Aurora: Naši hosté se na nás usmívali, někteří jásali, jiní nás zvali na drink, abychom si s nimi trochu „popovídali“, když jsme kolem nich procházeli. "Aurora," zavolala Charlotte a překvapila mě. Podívala jsem se na ni a ona mi vzala ruce do svých, než je jemně stiskla. Věděla jsem, že to dělá pro veřejnost, zvláště když jsme teď byli středem pozornosti všech. Už uběhla nějaká doba od chvíle, kdy jsme si řekli své sliby, a věděla jsem, že mám počítat minuty, než nám bude nařízeno odejít do ložnice. A to bylo něco, čeho jsem se teď bála a děsila. "Před obřadem jsem tě neviděla, promiň." Řekla jsem a snažila se co nejlépe lhát. Usmála se, její úsměv byl jasný i záludný, a přísahala bych, že si s Dimitrijem vyměnili pohled, než se otočila, aby se na mě podívala. "Ne, ne, to nic." Řekla a jemně mi stiskla ruce. "Nemáš tušení, jak jsem za tebe šťastná." "Vidím, že jsi." Řekla jsem a mírně jsem se otřásla, když mi Dimitrij položil ruku na spodní část zad a dal mi své tiché varování, abych přestala se sarkasmem. Na vteřinu jsem se podívala na své nohy, než jsem se zhluboka nadechla, protože jsem věděla, že nejenže jsem dnes večer středem pozornosti, ale věděla jsem, že všichni hledají moji chybu. "Přerušil jsem ty dvě dámy?" Zeptal se a usmál se na mě, jeho oči mi dávaly jeho tiché varování, abych o tom nic neříkala. "Vůbec ne, Alfo." Řekla, podívala se na jeho nohy a rychle mu kývla, než se na něj podívala s tím nejjasnějším úsměvem. "Přišla jsem vám oběma pogratulovat." Na hrudi mě bolelo a vzduch kolem mě byl hustý, ale věděla jsem, že je lepší nereagovat. Na vteřinu jsem zaťala pěst, než jsem se přinutila uvolnit sevření, když jsem se podívala na Dimitrija, jehož oči byly upřené na mé. "Mám opravdu štěstí, že jsem dokázal získat tu nejkrásnější ženu ze všech." Řekl a kývl na starší, kteří se dívali, a já jsem se na něj usmála, když mi položil prst pod bradu. Jemným polibkem spojil své rty s mými, než se odtáhl a opřel se čelem o mé. "Předpokládám, že se oba omluvíte na dnešní večer?" Zeptal se lord Alfa Jordan a přistoupil k nám. "Víte, co se má udělat, a čím rychleji to bude, tím lepší bude proces." "Máme hosty, lorde Alfo." Snažila jsem se ho přesvědčit, protože jsem chtěla věci co nejvíce oddálit. Poslední, co jsem chtěla, bylo mít poprvé takhle. Věděla jsem, že nesmím mluvit s lordem, aniž bych byla oslovena, ale tohle bylo nad to, co jsem na sobě mohla skutečně přijmout. "Věřím, že si všichni dobře uvědomují, co se má stát, a brzy se omluví, Aurora." Řekl starší Jordan a podíval se na mě. "Nyní máte na výběr, zda si vyberete pět starších a své matky, které budou v místnosti..." "Cože?" Zeptal se Dimitrij a zamračil se zmateně. "Víte, že je v tradici, abychom zajistili, že se vy dva spáříte. Proto máte svobodu volby. Normálně by to byly starší ženy, ale vzhledem k tomu, že nás žen je více než pět, máte právo si vybrat." "Jistě, nepotřebovali bychom nikoho, kdo by nás doprovázel, když se budeme pářit." Řekl Dimitrij a zavrtěl hlavou na ženu. Jeho matka Maria se na něj podívala a zavrtěla na syna hlavou a on se od ní odvrátil, než se otočil ke staršímu Jordanovi. "Věřím, že kdyby se Luna cítila dobře..." Řekl lord Alfa Sirius a kráčel k nám. "Můžeme být dostatečně spravedliví tím, že navrhneme, aby nám alespoň ukázali důkaz, že to bylo provedeno. Věřím, že by to byla spravedlivá dohoda, pokud si přejí mít své soukromí." "To není..." "Náš čas je jiný než jejich, a stejně jako se mnoho věcí změnilo, věřím, že i toto lze upravit." Řekl a podíval se na Auroru. Podívala se na své nohy a on si odkašlal. "Co si přeješ? Soukromí, nebo byste si vy a váš Alfa měli vybrat ženy, které vás doprovodí do ložnice?" Na vteřinu jsem polkla, podívala jsem se na Dimitrija a zavrtěla hlavou. Moje matka se na mě zamračila a naléhala na mě, abych odpověděla, a já jsem se začervenala. "Přála bych si soukromí, lorde Alfo." Řekla jsem a on přikývl. "Pak je to splněno." Řekl a podíval se na nás dva. "Máte hodinu." "Hodinu?" Zeptal se Dimitrij a on zvedl obočí. "Jinak budete doprovázeni." Řekl a udělal krok zpět k baru. "Padesát devět minut..." Dimitrij mi obtočil ruku kolem pasu a zatáhl mě do pokoje a já jsem se ještě jednou podívala na svou matku a sledovala jsem, jak se na mě mračí, abych v tom neudělala chybu. V její mysli jsem teď nebyla nic víc než dívka, která jim přinese mír. Dimitrij mě strčil do pokoje ve chvíli, kdy jsme vešli, a chvíli mi trvalo, než jsem nezakopla, než jsem se otočila, abych se mu postavila. Jeho oči se na vteřinu setkaly s mými, než se naklonil, aby mě políbil. Udělala jsem krok zpět, otřásla jsem se a on se zasmál a zavrtěl na mě hlavou. "Pochybuji, že bys chtěla, aby nás starší sledovali." Prohlásil a rozbušilo se mi srdce. Políbil mě na krk a nemohla jsem si pomoct, ale na vteřinu jsem se otřásla a on se zamračil a zamračil se na mě. "Co je s tebou, omego?" Zeptal se a zamračil se na mě. "Protože věřím, že náš čas běží a tvé dětinské činy nás nikam nepovedou..."