměla, a pak jí zrůžověly konečky uší. „Anson, ty jsi ale nestyda!“ Anson zvedl obočí a s uličnickým úsměvem se k ní přiblížil. „Co si myslíš?“ Atmosféra, která byla očividně napjatá, se díky jeho hlubokému a magnetickému hlasu stala poněkud dvojsmyslnou. Elaine ustoupila a ostražitě na něj zírala, vyhýbajíc se jeho žhavému dechu. „No, tvoje myšlenky jsou opravdu divoké.“ Anson