„Klidně,“ zamumlám, „už to nemůže bolet.“ Klaus jí předčítá. Sleduju jakékoliv známky toho, že by ho mohla slyšet, ale objeví se jen občasné škubnutí prstem. Ale zdálo se, že jí to přináší klid. Její mysl nebyla tak rozbouřená. Chodbou se rozléhají kroky, jak k nám někdo běží. S Klausem rychle uhýbáme na konec Neahiny postele a zakrýváme ji před očima, když Devon vtrhne do dveří. „Je v pořádku? Pr