Dane Nevěřila mi. Ani kousek z ní. Což ve mně jen posilovalo zvědavost ohledně její minulosti. Chtěl jsem vědět všechno. Chtěl jsem ji znát skrz na skrz. Chtěl jsem vědět, kdo jí před lety obrátil život vzhůru nohama a proč se rozhodli svalit to na dítě. Zatímco ji Raven prohlížela, zavolal jsem svému Betovi, Ericovi. Měl dohlížet na smečku Moonshine a chtěl jsem vědět, jestli zjistil něco neobvyklého. Zatím byla odpověď záporná, což ve mně jen vzbuzovalo otázku, kolik toho před světem skrývají. Jak hluboko sahají jejich tajemství? Protože dokud se mi Trey neozval, o smečce Moonshine jsem nikdy neslyšel. O smečce, která žije necelých padesát mil od nás. Zajímalo mě, jestli to Neah ví. Řekl jsem mu, ať se vrátí, dnes večer je běh smečky a on tu musí být. Nemohl jsem si nevšimnout, že se Neah od našeho setkání ani jednou neusmála. Její zvláštní vůně se ani jednou nezměnila, aby naznačila, že je alespoň trochu šťastnější. To budu muset změnit, zvlášť pokud má být mou družkou. Když jsem jí přejel rukou po břiše, zadržela dech a odvracela ode mě zrak, hledala, na co jiného by se podívat. "Bojíš se mě?" zeptal jsem se přímo, když jí mikina spadla. 'Samozřejmě, že se bojí, jen se na ni podívej.' zamumlal Aero a nervózně přecházel v mé mysli. Viděl jsem, jak si kouše vnitřní stranu tváře, když přemýšlí, co říct. "Všichni se bojí." Zamumlala udýchaně. Zvedl jsem k ní obočí. "Máš největší smečku. Byl jsi ve válce a pohltil jsi jiné smečky. Zabil jsi několik Alf. Lidé tě žádají o pomoc, ty je nežádáš o jejich. Bylo by hloupé, kdybych se tě nebála." Usmál jsem se a cítil Aerovu radost spolu s mou vlastní. Tvrdě jsme pracovali, abychom se stali Alfou, jakou jsme. Neah byla chytřejší, než jak ji její bratr vylíčil. "To jsem nemyslel. Znám své postavení ve světě. Mluvím o tobě. Bojíš se mě, Neah?" Rychle sklopila oči k zemi. Přál bych si, aby to nedělala. Mohl bych se do nich dívat celý den. "Nejsem jako oni," oznámil jsem, když její ticho pokračovalo. Nikdy bych se nesnížil tak nízko jako oni. Nikdy bych ženu netloukl pro svůj prospěch. "Byli i jiní jako ty?" Obvykle tam, kde byl jeden, jich bylo víc, skrytých před zraky. Zavrtěla hlavou. "Jen já." O to horší bylo vědět, že ubližovali jen jí. Že všichni ostatní byli považováni za lepší, když ona nosila Alfí krev. "Ty jsi jediná, která se mě nikdy nemusí bát. Chci, abys to věděla." Stáhla si rukávy mikiny přes ruce. Skrývala se přede mnou víc. Do večera nepromluvila první. Každý rozhovor vycházel ode mě a vždy skončil jen jejím kývnutím nebo zavrtěním hlavy. Bylo téměř nemožné v ní číst, ale já miloval výzvy. "Musíš spát," zamumlal jsem a vedl ji ke schodům. Neměla vlka a nemohla se k nám připojit na běhu smečky. Její modré oči se přesunuly na velké hodiny visící na zdi, přesto držela pusu zavřenou a nechávala si své myšlenky pro sebe. Následovala mě domem zpět do mé ložnice. Dovolila mi, abych jí znovu nanesl krém na břicho. Stejně jako předtím, zadržela dech, jen tentokrát se nezdála tak vyděšená jako dřív a sledovala mě místo toho, aby zavírala oči. "Dobrou noc," zamumlal jsem. Když jsem se naklonil, abych ji políbil na tvář, napjala se a srdce jí začalo bušit. Čekal jsem, že uteče, ale zůstala stát na místě, oči pevně zavřené. Vykřikla, když jsem se vrátil ke dveřím. "Odcházíš?" zašeptala překvapeně. "Dnes večer je úplněk. Vedu běh smečky. Vrátím se za pár hodin, ale ty budeš s největší pravděpodobností spát." "Běh smečky?" zamumlala a zamračila se. "Víš, když smečka jde společně na velký lov." Její oči se rozšířily, čím víc jsem mluvil. "Moonshine nedělá běh smečky?" Pokud jsem věděl, dělali to všichni. Zavrtěla hlavou. Usmál jsem se na ni povzbudivě. "Zvykneš si na ně. Vyspi se. Protože až budeš mít vlka zpět, připojíš se k nám." Když jsem začal zavírat dveře, zůstala na stejném místě a zmateně na mě zírala. Stejně jsem odešel. Dole jsem našel Erica a Jensona, jak na mě čekají. "Jak to jde s tou novou holkou?" zeptal se Jenson a rozepínal si košili. "Neah zůstává a Moonshine nedělá běhy smečky," zamumlal jsem a přemítal nad Neahinými slovy. "To myslíš vážně?" zeptal se Eric. "Myslel jsem, že je to standard všude. Všichni vlci jsou posíleni v noci úplňku a je to nejlepší čas na lov." Zamračil jsem se na Erica: "Jsi si jistý, že jsi neviděl nic neobvyklého?" "Z mé pozice se chovali stejně jako všichni ostatní. Někteří šli do práce, někteří zůstali a trénovali, jiní sklízeli úrodu." Zvedl ke mně obočí. "Proč, co si myslíš, že skrývají?" "Za prvé, kdo zabil Neahiny rodiče." "Trey?" navrhl Eric. "Nemyslím si, že je Trey dost chytrý na to, aby to udělal. Ten idiot se ani neobtěžoval přečíst si smlouvu." Zamumlal Jenson. "Myslím, že bychom je měli zítra navštívit," navrhl Jenson. "Překvapit je?" zamumlal jsem. "Někdy je lepší, když nevědí, že přicházíme!" "To je pravda. Trey byl nasraný z mého příjezdu." Když lov skončil, potvrdil jsem si s Ericem a Jensonem, v kolik hodin vyrazíme, než jsem se vydal nahoru osprchovat. Když jsem tiše proklouzl dveřmi do ložnice, byl jsem rád, že Neah tvrdě spí v posteli. Napůl jsem čekal, že ji neuvidím. Myslel jsem, že možná využila příležitosti k útěku. Místo toho se schoulila do malého klubíčka, objímala polštář, stále v teplákách, které jsem jí dal dříve. Nevzbudí se, když se sprchuji, ani se nepohne, když rozsvítím světlo. Skoro jako by byla zvyklá spát v uzavřeném prostoru, kdykoli během dne. Osušil jsem se a vlezl si k ní do postele. Přitáhl jsem si její drobné, slabé tělo k sobě. Vydala pár legračních zvuků, když se začala probouzet, ale rychle zase usnula. Probudil jsem se dřív než ona a nemohl jsem si pomoct a sledoval jsem ji, jak spí. Během noci se přetočila a byla ke mně otočená. V ranním světle bylo vidět slabé stříkance pih přes její nos. Vykřikla, najednou se posadila a promnula si oči. "Kde to jsem?" "Neah, jsi v mé smečce, pamatuješ?" Její modré oči se upřely na mé, než sklouzly dolů, na mou nahou hruď a pak na prostěradlo, které mě sotva zakrývalo. "Ty jsi.... ty jsi nahý?!" V jejích tvářích se objevila růž, díky které nevypadala tak křehce. "Tak to mám nejradši, zvlášť ve své vlastní posteli," ušklíbl jsem se na ni. Poplácala se, zkontrolovala, jestli má na sobě oblečení, a úlevou si oddechla, když si uvědomila, že je stále celá oblečená. 'Můžeme ji svléknout.' zamumlal Aero. 'Můžeme jí ukázat, co opravdu chceme.' 'Musíme to vzít pomaleji.' zamumlal jsem zpět. 'Není jako ostatní.' Aero se zamračil nad mou poznámkou a odplížil se do zadní části mé mysli. Naštěstí, jak jsem stárnul, jsem se zlepšil v tom, jak ho držet pod kontrolou. Neah přešla místnost a zavřela se v malé místnosti s toaletou. Slyšel jsem ji, jak si pro sebe mumlá o tom, že to musí zvládnout. "Až budeš hotová," zavolal jsem, "musíme si nanést krém." Uplynulo deset minut, než se objevila. Zkoumavě si mě prohlédla, když jsem si oblékal černé tričko. "Eric, Jenson a já máme pochůzku. Ty tady zůstaneš." Popadl jsem kelímek s krémem a naznačil jí, ať si vyhrne tričko. "Sama?" zeptala se a její hlas se chvěl, když si vyhrnovala tričko. "Sama," potvrdil jsem. "No, budou tu i jiní, takže ne úplně sama." Moje ruka se jí chvíli déle vznášela na břiše. 'Je přímo tady.' zavrčel Aero. Spustil jsem ruku dolů a Aero se zamračil. Chtěl dokázat svůj názor. Prohlásit si ji za naši, konečně umlčet fámy, které nás obklopují.