Dane Vypadala jako srna chycená v reflektorech, když jsem si zapisoval její míry. Byla menší, než jsem si myslel. Kůže a kost. Kdybych posunul ruce o kousek výš, cítil bych každé žebro. Znechutilo mě to, měla by být silná, mocná, v žilách jí koluje krev Alfy. Také jsem si všiml, jak zkroutila obličej, když jsem ji měřil. Nebyl to strach, byla to bolest. Pod tou vytahanou šatovou uniformou něco skrývala. "Vím, že chceš něco říct, tak to prostě řekni. Nezajímá mě ta sračka, kterou ti Trey natloukl do hlavy. Nemusíš čekat, až se tě někdo na něco zeptá. Můžeš říct, co chceš. Jsi zraněná?" "Ne." Lhala, cítil jsem to. Zavrtí hlavou, jako by tím potvrdila svou odpověď, a pramen jejích černých vlasů vypadne z gumičky, která je měla držet zpátky. Neah bude těžký oříšek. Život v hladu z ní udělal velmi opatrnou. Donutím Treye zaplatit za to, co jí udělal. "Musíš něco říct, Neah. Neumím číst myšlenky. Až tě označím, alespoň budu vědět, co cítíš." "Označit?" Nemyslel jsem si, že její oči můžou být ještě větší. "Ano, označím tě." Ta myšlenka ji naprosto šokovala. Její růžové rty se trochu pootevřely, jak na mě dál zírala. Myslel jsem, že to ví. Myslel jsem, že proto přišla tak ochotně. Můj Beta se mě pořád ptal, jestli jsem si jistý, že ji chci za svou nevěstu. Nebylo o tom pochyb, měla zvláštní vůni, ale něco mě k ní táhlo. Nemohl jsem z ní spustit oči, když jsem ji poprvé uviděl. Můj Vlk Aero z ní byl taky šílený. I když v poslední době o ní neřekl ani slovo. Naštvaný na mě, že jsem si ji včera nevzal domů. "Ty.... Ty jsi mě přivedl, abys mě mohl označit." Udělá krok zpět a narazí do kuchyňského ostrůvku. Trochu se ušklíbne a rychle zakryje svou bolest a uvolní obličej. "Kdyby se Trey obtěžoval přečíst si smlouvu, zjistil by, že máš být moje nevěsta, ne otrokyně. Také by si přečetl, že pokud se on nebo jeho směšně hloupá družka pokusí s tebou něco udělat, ta smečka se stane moje, nebo spíš tvoje. Nikdy jsem si tě nekoupil, Neah, vždycky jsi měla být moje." "Jsem vražedkyně." Vydechne. "Proč by mě někdo jako ty chtěl za nevěstu?" 'Krev,' zavrčí Aero a přeruší mé myšlenky. Podívám se dolů na její vytahané šaty. Na místě, kde jsem ji držel, se objevila skvrna od krve. "Co to je? Jsi zraněná?" zeptám se naléhavě, sotva jsem se jí dotkl. Zakryje skvrnu rukou. "To nic není. Je to jen řezná rána, kterou si pořád narážím a znovu se mi otevírá. Zapomínám, že tam je." Zapomíná? Jak mohla zapomenout na zranění? 'Proč se nehojí?' Cítím Aerovu paniku. 'Je s námi ani ne dvě hodiny a už má nějaké zranění.' Jeho potřeba ji chránit byla silná. Nenapadlo mě, že její nedostatek schopností zahrnuje i neschopnost se léčit. Budu muset najít někoho, kdo by dokázal zvrátit tu vazbu, a to brzy. "Ukaž mi to!" "To je v pořádku." Zamumlá. Už mě to slovní spojení začínalo štvát. "Není to volitelné." Zamumlám. "Pokud mi to neukážeš, budu muset najít způsob, jak se podívat sám." Její srdce vynechá úder. Rozhlédne se po kuchyni. "Můžeme.... můžeme jít někam do soukromí?" "Soukromí?" Soukromí jsem moc nedodržoval. Který Vlk ano?! Přikývne hlavou, ale stále se na mě trochu vyhýbá pohledem. Skoro se bojí podívat se mi přímo do očí. 'Pracovna,' zamumlá Aero. 'To jsem se chystal navrhnout!' Odseknu svému Vlkovi. Cítím, jak protočí oči, a stáhne se do nějakého temného kouta mé mysli. "Tudy." Ukážu na dveře. Neah počká na mě a jde těsně za mnou. Vůně krve neustále sílila, bylo to víc než jen řezná rána. To už jsem věděl. V pracovně stisknu dálkové ovládání a žaluzie se začnou spouštět a blokovat sluneční světlo. Neah zaváhá a pomalu začne rozepínat knoflíky na šatech, ale jen tam, kde byla velká skvrna od krve. Všechno ostatní přede mnou zakrývá. Odtáhne šaty na stranu. Zranění bylo asi čtyři palce dlouhé a už docela zanícené. "Vidíš, je to v pořádku." Zašeptá. "Musíš s tím přestat." Zavře ústa a začne zapínat knoflíky. "Ne," chytím ji za ruce, zahlédl jsem další modřinu. "Ukaž mi i zbytek." Nebyla to možnost. Zalapá po dechu, když mé prsty roztrhají zbytek knoflíků. Její sportovní podprsenka už měla lepší dny za sebou, stejně jako její kalhotky. Ale nejvíc mě znepokojovaly ty modřiny. Modřina na modřině, jizvy od bičů. Její kyčelní kosti a žebra vystupovaly z její hubené postavy. Otočím ji a stáhnu jí šaty. Zjistím, že její záda jsou na tom stejně. Zajímavé ale je, že nad hrudníkem nemá žádné stopy a pod stehny taky ne. Její ruce jsou také úplně bez ran. Existuje jen jeden důvod, proč by to někdo dělal. Buď aby skryl, co s někým dělal, nebo aby zachoval zdání. Nechtěli, aby to hosté viděli. A co je důležitější, nechtěli, abych to viděl já, vzhledem k tomu, že schůzka byla domluvena před více než měsícem. Třepe se v šatech a pevně si je omotává kolem své hubené postavy. "Musíš k doktorovi." "To je......." odmlčí se, když vidí vztek v mé tváři. "Vždycky se to nakonec zahojí." "Udělal to Trey?" Zamumlám se zatnutými zuby a ukážu na její tělo. Sklopí své modré oči. "Cassandra?" Stále mi neodpovídá. "Ten pitomec, co se motá kolem Treye? Všichni tři?" Pevněji si přitáhne šaty a tiše přikývne. Zvedne ruku k obličeji, otře si tvář a setře slzu, která jí unikla. "Někdo další?" "Smečka." Zašeptá. 'Zabiju je všechny.' Zavrčí Aero. Bude se muset zařadit do fronty, "Kvůli tomu, co jsi údajně udělala svým rodičům." Přikývne. "Nevěřím, že jsi za to zodpovědná." Nakloní ke mně hlavu, zamračí se a její oči konečně najdou ty mé. "Kvůli Blood of Wolfsbane?"