Když Quinn Bridgerová doručila návrh projektu do kanceláře Trenta Graftona, náhodou zahlédla Trenta, jak zapíná rubínový náhrdelník kolem krku Sidonie Stonehurstové. Zírala na ten rubínový náhrdelník, uchvácená. Byl to ten samý náhrdelník, o jehož vydražení Trenta prosila, poté co ho uviděla v aukčním katalogu. Za ty tři roky manželství ho nikdy o nic nepožádala. První věc, o kterou ho požádala, bylo, aby koupil ten náhrdelník, jednoduše proto, že to byla drahocenná památka po její matce. "Pouhý náhrdelník tě tak uchvacuje. Vždycky jsem říkal, že jsi marnivá," řekl Trentův přítel Yorick Lamont s pohrdavým pohledem. Quinn ignorovala Yorickův posměch a rychle vykročila vpřed, natahujíc se k Sidoniinu krku. V následujícím okamžiku jí Trent uchopil zápěstí. "Už jsem ten náhrdelník dal Sidonii." "Ale slíbil jsi, že mi ten náhrdelník dáš!" řekla Quinn, jejíž obvykle krásnou tvář zkazila vzácná ukázka hněvu. Trent se zamračil, v jeho očích byl jasný odpor. "Přestaň blbnout. To je můj dárek na oslavu Sidoniina povýšení na druhého pilota." <i>Blbnout?</i> Quinn projelo srdcem chladné mrazení. "Co když budu trvat na tom, abych ten náhrdelník měla?" Yorick z boku posměšně poznamenal: "Trente, vždycky jsem říkal, že Quinn si tě nezaslouží. Je marnivá a neschopná. Měl by ses s takovou ženou rozvést dřív než později. Jen žena jako Sidonie se k tobě opravdu hodí." Manželství mezi Trentem a Quinn bylo tajemstvím, které znalo jen několik vyvolených. Bylo však všeobecně známo, že Sidonie byla Trentova první láska. "Neblázni. Nemám zájem být rozvracečkou manželství," prohlásila Sidonie pohrdavě, pak si rychle sundala náhrdelník a nonšalantně ho hodila Quinn k nohám. Náhrdelník v hodnotě milionů byl ledabyle odhozen na zem, jako by to byl pouhý odpad. Quinn se do očí nahrnuly slzy, protože to byl náhrdelník, který si její matka nesmírně vážila. Pomalu se sehnula a postupně vtáhla náhrdelník do dlaně. Studené hrany náhrdelníku se jí zařezávaly do dlaně. Povýšeně Sidonie plivla: "To, o co by se žena měla opravdu starat, jsou znalosti a rozhled. Místo abys se se mnou hádala o náhrdelník, udělala bys líp, kdybys se vzdělávala!" "Jaké znalosti nebo rozhled ona má? Chodila na nějakou ubohou univerzitu, a kdyby nebylo Trentovy laskavosti, že se poflakuje ve firmě, pravděpodobně by zametala ulice!" ušklíbl se Yorick. Všechny ty urážky a Trent neřekl ani slovo na Quinninu obranu. Quinn se proto postavila na nohy a Yoricka úplně ignorovala. Upřela pohled na Sidonii. "Pořád říkáš, že nechceš být rozvracečka manželství, ale proč jsi ochotně přijala náhrdelník v hodnotě milionů od cizího manžela?" Sidonie se ušklíbla: "Považovala jsem to jen za nenucený dárek od přítele. Nevěnovala jsem žádnou pozornost jeho hodnotě!" "Opravdu? Takže přátelé teď běžně darují náhrdelníky za miliony dolarů, ano? Předpokládám, že Yorick je také tvůj přítel. Dal ti někdy něco v hodnotě milionů?" posmívala se Quinn. Sidonie oněměla. I Yorick, který stál vedle ní, měl poněkud strnulý výraz. "Dost," řekl Trent podrážděně. "Je to jen náhrdelník. Nedělej z toho aféru!" Quinn pevně sevřela náhrdelník v ruce. Pro Trenta to byl jen náhrdelník, ale její matka ho kdysi použila ve válkou zmítané cizí zemi výměnou za léky a jídlo, čímž zachránila padesát sirotků. Pro ni nebyl ten náhrdelník jen pouhý šperk, ale také symbol neochvějného přesvědčení její matky! Quinn se zhluboka nadechla a vzpomněla si na telefonát, který obdržela před vstupem do kanceláře. Informoval ji, že popel jejích rodičů je již v letadle a zítra má dorazit do Jexburghu. Zvedla pohled k Trentovi a řekla: "Dobře, už se o tom náhrdelníku nebavme. Zítra bude popel mých rodičů převezen zpět ze zahraničí. Chtěla bych, abys mě doprovodil, abychom ho vyzvedli." To, co její rodiče, když ještě žili, nejvíc trápilo, byly její manželské záležitosti. Vždycky doufali, že se usadí a založí rodinu. Přála si, aby ji doprovodil při vyzvednutí popela jejích rodičů, čímž by jí a jejím rodičům zajistil alespoň trochu důstojnosti. Trent byl na okamžik zaskočen. Vzpomněl si, že se Quinn během jejich svatby jednou zmínila, že její rodiče tragicky zemřeli v zámoří kvůli nepředvídané nehodě. V Sidoniiných očích se zablýsklo, zatímco Yorick pohrdavě odsekl: "Quinn, ty se opravdu nestydíš, že? Že by ses dokonce uchýlila k takové výmluvě, abys Trenta přiměla, aby tě doprovodil!" Quinn ignorovala Yoricka a soustředila se jen na Trenta. V jeho hezké tváři se mihlo zaváhání. Přesto řekl: "Dobře, zítra tě doprovodím." Quinn beze slova se otočila a opustila ředitelskou kancelář. Když vyšla z místnosti, zaslechla Yoricka, jak se ptá: "Opravdu budeš tu ženu zítra doprovázet?" "Ať se děje, co se děje, Quinn je moje žena," řekl Trent vážným tónem. "Je mou povinností ji doprovodit při vyzvednutí popela jejích rodičů." "Ta žena naprosto plácala nesmysly. Kdo by se při zdravém rozumu trmácel tak daleko ze zahraničí jen proto, aby přivezl zpět popel rodičů sirotka?" Každá zmínka o slově "sirotek" probodla Quinnino srdce. Sklopila pohled a studovala náhrdelník ve svých rukou. "Mami, tati," zamumlala, "zítra si pro vás přijdu!" Následující den, když nadešel smluvený čas, Trent nikde nebyl. Quinnino srdce lehce sevřela úzkost. Vytočila Trentovo číslo, ale na druhém konci se ozval jen jeho netrpělivý hlas. "Sidoniina matka si vymkla kotník. Doprovázím ji do nemocnice." "Trente, pospěš si sem a pomoz mojí mámě," ozval se z telefonu Sidoniin hlas. "Dobře," odpověděl Trent, jeho hlas byl tak něžný. Než Quinn stačila cokoliv říct, Trent už zavěsil telefon. Quinn pocítila mrazivý pocit, který ji obklopil, jako by ji někdo škrtil v krku. Chtěla křičet, vyjádřit své stížnosti, ale nakonec zjistila, že není schopna vyslovit jediné slovo. <i>Jak směšné. Můj manžel může doprovázet matku své první lásky do nemocnice kvůli vyvrtnutému kotníku, ale není ochoten doprovodit mě, svou ženu, abych vyzvedla popel svých rodičů!</i> Zhluboka se nadechla, pevně se postavila, opustila sídlo a odjela ke vchodu do vojenského tábora. Vojenský tábor byl slavnostní a důstojný. U vchodu stáli strážní v uniformách s puškami v rukou. Quinn vystoupila z auta, záda rovná a kroky pevné. I když byla před třemi lety propuštěna z armády, její postoj stále připomínal postoj vojáka. Kráčela k vojenskému táboru krok za krokem. Jakmile dorazila dopředu, pevně se postavila, zvedla pravou ruku a provedla dokonalý vojenský pozdrav. I kdyby to měla udělat sama, byla odhodlaná přivézt popel svých rodičů domů! Pak Quinn zakřičela: "Voják v záloze Quinn Bridgerová z původních Zvláštních sil Falcon, zde vyzvednout popel bývalých členů mírových sil Montague Bridgera a vojenské lékařky Arlene Gurneyové!" Její hlas pronikl oblohou vojenského tábora, když se brány pomalu rozhoupaly.