Obklopena lidmi, kteří se opovažovali nazývat její rodinou, necítila Elaine nic než odpor. Už jen jejich přítomnost jí naháněla husí kůži. Shawn mezitím letmo pomyslel: seděli tu celou dobu, a nikdo si nevšiml, že Elaině došla infuze. Kdyby šlo o Biancu, všiml by si toho okamžitě, hýčkal by ji, jako by byla ze skla. Ale ta myšlenka přišla a odešla stejně rychle, jako se objevila – zavrhl ji bez druhého pohledu. Tracy však nebyla tak klidná. Elainina vzdorovitost ji rozčilovala, její hněv se stěží držel na uzdě. Shawn na druhou stranu Elaininy řeči o odchodu odbyl jako dětinské. Podle něj to byl jen další záchvat vzteku. Nakonec by se připlazila zpět – vždycky to tak dělala. Myslel si, že to v jejích očích byla jen rodinná hádka, nic víc. Poté, co jí vyměnili infuzi, se Elaine do pokoje nevrátila. Místo toho zamířila na střechu, zoufale toužila po čerstvém vzduchu a chvilce klidu. Ale klid nebyl v kartách – protože tam na ni čekala Bianca. Bianca stála dokonale oblečená, jako nějaká učebnicová femme fatale. Její kabelka Hermès visela na jejím rameni, její make-up byl dokonalý, její krása překypovala svůdným šarmem. A hned vedle ní nestál nikdo jiný než Finley Scott – Elainin snoubenec a takzvaný mužský hrdina tohoto zvráceného příběhu. Příběh byl k smíchu. Finley byl zasnoubený s dcerou rodiny Yeatsů od narození, ale protože Bianca nebyla jejich biologické dítě, rodina Scottů váhala s touto svatbou. Takže rodina Yeatsů přivedla Elaine zpět z venkova, aby zaujala Biancino místo. V té době Bianca výhodně odjela do zahraničí a Finley byl nucen s ní ukončit vztah. Ale jeho srdce nikdy nepatřilo Elaině. Bianca byla jeho první láska, jeho dětská láska, jeho dokonalé "bílé světlo měsíce". I teď, jako Elainin snoubenec, Finleymu srdce stále patřilo Biance. K Elaině byl chladný, odměřený, dokonce krutý. A jakýkoli vzácný okamžik laskavosti působil spíš jako lítost než cokoliv jiného. Přesto se stará Elaine držela těch zbytků a byla vděčná za drobky, které jí házel. Ale Biančin šarm byl oslepující. Kdykoli byla nablízku, Elaine přestala existovat. Její návrat proměnil Elainin už tak ponurý svět ve stinnou prázdnotu. Biancu neobdivoval jen Finley; u jejích nohou se řadila řada mužů, ochotných pro ni udělat cokoliv. S její zářivou "hrdinskou" aurou a jejími nekonečnými obdivovateli se Elaine nemohla ubránit posměchu. 'Jak jsem s tímhle měla vůbec soutěžit?' "Sestřičko?" Biančin jemný, sladký hlas prolomil ticho. Mírně se otočila k Finleymu, v její tváři se mihl záblesk neklidu, než ho rychle zamaskovala elegantním úsměvem. "Sestřičko, nepochop to špatně," řekla hlasem, který překypoval falešnou sladkostí. "Jen jsem náhodou potkala Finleyho dole, to je vše." Elaine neodpověděla. V minulosti by se možná hádala, křičela nebo se snažila dokázat svou pravdu. Ale teď? Nic. Její srdce bylo klidné a tiché, jako klidné moře po bouři. Finley však vypadal podrážděně. Zamračil se, jeho tón byl ostrý. "Elaine, přestaň z ničeho dělat něco," vyštěkl. "Mezi mnou a Biancou nic není." Elaine si vzpomněla na dívku, kterou bývala – tu, která se tak snažila mu zalíbit, získat jeho uznání, zapadnout do jeho světa. Dívka, která byla online zesměšňována jako zoufalá, upjatá snoubenka, která se honí za mužem, který ji nechce. "Elaine, já—" začal Finley znovu, jako by měl ještě něco říct. Ale výtah zazvonil a přerušil ho. Dveře se rozjely a Elaine bez váhání vstoupila. Nevěnovala jemu ani Biance další pohled. Pro ni teď nebyli nic. Absolutně nic. Na okamžik oba, Finley i Bianca, zůstali stát jako zmrazení, ohromeni její lhostejností. "Co se s ní děje?" zamumlala Bianca, její tón byl protkán zmatkem, i když se do něj vkradl náznak zvědavosti. Finley mírně přivřel oči, než si povzdechl. "Asi má jen špatnou náladu," řekl odmítavě. Ale hluboko uvnitř mu to, jak ho Elaine okatě ignorovala, nesedělo. Bylo to poprvé. Dřív se k němu chovala, jako by jí snesl modré z nebe, vždycky se tak snažila zalíbit. Teď ho ta ledová sprcha zasáhla silněji, než chtěl připustit, a zanechala v něm neznámý, znepokojivý pocit. Biančin pohled se upíral směrem, kterým Elaine odešla, její úsměv na okamžik zaváhal, než v jejích očích problikl stín něčeho ostřejšího. Ale rychle to setřásla. 'Proč by mě to mělo zajímat?' Věděla lépe než kdokoliv jiný, že je středem pozornosti – vždycky byla, zvlášť se svými bratry. Ta bezpodmínečná obdivování jí dodávala sebedůvěru k tomu, aby odbyla každého, koho nepovažovala za hodného svého času. Elaine samozřejmě nebyla výjimkou. "Kingsley," ozval se náhle jemný, vyrovnaný hlas. Starší žena s elegantně upravenými bílými vlasy, sedící elegantně na invalidním vozíku, sledovala, jak se scéna odehrává. "Ano, babičko?" odpověděl Kingsleyho hluboký, hladký hlas, bohatý na nenucenou sebedůvěru, která se mu zdála být vlastní. Kingsley, oblečený v perfektně střiženém popelavě šedém obleku, stál vysoký a dominantní. Jeho ostré, mírně vzhůru směřující oči vyzařovaly tichou aroganci a jeho samotná přítomnost vyzařovala autoritu. Kamkoliv šel, bylo nemožné ho ignorovat. I teď si několik sester a mladých žen v okolí kradmo prohlíželo, uchváceno jeho odměřenou, nedotknutelnou aurou. "Viděl jsi ji teď?" zeptala se Grace Morganová, její vzrušení se stěží drželo na uzdě. "To je ta herečka z toho seriálu, na který se dívám! Hraje hlavní roli. Proč odešla tak rychle? Chtěla jsem ji požádat o fotku." Kingsley si Elaine také všiml. Nebyla to žádná sláva – podřadná herečka, která si nedávno získala pozornost díky populárnímu webovému dramatu, který zaujal jeho babičku. Grace si z nějakého důvodu myslela, že ta dívka má šarm. "Příště," odpověděl chladně, jeho tón byl lhostejný. Juana, dlouholetá hospodyně Grace, si nemohla pomoct a vmísila se do toho. Když viděla, jak moc má Grace Elaine ráda, zmínila se o klepech, které se kolem ní točily. "Ta malá herečka, Elaine Yeatsová, se v poslední době zapletla do nějakých ošklivých dramat," řekla Juana a snížila hlas, jako by sdílela šťavnaté tajemství. "Údajně obvinila Biancu Yeatsovou ze svádění jejího snoubence Finleyho Scotta a tvrdila, že spolu mají poměr. "Internet se jí vysmívá a nazývá ji paranoidní a žárlivou. Upřímně řečeno, zní to jako vtip." Juanin tón nesl náznak nevíry, jako by myšlenka, že by Bianca musela někoho svádět, byla absurdní. Koneckonců, muži se pro ni prakticky řadili do fronty. Elainina obvinění? Jen k smíchu. Zvlášť u někoho jako Elaine – druhořadé herečky se špatnou pověstí. Nikdo by ji nebral vážně. Grace to však nebrala. Hlasitě se zasmála a její výraz se zostřil. "Hah! Tomu nevěřím. Elaine musí být hodná holka. Ale ta Bianca Yeatsová? Nevypadá jako někdo, komu se dá věřit." Juana se uchechtla a nemohla se ubránit pobavení. "Paní, jste si jistá, že nejste zaujatá, protože máte ráda Elaine?" Grace odfrkla. "Pokud jsou Bianca a Elainin snoubenec tak nevinní, proč by vůbec lidé takové věci říkali? Bez ohně není kouře. Žen jako ona – těch, které se chovají sladce a nevinně, ale za zády dělají bordel – jsem za svůj život viděla spoustu." Kingsleyho rty se zkroutily do slabého, vědoucího úsměvu, ale zůstal zticha. Jeho babička byla vždycky upřímná a neomluvitelná ve svých názorech. Prostě taková byla. Mezitím se Elaine, která odcházela, náhle zastavila. Její oči se instinktivně otočily ke Kingsleymu. Muže jako on bylo nemožné ignorovat. Bez ohledu na to, kam šel, přitahoval pozornost všech a ovládal místnost, aniž by se o to snažil. V původním románu nebyl Kingsley jen padouch – byl to ten padouch. Největší antagonista. Nebezpečný, nemilosrdný a všemi obávaný. Byl to také muž, kterého se Bianca nikdy nemohla pustit, ten, po kterém tajně toužila celý život. Jejich osudy nebyly ničím jiným než tragické. V příběhu Elainina smrt znamenala konec jejích nejjasnějších let a Kingsley, pohlcený temnotou a pomstou, nenašel žádné vykoupení. Zemřel ve stínech a odnesl si svou bolest a lítost do hrobu. Ale tentokrát ne. Elainina ruka se mírně sevřela u boku, jak v ní tiše hořel nový odhodlání. Tentokrát to bude jinak. Nedovolí, aby se příběh opakoval. Její myšlenky se krátce zatoulaly k prvnímu setkání tenkrát. Bylo to na velké párty, na třpytivém tanečním parketu. Odvážně k němu přišla a nabídla mu tanec. Netušila, že ten jediný okamžik zpečetil jejich osudy.