Na světě byly dvě věci, které mi připadaly naprosto odpudivé: zaprvé děti a zadruhé zvuky, které vydávaly. Když jsem mezi nimi procházel, nemohl jsem si pomoct a vybavoval si své čiré pohrdání těmito malými bytostmi, které se zdály být tak snadno zničitelné. Jejich nevinné úsměvy byly tak odporné, že jsem to sotva mohl vystát, aniž bych si představoval krveprolití a smrt. „Děti, teď chvíli dávejme