Tracy tomu nemohla uvěřit. 'Elaine se opravdu chystá odejít a vrátit se na ten Bohem zapomenutý venkov? To snad ne,' pomyslela si. 'To musí být zase jeden z jejích záchvatů, laciný trik, jak na sebe strhnout pozornost, jako vždycky.' V minulosti každá hádka mezi Elaine a Biancou skončila tím, že Elaine vyhrožovala: "Fajn, tak se prostě vrátím na venkov!" A pokaždé to byly jenom řeči. Urazila se, plakala a nakonec spolkla svou pýchu a zůstala jako by se nic nestalo. Myšlenka, že by skutečně odešla? Nikdy. Takže tentokrát to všichni jenom mávnutím ruky přešli a potutelně se usmívali. 'Stará dobrá Elaine,' pomysleli si. 'Zase jenom blafuje.' Co si neuvědomovali, bylo, že tohle už není ta samá Elaine. Ta slabá, zoufalá dívka, kterou si pamatovali, byla pryč. Dokonce ani Shawn to neviděl. Předpokládal, že je to jenom další volání o pozornost. Koneckonců, Elaine měla za sebou svou historii. Když poprvé přišla do rodiny Yeatsů, nosila silný make-up, stýkala se s pouličními grázly a dokonce se pouštěla do rvaček. Pro Shawna byla jako dítě, které se vzteká kvůli sladkostem. Dokud nešlapala Biance na paty, bylo mu to jedno. Dokonce si hrál na laskavého staršího bratra, když se mu to hodilo. "No, jestli to tak chceš, nemám k tomu co dodat." Shawnův hlas byl prosycen falešným soucitem. "Jenom se pak nevracej s pláčem, že jsem byl moc krutý." Elaininy oči se zablýskly chladným pobavením. Znala Shawnův trik až příliš dobře. Vždycky se mu podařilo vypadat jako ten rozumný, i když někomu vrážel nůž do zad. Bylo to ubohé. Ale upřímně, už jí to bylo jedno. Její klid ho zaskočil. Něco na ní bylo jinak. "Elaine, přestaň být tak zatraceně tvrdohlavá," vyštěkl Robert a zamračil se. "Tvrdohlavá?" Elaine pozdvihla obočí, její tón byl ostrý a chladný. "Nebyl jsi to ty, kdo mi dal na výběr? A teď, když jsem se rozhodla – odejít – mi říkáš tvrdohlavá?" 'Opravdu si myslí, že mě hrozba posláním zpátky na venkov vyděsí? Že je budu prosit, aby mě nechali zůstat? Ubohé,' pomyslela si. Neuvědomovali si, že ve chvíli, kdy se rozhodla odejít, už na nikom z nich nezáleželo. Odchod nebyl trest – byla to svoboda. "Je pro tebe tak těžké se Biance omluvit?" Robertův hlas se zvýšil, jeho hněv byl stěží potlačován. "Nemysli si, že si tímhle řezáním žil ušetříš práci! Kdyby nebylo tebe, nespadla by do vody! Její plíce jsou slabé, jak už to bývá! Bohu žel, jak jsem se mohl dočkat dcery tak kruté, jako jsi ty? Měl jsem tě uškrtit hned v den, kdy ses narodila!" "Jsi v tomhle domě už roky a myslela jsem si, že jsi konečně dospěla. Ale ne – jsi pořád ten samý sobecký spratek," vyštěkla Tracy Cash, její hněv byl živen myšlenkou Biančiny křehkosti. Všechno to začalo, když Elaine a Bianca stály u bazénu. Bianca uklouzla a spadla do něj a samozřejmě, Elaine byla jasný obětní beránek. Shawn, hrající si na spravedlivého staršího bratra, jí dal dvě možnosti: omluvit se a přijmout trest, nebo si sbalit kufry a odejít na venkov. Tehdy Elaine neměla tušení, co se doopravdy stalo. Ale na tom nesešlo. Už se rozhodli, že je vinna. Nikdo neposlouchal její protesty. Nikoho nezajímala její verze příběhu. Byla označena za lhářku, potížistku, špatné semínko. Zoufalá, aby dokázala svou nevinu, se uhnala k smrti, hledala svědky, důkazy – cokoliv. Ale bylo to zbytečné. Biančin pád zůstal záhadou a nakonec Elaine neměla jinou možnost, než se omluvit a vzít vinu na sebe. Teď viděla, jak směšné to všechno bylo. 'Proč jsem ztrácela tolik času snahou dokázat svou nevinu?' Oni byli ti, kdo ji obviňovali. Oni měli přinést důkazy. Ale ne, byla příliš zoufalá po jejich uznání, příliš ochotná se pro ně přetrhnout. Jaký vtip. "Ano, její plíce jsou slabé," řekla Elaine chladně, jejím hlasem se dalo krájet. "Byla hýčkána celý život, že? Vždycky dostala to nejlepší. Sotva kýchne a vy všichni se chováte, jako by se blížil konec světa. A já? Zpátky na venkově jsem tahala vědra s vodou uprostřed zimy. Kašlala jsem, dokud mě nepálila hruď a víte, co jsem dostala? Možná pilulku, když jsem měla štěstí. Řekněte mi, kde byl můj soucit? Můj zájem?" "A co se týče toho, že jsi říkal, že jsi mě měl uškrtit hned po narození?" Její rty se zkroutily do posměšného úsměvu. "Upřímně, dala bych tomu přednost. Kdybys to udělal, nevyrostla bych v chatrči zamořené krysami, nejedla bych zkažené jídlo, nenosila bych hadry a nemrzly by mi prsty až na kost. Zní to povědomě? A nezapomeňme na Biancu. Beze mě by tvoje drahocenná princezna neměla své značkové šaty, svůj luxusní pokoj, své elitní vzdělání. Byla by pořád ta dokonalá, andělská dcera, kterou všichni uctíváte? Není to ironické?" Elaine se opřela, její hlas se ochladil. "Víte vůbec někdo z vás, jaké to je jíst zkažené jídlo? Spát v pokoji hemžícím se krysami? Probouzet se s omrzlinami, protože není topení? Ne. Nevíte. Dokonce i váš pitomý pes jí lépe než já. Tak mi řekněte – co vám dává právo mě soudit?" Poprvé Elaine odhalila všechno, její hlas byl neúprosný a ostrý. Její slova dopadala jako rány a zanechala Roberta a Tracy ohromené. Elaine bývala ticho – ne proto, že by neměla co říct, ale proto, že nechtěla rozrušit rodiče nebo v nich vyvolat pocit viny. A co za to dostala? Pohrdání a to, že ji brali jako samozřejmost. Chovali se k jejímu pochopení, jako by jim to dlužila. Ale teď jí to bylo jedno. Strach byl minulostí. Chtěla, aby cítili stejný odpor, který roky polykala. Kdyby Bianca neukradla život, který měl být její, nic z toho by se nestalo. V nemocničním pokoji se nedalo dýchat. Shawn prolomil ticho, jeho tón byl napůl zmatený, napůl povýšený. "Proč to vytahuješ teď? Snažíš se v nás vyvolat pocit viny nebo co?" Viny? Elaine se ani neobtěžovala reagovat. Shawn pokračoval, zcela přehlížel bouři v jejím tichu. "Hele, Elaine, kdybys prostě nechala toho chování, omluvila se Biance a snažila se s ní vycházet... všichni bychom ti odpustili. Sakra, dokonce bychom tě zase přivítali." "Ani se nenamáhej." Její hlas byl ostrý a chladný. "Nevidím žádný důvod, proč vycházet s Biancou. Nebo s kýmkoliv z vás." Tracy Cash zamrzla, její mysl pracovala na plné obrátky. 'Co tím Elaine myslela?' V jejím hlase nebyl žádný hněv, žádný dětský záchvat. Znělo to konečně. Snažila se přesvědčit sama sebe, že je to jenom Elaine dramatická, že by nikdy doopravdy neodešla. Ale Elainin tón nenechával žádný prostor pro pochybnosti. Už nehrála jejich hru. Shawnův nápad na "mírové soužití" nebyl ničím jiným než požadavkem, aby to spolkla a plazila se. Ta kapitola jejího života skončila. Aniž by čekala na odpověď, Elaine vstala, popadla prázdnou infuzní láhev a vykročila ven. "Promiňte, sestřičko," zavolala klidně, téměř ledabyle. "Už jsem tady skončila. Můžete mi přinést další vak?" V pokoji bylo tlačítko pro přivolání, ale nehodlala ho použít. Nechtěla v tom pokoji zůstat ani o vteřinu déle. Tady to bylo. Čára byla nakreslena a ona se neohlížela zpět. Od teď pro ni nebyli nic. Absolutně nic.