Reuben Našel jsem ji schoulenou v rohu chodby, oči zavřené, vypadala naprosto nevinně a osaměle. Má ruka pomalu klouzala po teplé jemné kůži její tváře, když jsem jí palcem setřel slzu uvízlou v koutku oka. Před chvílí byla v pořádku, když jsem náhle ucítil, jak její emoce kolísají skrze naše pouto druhů. Věděl jsem, že pláče, ale nevěděl jsem proč. Cítil jsem její bolest a věděl, že s ní bojuje s