Alma Nelsonová byla její matka, její jediná přítelkyně, i když byla vdaná a jejímu manželovi na ní nikdy nezáleželo. Celine věděla, že by to neunesla, kdyby se jí něco stalo. Po zhruba dvou hodinách úzkostného čekání se dveře otevřely a jeden z lékařů v operačním oděvu k ní přistoupil a oznámil, že operace byla úspěšná a její matce se po nějaké době uleví. Vysvětlil, že ji museli uvést do dočasného umělého spánku, aby se mohla dobře zotavit. Slzy štěstí nemohly přestat téct po její tváři, ztratila už nesčetněkrát, kolik slz prolila za posledních 24 hodin, a tohle byla ta nejlepší zpráva vůbec. Její matka se konečně uzdraví, probudí se a dá jí to sladké objetí, na které byla zvyklá. "Ach... pane doktore, moc vám děkuji, ani nevíte, jakou radost tato zpráva přinesla do mého beznadějného života. Slibuji, že zbytek peněz zaplatím, jakmile budu moci." Byla tu naděje a myslela to vážně, jakmile skončí s návštěvou u matky, vrátí se k Jaredovi, aby splnila svou část. Udělá všechno možné, aby získala zbytek peněz. "Nebojte se o to, vaše matka si prošla tou nejhorší fází svého života. Alma je bojovnice a bude v pořádku." Lékař ji poplácal po ramenou a utěšoval ji. Nezapomněla mu to ocenit úsměvem, ale pak jí zase Alma tolik chyběla a zoufale ji potřebovala vidět a dotknout se jí. Vzhledem k tomu, že byla v komatu, chápala, že ji možná nebude slyšet ani na ni reagovat, ale nevadilo jí to, pokud jí bude blízko. "Můžu ji vidět?" Lékař byl potěšen a ukázal směrem k pokoji JIP: "Jděte do toho. Jenom s ní mluvte, aby cítila, že ji máte rádi. Jsem si jistý, že pozná váš hlas." Byl prostě nadšený, když viděl štěstí v tváři té chudé dívky. Naposledy, když spolu mluvili, byla zdrcená a téměř se vzdávala, a byla to čest být svědkem zázraku. "Děkuji." Celine vstoupila do pokoje a zjistila, že její matka je stále napojena na tolik hadiček. Vypadala bledě a křehce, dokonce i ten krásný úsměv, který jí dávala, už tam nebyl. Nezaváhala, ale spěšně šla k ní a pevně ji objala a dojatě se jí omluvila: "Ach, mami, tolik mi chybíš. Omlouvám se, že jsem nemohla sehnat peníze brzy, ale vím, že pochopíš moji situaci. Prosím, brzy se probuď. Budu čekat s otevřenou náručí." Jemně jí pročesala vlasy a políbila ji na čelo, než si vzpomněla, že je skoro devět hodin večer a má schůzku s Jaredem. "Mami, musím jít, ale zítra se vrátím, abych tě viděla." I když nějak věděla, že ji neposlouchá, chybělo jí její kárání z dob, kdy musela vysvětlovat, kam všude chodí. Vždycky říkala: "Celine, holčičko, vždycky mi řekni, kam jdeš, abych to věděla, a v případě, že se nemůžeš včas vrátit domů, prosím, zavolej a řekni mi to." Celine už to nemohla vydržet a se slzami v očích se otočila a opustila pokoj, aby čelila dalším problémům. Ale když dorazila k východu z nemocnice, zničehonic se objevilo černé auto a nařídilo jí, aby nastoupila. Tím mužem byl nepochybně Jared, poznala ho podle jeho hezké tváře. To si nikdo nemůže splést s někým jiným. "Zase mě špehuješ?" zeptala se a Jared se ani nesnažil odpovědět. Místo toho se na ni temně podíval a ukázal jí ke dveřím. "Chceš, abych tě donutil, nebo nastoupíš z vlastní vůle?" Prohlásil s vážným výrazem. "Nemám náladu," zavrčela na něj Celine, "nastoupím do toho auta jen proto, že chci sehrát svou roli, a ne proto, že mě nutíš. Zajímalo by mě, proč jsi na mě tak zlý, nemohl sis vybrat jiný den?" Hlubokým netrpělivým hlasem zamumlal: "Jsi můj majetek a musím se o tebe dobře starat, jinak tě někdo vytrhne stejně, jako to dělám Nolanovi." Teď, když byla blízko u něj, se její tělo už zahřívalo, uvnitř ní se budovala touha. Celý den mu ležela v hlavě jen ona. Nechtěl ztrácet čas tlacháním nesmyslů, protože ho už rozpalovala slabina. Nechoval by se jinak, ať se snažil sebevíc měnit polohy, takový byl celý den, nadržený jako peklo, a teď, když byla tady, chtěl se do ní jen hluboko zabořit a cítit to, co včera. "Ta zatracená ženská si neuvědomovala, co s ním dělá," pomyslel si, když se na ni letmo podíval. Najednou si uvědomil, že pláče a její oči jsou červené a opuchlé. Setřel jí jedinou slzu, která jí padala z očí, a zašeptal. "Zlato, kdo tě rozplakal. Řekni mi to a zmlátím je do krve." Alespoň se o ni ten muž staral, na rozdíl od Nolana, který věděl, jak těžký ten den pro ni bude, a chladně ji nechal samotnou. Ani nezavolal, aby se zeptal, jak se cítí, nebo jestli je v pořádku. "Jsem si moc jistá, že teď, když nejsem doma a nesleduji jeho pohyby, už šel za jednou ze svých milenek," pomyslela si a smutně se podívala na Jareda. Když viděl, jak je ztracená, přál si odnést její starosti. Už tak se k ní choval jako bastard, a teď to nejmenší, co mohl udělat, bylo utěšit ji: "Je to kvůli tvojí matce? Jak proběhla operace? Měl jsi mi říct, abych tě doprovodil a pomohl ti s čímkoli, co potřebuješ."