Theseus Mé oči upřeně zírají do prázdna, když stojím před okny mé kanceláře, které sahají od podlahy až ke stropu. Za mnou slyším hlasy mých nejlepších přátel, jak čekáme, až bude Starší doprovozen do mé kanceláře. Můj malý bratr, Damien, mi už řekl, že doufá, že je to pozvánka na soutěž o alfa pokrevní linii. Jeho Družka, Penelope, se na něj podívala a řekla, že skončí alespoň v první pětce. Můj Delta, Xanthos, se otočil jen proto, aby se jí nesmál do obličeje. Můj Beta, Ajax, svůj smích neskrýval a její reakce na to byla k popukání. Můj Gamma, Apollo, a můj Delta, Midas, si zachovali vážnou tvář, ale věděl jsem, že se snaží udržet smích v sobě. Klepání na dveře mě přiměje se otočit, když Apollo jde otevřít. Starší Ezra vejde s úsměvem na tváři. "Alfo Thesee, děkuji, že jste si na mě udělal čas," říká a já ukazuji na židli před mým stolem. Sedám si za svůj stůl, když si sedá i Starší Ezra. Vytáhne ze své tašky složku a obálku a my všichni víme, o co jde. Damien měl pravdu – je to pozvánka na soutěž o alfa pokrevní linii a já vím, že se jí zúčastní. Starší Ezra se nezdrží dlouho, protože má ještě navštívit několik dalších Smeček, a já jsem vděčný, že odejde rychle. Ajax mi vezme složku z ruky, jakmile se za Starším Ezrou zavřou dveře, a začne číst pravidla a předpisy. Tím, že se Damien zúčastní soutěže, bude to poprvé po desetiletích, co se jí zúčastní člen mé rodiny. Nejsem si jistý, jestli bych ho za to měl proklínat, nebo být hrdý na to, že se chopil šance. "Thesee, otevři tu obálku. Je tam seznam Smeček a možná můžeme určit, jak dlouho ta šaráda bude trvat, nebo se vsadit, jak dlouho Damien vydrží." říká Ajax s úšklebkem na tváři a všechny nás to rozesměje. Vytáhnu seznam z obálky, když někdo zaklepe na dveře, tentokrát je to Damien, který vejde, a v momentě, kdy jeho oči spočinou na obálce, vykřikne "Ano." Apollo mu řekne, ať si sedne, aby mu Ajax mohl projít pravidla a předpisy. K mému překvapení si tentokrát opravdu sedne a poslouchá, jak mu Ajax čte dokument, a dokonce se i na něco zeptá. Damien Ajaxovi poděkuje a poté opustí mou kancelář s obrovským úsměvem na tváři. Otevřu seznam Smeček, které také obdrží pozvánku, a moje Smečka je na prvním místě seznamu. Přečtu nahlas jméno každé Smečky, zatímco Xanthos si zapisuje počet Vlků z alfa pokrevní linie. Tři ze Smeček na seznamu jsou spojenci a vím, že se alespoň ukážu na prvním kole, abych se podíval, jak se jim daří. "Poslední na seznamu je Smečka Bílého Srpku." řeknu a čtyři hlavy se otočí mým směrem. Jsou to největší a nejsilnější smečka a já si vzpomenu, proč se Táta minule, když byla naše Smečka pozvána, nezúčastnil. Alfa Atlas je síla, se kterou je třeba počítat, a Táta se nechtěl nechat zesměšnit tím, že by s tím chlapem prohrál. "Dobře, to je alespoň jeden. Kolik má Štěňat?" zeptá se Xanthos a na chvíli mi dojdou slova, nevěděl bych, jestli a kolik má Štěňat. Pošlu zprávu Tátovi a on mi řekne, že má alespoň dvě Štěňata a že jedno z nich je samice. Když to řeknu Xanthosovi, zapíše dvě a já se ho zeptám, kolik to celkem dělá. Pokud jsou naše výpočty správné, mohlo by to trvat celý týden, který si Starší vybrali, a teď jsem rád, že jsem se nechtěl žádným způsobem zapojit. Tuláci jsou pro nás každodenním problémem a chci trávit co nejméně času mimo svou Smečku, vím, že se s nimi pravidelně potýká téměř každá Smečka. Nikdy jsem však neobdržel žádost o pomoc od Smečky Bílého Srpku, ani jeden z mých spojenců nebyl nikdy požádán o pomoc a někdy chci sledovat jejich východní hranici, abych zjistil, proč nikdy nevolají o pomoc. Jmenuji se Theseus, je mi třicet let, jsem Vlkodlak a Alfa Smečky Temné Hory. Moje Smečka je druhá největší a nejsilnější a podle historie naší pokrevní linie jsou vybraní Druzi důvodem poklesu síly. Moji rodiče jsou vybraní Druzi, na rozdíl od mých Prarodičů, určení Druzi jsou to nejlepší pro každého Vlka a pokud vím, každé Štěně je tak vychováváno. Kdyby to bylo na mých rodičích, Damien a já bychom byli vychováváni s přesvědčením, že vybraný Druz je nejlepší volba. Naštěstí to moji Prarodiče z Tátovy strany nedovolili a dodnes jsem za to vděčný. Když mi bylo dvacet, potkal jsem svou určenou Družku a od toho dne jsem se divil, jak se moji rodiče mohli spokojit s něčím menším, ale pak udeřila tragédie v podobě tří Tuláků. Dostali se na naše území překročením západní hranice a narazili na mou Družku a její nejlepší kamarádku, znásilnili je a zabili, než byli chyceni. Stále v sobě cítím hněv, i když už je to devět let a Apollova ruka na mém rameni mě vytrhne z mých myšlenek. "Klid, Thesee. Jen dýchej." Říká a když se soustředím na své dýchání, cítím, jak se uklidňuji. Všichni vědí, jak moc mě její smrt zasáhla a jsem vděčný za jejich podporu po celou dobu. Ajax mě rozptýlí tím, že mi řekne, že Damien má tři týdny na přípravu a vím, že Damien bude do té soutěže vstupovat s arogancí a namyšleností. Já se víc podobám Tátově straně rodiny, zatímco Damien se víc podobá Mámině straně rodiny. "Damien to zvládne sám, chce se zúčastnit soutěže. Jen doufám, že chápe, že bude muset trénovat víc než teď, pokud ne, věřím, že neprojde prvním kolem." Říkám, když si sedám do jednoho z křesel. "Dobře, chceš se na to vsadit?" zeptá se Ajax a Apollo řekne, že v obou zápasech během prvního kola odpadne. Xanthos je s Apollem a já taky, Midas a Ajax si myslí, že bude vyřazen ve druhém kole. Xanthos si zapíše, kdy si každý z nás myslí, že bude vyřazen a jak, než si zapíše, o co se vsázíme a Apollo navrhne, že ten, kdo vyhraje sázku, dá peníze na charitu podle svého výběru. Všichni s tím souhlasíme, protože máme dost peněz na utrácení. Zbytek odpoledne trávíme diskusí o pohraničních hlídkách a tréninkových plánech na celý týden. V době, kdy mi Omega pošle zprávu ohledně večeře, jsme provedli změny ke zvýšení počtu mužů hlídkujících na naší severní, východní a jižní hranici a několik změn v tréninkovém plánu, abychom uvolnili nějaký čas pro Damiena. Jsem v dobré náladě, když vejdu do jídelny, ale ta se rychle změní o sto osmdesát stupňů, když vidím Penelope sedět na sedadle nalevo od mého sedadla. Neuvědomuje si, že jsem vstoupil do místnosti a dál si povídá s dívkou stojící za mým sedadlem. Ani to, že všechny ostatní konverzace ustaly, ji neupozorní a jakmile mě její kamarádka uvidí přicházet, zbledne a odchází od mého sedadla se skloněnou hlavou. "Co to kurva děláš na tom sedadle?" syknu skrz zaťaté zuby a Penelope se na mě usměje, jako by neměla tušení, co udělala špatně. "Thesee, tady jsi. Všichni jsme na tebe čekali, kolik má Damien času do soutěže?" zeptá se a nevině se na mě usměje. Nemusím nic říkat, protože ji Apollo chytne za paži a vytrhne ji ze židle, než ji strčí k Damienovi. "Damiene, tohle je poslední varování. Řekni své Družce, ať se drží dál od té židle, jinak příště skončí v kobkách." zavrčí Apollo. Damien s ním neargumentuje, protože moc dobře ví, že má Apollo můj souhlas a já doufám, že se Penelope konečně naučí své místo v této rodině. Když Damien přišel domů s Penelope před více než pěti lety, byl jsem za něj šťastný a vlastně jsem věřil, že jsou si souzeni. O šest měsíců později se jim narodilo Štěně, Joseph, a myslel jsem si, že mu ten úsměv už nikdy nezmizí z tváře, ale v dnešní době se divím, jestli jsou si vlastně určeni. Pokud mám věřit pověstem, podvádějí se navzájem při každé příležitosti a to je nemožné, pokud jsou si určeni. Čtyřletý Joseph mě vytrhne z mých myšlenek, když zavolá "Theesi, Theesi" a běží ke mně s otevřenou náručí. Chytím ho za pas a zvednu ho nad hlavu, přičemž hlasitě zakvílí a rozzáří mi to úsměv. Toto malé Štěně je to jediné dobré, co vzešlo z Damiena a Penelope. Penelope mě stále sleduje a čím déle se dívá, tím víc mě to dráždí a cítím se nesvůj.