Amarah Sleduji zpoza stromů, jak muži konečně obracejí svou pozornost zpět k mýtině, a málem vybuchnu smíchy nad tím nechápavým výrazem v jejich tvářích. Ani si nevšimli, že jsme odešly. Vidím jednoho z nich, jak se soustředí na naši linii stromů, ale vím, že mě nenajde. Když odcházím ze svého úkrytu, ještě jednou se ohlédnu přes rameno, než se vrátím do své kanceláře a pohltím se papírováním, kte