Neah „Kde, kurva, je?“ zaslechnu křik Bety. Už jsem věděla, že Beta Kyle mluví o mně, jediné služebnici v domě. Zasténám a zvednu se na nohy, popadnu koš s čisticími prostředky a vezmu ho s sebou. V momentě, kdy mě Beta Kyle uvidí, zamíří ke mně a jeho ruka mi vrazí facku. Nevydám ani hlásku. Léta zkušeností mě naučila držet pusu a mluvit jen tehdy, když se mě někdo na něco zeptá, i když to, co mi dělají, bolí. „Alfa Trey a já čekáme návštěvu a ty jsi ještě neuklidila pracovnu, jak jsme ti řekli.“ Beta Kyle na mě plivne. Přikývnu a sevřu ruku na koši s čisticími prostředky. Udělalo by mi radost, kdybych sebrala odvahu a praštila ho s ním do hlavy. Odolala jsem, byl silnější než já a nepotřebovala jsem další týden zavřená bez jídla. Už tak mě bolelo břicho dost. „Snažíme se udělat na Alfu Danea dobrý dojem. Nechápeš, jak je pro nás důležité spojit se s jeho smečkou?!“ Neodpovídám, vím, že je to trik, aby mě donutil něco říct, aby si mohl najít důvod, proč mě potrestat. Sklopila jsem oči, abych se mu nemusela dívat do tváře. Alfa Dane, o tom jsem jen slyšela. Výměna slov mezi ostatními členy smečky, když jsem byla v místnosti. Z toho, co jsem pochopila, to byl bezohledný muž, vlk, kterého se ostatní báli. Nedělal si legraci a měl největší smečku. „Je to Alfa Černého stínu, největší smečky na světě, potřebujeme ho!“ pokračuje Beta Kyle. Ale neřekne mi proč. Nikdy na nás nikdo nezaútočil a my jsme nikdy na nikoho nezaútočili, tak proč potřebujeme, aby nám jiná smečka pomáhala? Položí mi ruce na ramena, zaryje nehty do mé řídnoucí kůže a otočí mě, kopne mě do zadku a strčí mě směrem k pracovně. „Zbytečný zasraný vlk.“ Zamumlá, když se vzdaluje. Tiše zavřu dveře, opřu se o ně a pozoruji už uklizenou pracovnu. Nic nebylo mimo své místo, vypadalo to naprosto v pořádku pro setkání s tímto takzvaným mocným Alfou. Zavřu oči a sklouznu dolů na podlahu. Nenáviděla jsem tenhle dům. Myslela jsem si, že až mi bude osmnáct, konečně uteču, ale o čtyři roky později jsem tady pořád, otrok ve vlastním domě. Dělám všechny špinavé práce pro svého bratra, Alfu Treye a smečku. Zatímco se můj bývalý partner, Beta Kyle, prochází kolem a připomíná mi, jak jsem bezcenná. Někdo si odkašle a já ztuhnu, myslela jsem si, že jsem sama. Nakloním se dopředu a uvidím pohledného muže sedícího v křesle, hned za rohem. Nohu si opírá o koleno a usrkává alkohol ze sklenice. Jeho krátké vlasy jsou tmavé a jeho oči mají hlubokou karmínovou barvu, která nevypadá tak docela správně. Najednou se na mě otočí a já se hodím zpět ke dveřím, srdce mi buší jako o závod. „Takhle zdravíte všechny Alfy?“ Jeho hluboký hlas se rozléhá po místnosti, v jeho tónu je náznak pobavení. „Omlouvám se,“ zašeptám a vstanu. „Já… myslela jsem si, že jsem sama.“ Neměla jsem tušení, kdo to je, ale cítila jsem z něj vyzařovat sílu, i bez svého vlka. Ani se nepředstaví, proč by měl? „Pojď blíž.“ Nařídí a už cítím knedlík v krku. Alfa Trey mě zabije. Obejdu roh, udělám, co mi řekne, a umožním mu, aby mě pořádně viděl. Zavřu oči a čekám to nejhorší. „Divně voníš. Ale jsi vlk, správně?“ Přikývnu, i když nemám tušení, jak bude reagovat. Většina se směje, když se o mně dozví. „Dala bych přednost, kdybys se mnou mluvila.“ Zavrčí, „nemám náladu na hry.“ „Ano,“ zašeptám. Nemůžu si pomoct a myslím na všechny tresty, které budu muset snášet. Možná bičování? Hladovění další týden? „Proč divně voníš? A jak je možné, že jsi nevěděla, že jsem v místnosti? Měla jsi mě cítit.“ „Já…“ Nenáviděla jsem tu otázku. „Vysyp to ze sebe, nemám celý den!“ Napije se ze svého pití. Věděla jsem, proč ho necítím. Věděla jsem, proč jsem si nevšimla jeho přítomnosti, ale říkat lidem proč, to jsem nikdy nechtěla a neměla ráda. Nikdy mi nedovolí říct svou verzi příběhu. Jen se mi smějí a posmívají se mi. „Měla bys mít otevřené oči, když s někým mluvíš. Je neslušné se na něj nedívat. Nenaučil tě tvůj Alfa ničemu?“ Jeho hluboký hlas mi způsobí mrazení. Pomalu otevřu oči a sklopím je, v žádném případě se mu nebudu dívat do očí. „Moje vlčí schopnosti byly spoutány,“ zamumlám. Dvakrát, chtěla jsem dodat. Dvakrát byly moje schopnosti spoutány. Ale to ho asi nezajímá. Nakloní se dopředu a opatrně položí sklenici na malý stolek vedle židle. Cítím, jak na mě zírá, „Proč by to někdo udělal?“ Pokud je to Alfa, se kterým se má můj bratr setkat, vím, že bych mu mohla všechno pokazit, kdybych řekla příliš mnoho. „Byl to trest,“ zašeptám. Nebylo to daleko od celé pravdy, ale byla to nejjednodušší odpověď, kterou jsem mohla dát. V jeho tváři se objeví záškub. Zlobil se, když slyšel o takovém trestu? Nebo se tím možná, stejně jako ostatní, bavil. Nemohla jsem to poznat. Dveře se rozletí a můj bratr na mě zařve: „Neah, co to, kurva, děláš v mé pracovně?“ Otočí se na muže s karmínovýma očima. „Je mi moc líto, že vás moje sestra obtěžuje, Alfo Dane.“ Sakra, to byl on. Můj bratr se otočí, jeho ruka se natáhne, aby mě udeřil. Zavřu oči a připravím se na to, až ucítím pálení. „Na tvém místě bych to nedělal.“ Hlas Alfy Danea se rozléhá po místnosti. Škvírou se podívám a uvidím, že Alfa Dane vstal, jeho ruka sevřená kolem zápěstí mého bratra. Byl vyšší než můj bratr a taky svalnatější. „Neah,“ mé jméno mu sklouzne z jazyka, „mi laskavě ukazovala vaši pracovnu, Alfo Treyi, protože jste se se mnou nesetkal před vaším domem, jak jsem požadoval. Měl jsem štěstí, že tu někdo byl, alespoň někdo chápe důležitost této dohody.“ Cože? Neměla jsem tušení, o čem mluví. A neměl důvod mi lhát. Můj bratr se na mě zamračí a zatne čelist. Za tohle zaplatím později. Budu se muset pokusit ukrást nějaké jídlo. „Jdi pro Betu Kylea.“ Sykne Alfa Trey. „Řekni mu, že náš host je tady.“ Přikývnu a spěchám z místnosti, nejvíc ze všeho jsem chtěla být chycena mezi hašteřícími se muži. „Beta Kyle,“ zašeptám, když vejdu do jídelny. Okamžitě se na mě zamračí svýma tmavýma očima. Promluvila jsem, aniž bych byla vyzváná. „Alfa Trey je v pracovně s Alfou Danem. Poslali mě, abych tě informovala.“ Práskne novinami o stůl a zamračí se na mě, když prochází kolem. „Máš štěstí, že tě Alfa poslal pro mě, jinak bys pár dní neviděla slunce.“ Zastaví se za mnou, trhne mi hlavou zpět a zamkne mi prsty ve vlasech. Nakloní se blízko, cítím jeho horký dech na kůži. Nemluví, je to jen jeho způsob, jak dokázat, že si může dělat, co chce, kdy chce. Snažím se zaměstnat, abych se držela co nejdál od pracovny. Můj klid netrvá dlouho, když slyším, jak na mě bratr volá. Tiše se přiblížím k pracovně a nalepím si na tvář úsměv, když otevřu dveře. „Neah, jdi pro šampaňské a skleničky, budeme slavit.“ Skloním hlavu a spěchám k baru s nápoji. Rychle najdu, co bratr žádal. Když znovu vejdu do pracovny, cítím, jak mě Alfa Dane sleduje každým pohybem, dokonce i chloupky na zátylku mi vstávají. Nikdo mě nikdy nesledoval tak pozorně. Přistoupím k malému stolku vedle židle Alfy Danea a začnu plnit sklenice. Vezme mi láhev šampaňského a řekne mi, že je víc než schopný si nalít sklenici sám. Cítím, jak mi hoří tváře, ne z rozpaků, ale proto, že jsem věděla, že za to budu potrestána. Měla jsem být rychlejší. Měla jsem naplnit sklenice před vstupem do pracovny. Měla jsem… Můj mozek zamrzne, když vidím, jak se na mě bratr mračí. „Neah je tvoje sestra, správně?“ Zeptá se Alfa Dane mého bratra. „Je.“ Zamumlá Alfa Trey s odporem. Odvrátí ode mě pohled a zaměří se na muže, který se ptá. „Proč se k ní chováš jako ke kusu hovna?“ Přímo k věci, to se mému bratrovi nebude líbit. Rád sdílel informace jen za svých podmínek. Nikdo s mým bratrem nemluvil o tom, jak se ke mně chová, protože všichni se s velkou radostí podíleli na mém bití. Nevěděla jsem, co mám dělat. Nemohla jsem se pohnout, ale věděla jsem, že se odtamtud musím dostat. Pokud se tahle dohoda kvůli mně pokazí, pak to bude moje vina. „Neah je zodpovědná za smrt našich rodičů.“ Plivne Alfa Trey. Zavřela jsem oči a potlačovala slzy, které se hrozily uvolnit. „Zodpovědná jak?“ Hlas Alfy Danea se mnou otřese. Rozhodně se zlobil. „Naservírovala jim oměj vlčí.“