„Souhlasím.“ Usměje se na mě. „Ach, lituješ, že jsi ji označil?“ „Ne, lituji, že jsem tě nechal žít.“ Otočím se a odcházím. „Drž se ode mě dál, Veroniko.“ „Nemůžeš jen tak odejít, Dane!“ Sténá a běží vedle mě. „Můžu dělat, co chci, Veroniko.“ „Proč se chováš takhle? Dřív ti na mně záleželo.“ „Dřív. Jak jsi řekla, bylo to dávno, od té doby byly jiné a ani jednou jsem se k tobě nevrátil. Proč si mys