„Souhlasím.“
Usměje se na mě. „Ach, lituješ, že jsi ji označil?“
„Ne, lituji, že jsem tě nechal žít.“ Otočím se a odcházím. „Drž se ode mě dál, Veroniko.“
„Nemůžeš jen tak odejít, Dane!“ Sténá a běží vedle mě.
„Můžu dělat, co chci, Veroniko.“
„Proč se chováš takhle? Dřív ti na mně záleželo.“
„Dřív. Jak jsi řekla, bylo to dávno, od té doby byly jiné a ani jednou jsem se k tobě nevrátil. Proč si mys
















