Když jsem na ně zmateně zírala, obočí se mi stáhlo do nechápavé vrásky. Pomalým krokem jsem se vydala do středu sálu. "Lyro, staneš se mou družkou?" zeptal se Theo s žárem v očích, v nichž se zračily nezředěné emoce. Jako bych zkameněla, šok mi ochromil tělo a srdce se mi roztříštilo na tisíc kousků. Každý z nich bolel jako bodnutí nožem do hrudi. V očích, které ještě před chvílí planuly nadějí, se teď zračila jen nevěřícná hrůza, neschopná odtrhnout se od scény, která se přede mnou odehrávala. Vím, že Lyra svého druha ztratila před dvěma lety, když válečníci chytili zdivočelého vlka, jak se potuluje u hranic, a zabili ho. Ale proč zrovna Theo? "Ano!!" vykřikla Lyra s jásotem a v očích se jí zaleskly slzy štěstí, když jí Theo navlékl prsten. Realita mě zasáhla jako ledová sprcha. Instinktivně jsem o krok ustoupila, srdce mi divoce bušilo a snažilo se pochopit ten nečekaný obrat. Měli jsme smečce oznámit *nás*, ne tohle. Celý můj svět se mi hroutil před očima. V hlavě mi vířily zmatené myšlenky, zpochybňující naše pouto. Byla jsem naprosto dezorientovaná. Myslela jsem si, že druzi se mají milovat jen navzájem. Jak mohl tak ledabyle ignorovat naše spojení, jako by nic neznamenalo? Ta vlna myšlenek mě naprosto pohltila a do očí se mi draly slzy. Sebrala jsem všechnu odvahu a chtěla k němu přistoupit, ale odbyl mě mávnutím ruky a zamířil k Alfě Griffinovi a Luně Belle, kteří seděli na svých místech. "Zdravím tě, Alfo a Luno," pozdravil je s hlubokou úklonou a poklekl na jedno koleno. "Rád bych vás požádal o svolení označit vaši dceru Lyru," pronesl a upřeně se jí zadíval do očí s něhou – stejně, jako se včera díval na mě, nebo mi to alespoň vsugeroval. Jeho slova mi zněla v hlavě jako ozvěna a bolest v mém zraněném srdci se s každou vteřinou stupňovala a hrozila, že mě úplně pohltí. "Ne!!" vykřikla jsem zoufale a můj hlas se rozlehl po sále, takže se všechny pohledy upřely na mě. S třesoucíma se rukama jsem si zakryla obličej. "To se nesmí stát – to se prostě nesmí stát!" mumlala jsem si pro sebe. "Ne!" zavrčela i moje vlčice Tiara. Stejně jako já trpěla nesnesitelnou bolestí, nedokázala unést pomyšlení, že nás náš druh po spojení a všech slibech takto zavrhl. Vybral si Lyru, ne nás. "Čí pak je tohle štěně?" zamračil se Alfa Griffin a ukázal na mě prstem. "To je Rose, ta omega," vyplivla Luna Belle s opovržením. Matka ke mně okamžitě přispěchala a pevně mě objala. Viděla jsem, že je mým výbuchem zmatená. Vždycky jsem byla tak poslušná. "Jestli si to svoje štěně neuhlídáš," zavrčel Alfa Griffin na mou matku, "tak ji nechám zavřít do žaláře!" Matka rychle zavrtěla hlavou a hluboce se uklonila. Omluvila se za moje chování, a v tom Theo konečně promluvil. "Ve skutečnosti, Alfo – je to omyl bohyně Měsíce," prohlásil a v sále to zašumělo úžasem. Po tvářích mi začaly stékat slzy. Můj druh mě právě označil za omyl. "Všichni tady ví, že s Lyrou jsme si souzeni už od dětství," pokračoval a všichni souhlasně přikývli. "Já nechápu, proč?" zeptala jsem se tiše, ale matka mi prudce zakryla ústa dlaní a prosila mě, ať jsem zticha. Hořce jsem vzlykala. Nemohla jsem uvěřit, že Theo, který mi ještě včera v noci vyznával lásku, může být tak krutý. Láska a něha, které jsem viděla v jeho očích, se naprosto lišily od chladného pohledu, který mi teď věnoval. "Ty tupko, copak to nechápeš?" ušklíbl se mi. "Jsi jenom omega – slabá a bezcenná družka. Mocnému vlku, jako jsem já, jsi k ničemu!" pronesl chladně a dav souhlasně zavyl. Náhle se mi podlomila kolena a sesunula jsem se k zemi. Každé jeho slovo mě bodalo do srdce jako nůž. "Výborně," řekl Alfa Griffin s úsměvem, vstal ze židle a objal Thea. Potom vzal Lyru a Thea za ruce a spojil je k sobě. Všichni v sále jim nadšeně tleskali a já se cítila tak strašně zrazená. Nova a Alice mě utěšovaly a podpíraly mi ramena, zatímco Olivie už nekontrolovatelně vzlykala. Jak mohla být smečka tak bezcitná? Všem záleželo jen na tom, aby se zalíbili Alfovi a jeho rodině. Matka mě zvedla ze země a chtěla mě odvést pryč, ale v tom promluvila Lyra. "Eden," pronesla svým jedovatým, posměšným hlasem. Potlačila jsem slzy a otočila se k ní čelem. "Všechno, co jsi s Theem měla, jsem ti dovolila," řekla a sladce se usmála, zatímco se jí všichni snažili zalíbit a považovali ji za tak laskavou. "Věděla jsem o tom, protože jsem chtěla, aby si ještě naposledy užil se svou družkou – i když se mu ta myšlenka hnusila. Jsi mu odporná, ale to nevadí, stejně se brzy ožení a stane se Alfou a já tvojí Lunou," ušklíbla se. Otočila jsem se, abych zadržela slzy, ale ony mi stejně hřály tváře. Strašně to bolelo, že mi tohle udělali, a já jsem byla bezmocná. Nemůžu se zlobit na Lyru, měla bych se zlobit na Thea. On mě zradil. Oklamal mě, ale ať jsem se snažila sebevíc, nedokázala jsem na Thea být naštvaná. To pouto mezi druhy tam pořád bylo. Možná to byl jen hloupý žert, možná mi to všechno vysvětlí. Zhluboka jsem se nadechla a začala hledat ty smaragdové oči, do kterých jsem se tak zamilovala. Stál tam, jako přikovaný, vedle Lyry. "Eden, takhle to má být. Nemůžeš s tím nic dělat, jen přijmout naše rozhodnutí – já miluju Lyru," řekl a s láskou se na ni podíval a políbil ji na čelo. Zavrtěla jsem hlavou na znamení nesouhlasu. "Tomu nevěřím," vypravila jsem ze sebe sotva slyšitelně. "To, co jsme spolu prožili včera v noci, bylo tak krásné. Copak to pro tebe nic neznamenalo?" zeptala jsem se mezi vzlyky. "Byla to jenom zábava na jednu noc!" zavrčel a vysunul drápy. "Nedělejme to složitější, než už to je," otočil se k ostatním. "Před všemi členy smečky Stříbrného měsíce prohlašuji já, Theo Jaxon Redwood, syn Bety Jaxona Redwooda, že odmítám Eden Avu Willow, dceru Rose Willow, jako svou družku!" Moje vlčice usedavě plakala a bolestně výla. Lyra se na mě podívala s vítězným úšklebkem. Přitáhla Thea za čelist k polibku a on ji pevně objal kolem pasu. S bolestným výkřikem jsem se zhroutila k zemi a svírala si hruď. Tak strašně to bolelo. Jako by mi někdo vrazil nůž do srdce a otočil jím. Tiara se bolestí stáhla do klubíčka a zmlkla.