Amarah Opět se probouzím uprostřed noci a rychle se vydávám z domu smečky, abych předala kontrolu Minervě, dávajíc jí šanci vypořádat se s bolestí, kterou cítí. Neotálí a překračuje naše hranice, aniž by ji zahlédl jediný z našich válečníků. Netrvá dlouho a najde tuláka a roztrhá ho na kusy. Neustále běhá podél našich hranic a někteří z tuláků prchají, jakmile se Minerva přiblíží. Ti tuláci jsou ponecháni na pokoji, protože nepředstavují pro naši smečku žádnou hrozbu. Asi hodinu před východem slunce běžíme podél naší východní hranice z jihu na sever. Najednou se Minerva zastaví jako přikovaná a čichá vzduch, zatímco skenuje okolí. „Krev, ne tulák,“ říká mi a pomalu se vydává směrem ke skupině stromů a balvanů. Vůně krve sílí, čím blíž jsme, a Minerva ještě zpomaluje a skenuje okolí. Najednou se jí naježí uši, když uslyšíme tiché kňučení vycházející ze skupiny stromů a balvanů. Minerva opatrně vstupuje mezi stromy a odhaluje ženu pokrytou krví, s rukama obtočenýma kolem štěněte. Požádám Minervu, aby mi vrátila kontrolu, a ženě se rozšíří oči, když před ní stojím. Očividně nečekala, že se objeví žena. „Prosím, neposílejte nás zpět. Prosím, neříkejte nikomu, že jsme tady,“ šeptá, v jejím hlase je cítit zoufalství. Dřepnu si před ni a prohlížím si rány a modřiny na jejím těle. Minerva v mé hlavě zuří při pohledu na její zranění. Za boží milosti, jak tohle mohl někdo udělat? „Nepošlu vás zpět, ale musím varovat našeho smečkového lékaře. Potřebuji vědět, že se vaše vlčice dokáže uzdravit sama, a musím informovat svou smečku, aby na vás naši válečníci mohli dohlížet,“ říkám jí jemně. Trvá několik minut, než odpoví. „Moje vlčice říká, že se dokáže uzdravit sama, pokud nebudeme muset znovu začít utíkat. Nevím, jestli chci, aby někdo jiný věděl, že jsem tady. Můžete mi dát pár dní na rozmyšlenou?“ ptá se a já se rozhodnu jí dát čas, aby se uklidnila a odpočinula si. Říkám jí, že se za pár minut vrátím. Proměním se v Minervu a vyrazím ze skupiny stromů směrem k naší východní hranici. Potichu se vplížím do domu smečky, abych shromáždila nějaké zásoby a jídlo pro ženu a její štěně. Jakmile jí předám všechno, co jsem přinesla, řeknu jí své jméno a zjistím, že se jmenuje Asteria a její štěně Inti. „Zítra večer se vrátím. Vyspěte se a něco snězte,“ říkám, než znovu opustím skupinu stromů. Jsou to čtyři dny od odmítnutí a tři dny od chvíle, kdy se objevila Asteria. Inti vylezl ze své ulity a objímá Minervu, jakmile vstoupíme do skupiny stromů, a obě si ty chvíle užíváme. Asteria mi konečně řekla, co se jim stalo, a já musela nechat Minervu, aby se vypořádala se svým hněvem. Poté, co jsme si ještě chvíli povídaly, konečně se mnou souhlasila, že to řekneme naší smečce. Dává nám to šanci na ně dohlížet a možná zjistíme, jestli je pro ni bezpečné vrátit se domů. Ne že by byla Asteria ohledně toho tak optimistická jako já. Hroucím se na postel, abych se pár hodin vyspala, než informuji tátu o tom, co Minerva a já děláme v noci a o našich hostech ukrývajících se ve skupině stromů. Netrvá dlouho a usnu a poprvé od mého odmítnutí spím bez snů. Pomalu otevírám oči a uvědomuji si, že jsem prospala celou dobu. I když stále bolí myslet na Damiena, vím, že Minerva a já přežijeme. Jdu do koupelny, abych se osprchovala, a poté se obléknu, připravená znovu čelit světu. Všichni se chovají, jako bych se jim dny nevyhýbala, když vejdu do jídelny. Poté, co se posadím, řeknu tátovi, že si s ním musím promluvit se všemi našimi vůdčími vlky. Alastor si sedne vedle mě a položí mi ruku na koleno, čímž mi dává klid, který potřebuji, když vidím, jak na mě některé ženy zírají a šeptají si o mně. Stojím před oknem a dívám se na štěňata hrající si na trávníku nalevo od našeho domu smečky a přeji si, abych mohla vidět Intiho, jak s nimi běhá. „Tati, vím, že si všichni uvědomují, co se stalo. Nechci o tom mluvit, ale musím ti říct, jak se s tím Minerva vyrovnává,“ říkám. Otočím se a vidím, že všichni čekají, až začnu mluvit. „Tuláci, kteří byli nalezeni poblíž našich hranic, byli Minervina práce. Byl to jediný způsob, jak se se vším vyrovnat, aniž by ublížila těm, které milujeme.“ Máma mě obejme, zatímco táta mi řekne, že už to tušil. „Budeš v pořádku?“ ptá se Alastor, když mě obejme, a já mu řeknu, že to bude trvat, ale že už se cítím lépe. „Tati, je tu ještě něco, o čem si musíme promluvit. Poslali stařešinové nebo rada zprávu o smečce Malého srpu?“ zeptám se ho a on přikývne. Podá mi zprávu a čím víc čtu, tím víc se Minerva zlobí. „Amarah, co se děje?“ ptá se, protože všichni cítí hněv vyzařující z mého těla. Zhluboka se nadechnu a snažím se Minervu uklidnit. „Obsah této zprávy je banda lží,“ odpovídám. „Khonsův bratr nezemřel při útoku tuláků. Khonsu ho zabil a pokusil se násilím označit Lunu Asterii. Také se pokusil zabít její štěně, Intiho, ale selhal v tom, protože Luna Asteria ho ochránila. Khonsu vždycky chtěl to, co měl jeho bratr, dokonce i jako malá štěňata. Když jeho bratr našel svou osudovou družku, Khonsu se pokusil Asterii svést, ale ona řekla svému druhovi o tom, co se Khonsu pokusil udělat, a on Khonsua odstranil z domu smečky, aby ochránil svou družku. Luně Asterii se podařilo uprchnout z území své smečky s Intim. Neustále utíkala, dokud nebyla příliš vyčerpaná, než aby pokračovala, a ukryla se ve skupině stromů a balvanů poblíž naší východní hranice. Je už plně uzdravená a jí i Intimu se daří mnohem lépe než v noci, kdy jsem je potkala,“ říkám a dívám se na svého otce. Diskutujeme o možnostech, které máme, a táta se rozhodne, že mám pravdu. S Asterií ukrývající se v zemi nikoho nebudeme lhát, pokud řekneme, že není na území naší smečky. Místo toho, abychom měli setkání před domem smečky, táta propojí celou smečku najednou a vysvětlí situaci. Všem je nařízeno, aby její přítomnost udrželi v tajnosti, a s platným Alfa příkazem vím, že Asteria a Inti jsou v bezpečí. Následuji tátu z jeho kanceláře a jsem překvapená, když vidím, že Omega dává oblečení, hračky a další věci do tašky. „Alfo, někteří z našich členů smečky přinesli zásoby pro Lunu Asterii a Intiho. Kam si přejete, abych je dala?“ ptá se a já se usmívám, když jí táta řekne, aby je dala do jeho kanceláře. Informuje mě, že mě dnes večer doprovodí. Náš hlavní válečník se ke mně a tátovi přiblíží, aby nám řekl, že se každý válečník dobrovolně přihlásil, aby je v noci navštívil a přinesl jim, co potřebují. Štěstí a hrdost mi naplňují srdce, když si uvědomím, že naše smečka je považuje za jednoho z nás. Tu noc navštívím Asterii se svým tátou, a když jí řekneme, co se děje v naší smečce, odmění nás úsměvem. Inti je šťastný se svými hračkami a oblečením; Asteria je šťastná s podporou, které se jí dostalo, a říká mi, že se poprvé od smrti svého druha cítí znovu klidná. Všichni jsme se dostali do rutiny, která funguje pro nás pro všechny. Asteria a Inti mají obrácené denní a noční rytmy – spí ve dne a jsou vzhůru v noci. Členové smečky se střídají ve výuce Intiho všeho, co by se normálně učil ve škole, a pomáhají Asterii, s čímkoli mohou. Khonsu ji stále hledá a stále se drží svého příběhu, i když většina smeček našla v něm nesrovnalosti. Stařešinové se mu nechtějí poskytovat žádné informace, a zatím se nikdo neobjevil na našem prahu, aby se zeptal na Asterii a Intiho. Obdrželi jsme zprávu od člena rady Boaze, v níž se uvádí, že Khonsu stále hledá Asterii a že ho vyslýchali ohledně událostí té noci. Odmítl přijít, používaje své hledání Asterie jako výmluvu, ale rada mu nedává mnoho času, aby se jim vyhýbal. Dva týdny poté, co mě Damien odmítl, informoval stařešiny, že našel svou družku, a to mi způsobilo novou řadu bezesných nocí, zatímco Minerva se znovu pustila do lovu tuláků a trhala je na kusy. Táta měl videokonferenci se stařešiny a členem rady v den, kdy zjistil, co se stalo. Když Damien nahlásil, že našel svou družku, zavolali tátovi, aby se zeptali, co chci dělat. Táta jim řekl, aby to nechali tak, jak to je – že jeho smečka ponese jednoho dne následky. Když jsem si uvědomila, že potřebuji něco, co by mi odvedlo myšlenky od Damiena, táta mi řekl, že odstupuje, a to mi dalo dost na to, abych se zabavila. Byla jsem trénována tátou roky a věděla jsem, že tu práci zvládnu, ale přesto jsem byla nervózní. Dnes je den, kdy převezmu vedení od svého otce, a oba víme, že někteří z našich spojeneckých Alfů s ním nebudou souhlasit. Mohou, ale nemusí přerušit své spojenectví s námi, ale pravda je taková, že mi to je jedno a ani mému otci. Alastor je přinejmenším nadšený. Nechápu proč, když se stávám Alfou já, a ne on. Alastor jednou řekl mně a tátovi, že je rád, že táta nevěří, že pouze muž může zastávat pozici Alfy. Když jsme se ho zeptali proč, usmál se a řekl: „Nemám trpělivost se zabývat sračkami.“ Táta a já jsme se smáli, protože je pravda, že Alastorovi v některých oblastech chybí trpělivost. Alfa Drew a Luna Jess jsou první, kteří dorazí. Po jediném pohledu na mě oba vědí, že vedení převezmu já místo Alastora.