Ione Poté, co nám Alfa Atlas sdělil, že se Amarah něco stalo, šly jsme do její kanceláře najít odpovědi. Zatím víme jen to, že odešla z večírku dřív než většina hostů, ale potom už nikdo neví, kam zmizela. Nikdo z nás moc nespal, protože jsme se o naši nejlepší kamarádku báli. Dnes ráno, než jsme se vydaly do Amarahiny kanceláře, jsem se zeptala táty, jestli nemá nějaký nápad, kde dál hledat. Řekl mi, abychom použily bezpečnostní kamery a zjistily, kam šla po odchodu z večírku. Zatímco s Meliou snídáme, sledujeme záznam z bezpečnostní kamery venku, abychom viděly, kam šla. K našemu překvapení vejde do Domu smečky, což nám říká, že se to stalo uvnitř. Vím, že naše bezpečnostní kamery nahrávají obraz i zvuk – táta mi říkal, že je to užitečné, když někomu nevidíte do tváře. Doufala jsem, že to lépe vysvětlí, co se v Domě smečky stalo, než jen sledování záznamu. Rhea a Eos vejdou do kanceláře, zatímco hledám záznam zevnitř Domu smečky. Jakmile ho najdu, pustím ho na velké obrazovce, abychom to všichni viděli najednou. Vidíme, jak vstoupí zadními dveřmi, a během vteřiny si uvědomíme, že našla svého Druha. Místo abychom něco řekly nebo se zeptaly, sledujeme obrazovku, jak se odvíjí ta nejhorší věc, jakou jsem kdy viděla. Myslím, že bych raději sledovala masakr znovu a znovu, než abych to viděla ještě jednou. Když se podívám na své kamarádky, vím, že nejsem jediná. Trvalo nám hodiny, než jsme našly všechny záznamy zevnitř Domu smečky. Teď, když jsme konečně našly odpověď na naši otázku, můj Vlk chce někoho zabít. Blíží se večeře a já vím, že musím dát Alfě Atlasovi vědět, co jsme našly – na což se vůbec netěším, za boží milosti. „Alfo, mohl bys přijít do Amarahiny kanceláře a vzít s sebou všechny?“ Řeknu mu skrze mysl-odkaz. Během několika sekund vejdou všichni naši rodiče, Amarahini rodiče a její bratr. Řeknu tátovi, že jsem se řídila jeho radou a zjistila, co se stalo během noci večírku. Melia spustí videozáznam a stejně jako my si rychle uvědomí, co se muselo stát. Ale Melia zastaví záznam dřív, než se dostaneme k bodu, kdy se její život navždy změnil. „Já nevím…“ Začnu, ale nejsem si jistá, jak říct, co chci říct. Eos mi pomůže. „Alfo Atlasi, raději bych strávila dvacet čtyři hodin čtením naší historie, než abych to viděla ještě jednou,“ řekne Eos. Alastor zbledne, protože všichni víme, jak moc nesnášela, když jsme chodily do školy. Alfa Atlas řekne Melii, aby znovu spustila záznam, a všichni sledujeme, jak kráčí po chodbě směrem k tichým zvukům. Eos jde k oknu, zatímco se záznam přepne na jinou kameru na chodbě. Když vidíme, jak Amarah pomalu otevírá dveře, slyším, jak Alfa Atlas zavrčí, což se zesiluje tím víc, čím víc vidí. Naše matky mají slzy v očích, když slyší slova, která ten muž pronesl. Alastor zakřičí: „Zabiju tě, Damiane,“ ještě než vůbec zmíní jeho jméno, a já se divím, jak věděl, kdo ten muž je, protože já ne. Naši otcové vrčí a řvou, zatímco naše matky jsou zlomené. Sledujeme dál, jak Amarah pomalu stoupá do svého pokoje, vrávorá po schodech. Jakmile je ve svém pokoji, Melia záznam vypne. Nikdo z nás neřekne ani slovo, když se snažíme pochopit, co jsme viděli. Alastor se zeptá, proč o Amarah mluvil jako o panence Barbie, a já nevím, jakou odpověď mu dát. „Možná proto, že měla na sobě šaty,“ zašeptá Rhea. „V těch šatech vypadala jako porcelánová panenka a pochybuji, že ji kdy viděl v jejích obvyklých outfitech.“ Všichni víme, že má pravděpodobně pravdu. Amarah vypadala ve svých šatech úžasně a každý, kdo ji neznal, by si myslel, že je rozmazlená fiflena. Ale to není přesný obraz Amarah – je to ta nejlepší válečnice, jakou máme, a naše budoucí Alfa. Amarah Slyším, jak táta řve, a zajímá mě, jestli zjistil, co se stalo. Brzy se k němu přidá jeho Beta a Gamma a dokonce slyším, jak řve můj bratr – zní to, jako by byli naštvaní. Minerva řve v mé hlavě, když znovu přicházejí slzy. Nemyslela jsem si, že mi ještě nějaké zbyly, ale zjevně jsem se mýlila. Máma vejde s večeří na podnosu a já vím, že mě nebude žádat, abych šla dolů a povečeřela s ostatními. Říká mi, že vědí, co se stalo, a že táta chce informovat Smečku a ukázat jim záznam z videa. Říkám jí, že táta smí informovat Smečku, ale ať dá jasně najevo, že se o tom nikdo nesmí zmiňovat v mé přítomnosti. Ledaže bych to samozřejmě nadnesla já sama. Naše Smečka bude pobouřena a já vím, že jakmile to uvidí, uslyším po celé Smečce řev. Netrvá dlouho a uslyším první řev, a když je uslyším asi o hodinu později, vím, že táta právě informoval Vlky, kteří byli na hlídce. Minerva je zase neklidná a já vím, že dnešní noc bude opakováním té včerejší. Potřebuje to jako ventil pro vztek, který cítí vůči našemu bývalému Druhovi, stejně jako já potřebuji nechat padat slzy. Jen doufám, že to jednou budeme schopné nechat za sebou a přijmout našeho druhého Druha, pokud budeme mít to štěstí ho najít. Je to něco, na co Minerva a já nechceme teď myslet, ale možná jednou budeme schopné na to myslet, aniž bychom se cítily zlomené a smutné. Poslední tři roky jsme se s Minervou divily, jak bude náš Druh vypadat, jaký bude člověk a jestli jsme ho už někdy potkaly. Je neobvyklé, abychom našly svého Druha v den, kdy nám je osmnáct. Obvykle to trvá několik let, protože s ostatními Smečkami neinteragujeme denně, a vždy jsme věřily v šťastný konec. Většina Vlkodlaků je učena, že pouto Druha je posvátné pouto – pouto, které má být opatrováno – a většina Vlkodlaků čeká na svého osudem daného Druha. Nicméně existují Vlkodlaci, kteří věří, že osudem daný Druh je slabost, a tak si místo toho vyberou Druha. Mé oči se pomalu zavírají, jak mé tělo konečně podléhá vyčerpání z celodenního vyplakávání očí. Jeho tvář mě pronásleduje ve spánku, jeho slova mě pronásledují ve spánku a já s tím nemůžu nic dělat.