Amarah Jmenuji se Amarah Ravenová, je mi jednadvacet let, jsem Vlkodlak a budoucí Alfa Bílého půlměsíce. Ano, čtete správně, jsem budoucí Alfa a naše smečka je největší a nejsilnější ze všech. Když slyším Omegy mluvit o mých rodičích, zastavím se jako opařená. Moji rodiče vládnou naší smečce už téměř čtyřicet let a oni to nechtějí oslavit. "Alastore, kde jsi?" zeptám se svého mladšího bratra skrze naše myšlenkové spojení a jakmile vyběhnu po schodech, spojím se se svými nejlepšími přáteli. "Věděli jste, že mamka a taťka vládnou už téměř čtyřicet let?" zeptám se ho, když otevřu dveře Alastorova pokoje a jemu se rozšíří oči, zamumlá "Do prdele," než se narovná. Spojím se s jednou z Omeg, aby nám všem doručila snídani do mé kanceláře, a jakmile všichni sedíme, Alastor a já jim řekneme, co je důvodem naší schůzky. Víme, že budeme potřebovat spoustu pomoci s organizací, a každému z nich řeknu, co od nich očekávám. Dokážeme zapojit každého člena smečky do pomoci jedním nebo druhým způsobem, od dekorací po barevné schéma, a zvládneme to, aniž by to naši rodiče zjistili. Dokonce jsem schopna získat pomoc od Luny Jess ze Smečky Stříbrného měsíce, postará se o pozvání některých našich spojenců. Během tří týdnů musíme vše zorganizovat a v den oslavy vezmeme Alastor a já naše rodiče na večeři. Dokonce mám na sobě šaty, abych udělala radost mamce. Každý ví, že nerada nosím šaty, a pokud se tomu budu moci vyhnout do konce života, udělám to. Jsou smaragdově zelené, sahají až na zem, mají jedno rameno a rozparek začíná v polovině stehna na levé straně. Tři řady lesklých kamínků se táhnou od mého pravého ramene dolů po zádech těsně nad zadek a doplním to černými sametovými kotníkovými botami na vysokém podpatku. Pátek oslavy přichází jako vždy a po obědě jdeme s mamkou nahoru, abychom si nechaly udělat vlasy a make-up, poté se oblékneme do šatů a mamka vypadá nádherně ve svých královsky modrých šatech, které sahají až na zem. Modrá a zlatá je barevné schéma, stejně jako tomu bylo na jejich Alfa a Luna Ceremonii, a když vidím taťku, jsem ohromena. Má na sobě černé třídílné sako s královsky modrou košilí a stejně tak i Alastor. "Nechal jsem pro vás udělat malé překvapení," řekne Alastor a vytáhne dvě černé masky. "Vadilo by vám si je nasadit?" zeptá se a mamka a taťka si je bez váhání vezmou. Oba se chytneme jednoho z nich za ruku a vedeme je přes dům smečky k zadním dveřím. Melia a Rhea na nás čekají na zadní verandě a zaujmou pozici za mamkou a taťkou, sundají masky ve stejnou chvíli. Mamka a taťka vypadají ohromeně nad scénou před nimi a vidím, jak se mamce tvoří v očích slzy, vypadá to, že jsme odvedli vynikající práci. Za boží milosti. Eos dá signál DJ, aby spustil hudbu, a brzy mamka a taťka odcházejí mezi své hosty, smějí se a usmívají se, procházejí se kolem. Alastor a já se díváme z dálky s úsměvy na tvářích. Po hodině se dostanu na malé pódium a všichni se ztiší, "Moc vám všem děkuji, že jste přišli. Moje mamka a taťka stáli tady před čtyřiceti lety, aby každému z vás přísahali, že budou vašimi Alfa a Luna, dokud neodstoupí." Začnu projev, který jsem si na dnešní večer připravila. Všichni se skvěle baví a já mluvím s každým Alfa a Luna, kteří jsou přítomni. Tancuji s Gammami a Betami a dokonce i s některými z našich vlastních Bojovníků, opravdu si to užívám, navzdory tomu, že mám na sobě šaty. Je něco po půlnoci, když se rozhodnu převléknout do něčeho, v čem se cítím lépe, a když vejdu zadními dveřmi, zasáhne mě omamná vůně, vůně, kterou jsem cítila několikrát během večera. Nebyla jsem schopna vůni lokalizovat se všemi těmi Vlky kolem, protože přicházela a rychle mizela pokaždé. Tentokrát se nadechnu a vím, že ať už vůně patří komu, je uvnitř domu smečky, pomalu jdu dál do chodby. S každým krokem je vůně silnější a Minerva, můj Vlk, skáče v mé hlavě nahoru a dolů, což mě rozesměje. Jsem na konci schodů, když si uvědomím, že vůně přichází shora, a mám tušení. Minerva teď chodí v mé hlavě sem a tam a stejně jako já se jí nelíbí, kam to vede. Když dorazím do prvního patra, Minerva zašeptá "Druh" a já se vydám směrem k pokojům pro hosty v tomto patře, ale vím, že tu nikdo nepřespává. Náhle mě zastaví zvuk a Minerva a já jsme ve střehu, být dcerou Alfy mě nutí reagovat rychleji než většinu. Otočím se, abych se podívala, jestli za mnou někdo není, a když jsem spokojená, že jsem na chodbě sama, otočím se zpět. Po dvou dalších krocích jsem opět ve střehu, ale tentokrát vím, že zvuk přichází odněkud přede mnou, a váhavě udělám další krok. Pomalu, ale jistě se přibližuji k vůni a pomalu se mi na tváři objeví úsměv, myslím, že Minerva má pravdu. Minerva je stále neklidnější, čím blíž jsme vůni, ale nemůže mi vysvětlit proč, a rozhodnu se ji prozatím ignorovat. Sledování vůně mě dovedlo k poslednímu pokoji po mé pravé straně a když položím ruku na kliku, zaslechnu něčí sténání. Nevím, co by mohlo být za dveřmi, tiše otočím klikou a začnu dveře pomalu a tiše otevírat. Rozšíří se mi oči nad scénou, která se přede mnou odehrává, a Minerva v mé hlavě řve. U paty postele stojí muž a před ním je žena na všech čtyřech, jsou tak zabraní jeden do druhého, že si mě ani nevšimnou. Muž pomalu otočí hlavu ke mně, zatímco dál vráží do ženy, má na tváři úšklebek a uvědomím si, že i žena se na mě teď dívá. "Já, Damien ze Smečky Temné hory, tě odmítám jako svou Družku. Nepotřebuji barbie panenku." Řekne muž a já slyším Minervu v mé hlavě kňučet, vím, že je to náš druh, ale opravdu nás nechce. "Já, Amarah ze Smečky Bílého půlměsíce, tě odmítám jako svého Druha." Odpovím a muž se s bolestí zhroutí na zem.