„Jsi můj,“ zavrčel mi do krku. „Označím si tě a pořádně se s tebou spářím. Cítím, jak mě jeho zuby škrábou na kůži. Špičáky má ostřejší než břitva. Počkat. Chce mě označit? Tady? Teď?" „NE!“ Vzpouzím se a tlačím se od něj, seč mi síly stačí. Marně. Cítím, jak se mi otírá o stehno. To ho jenom víc rozpaluje. Přisaje se mi na krk a já se zmítám v jeho sevření. Zaberu vší silou. Ozve se rána jako z d