Yara Nejsem si jistá, jestli mě sem Alfa Warren přivedl proto, že mě poznal jako svou družku a neměl sílu mě v lesích odmítnout, anebo jestli věděl, že jeho smečkový lékař už dávno překročil svůj důchodový věk. Ať tak či onak, jsem tady, a když už tu jsem, tak tomuhle Alfovi pomůžu. Proto jsem si vybrala medicínu. Nemusí přijít o nohu. Bude to z mé strany vyžadovat hodně úsilí, ale jsem nadšená, že se konečně dostanu k práci na vlkodlakovi, a to rovnou na Alfovi. "Předpokládám, že to chcete udělat hned, Alfo?" zeptám se ho. "Ano, čím dřív, tím líp." "Dobře." Dám mu seznam věcí, které budu potřebovat, abych mu kosti správně dala dohromady. "Jo, a budeme vás muset uspat," řeknu a rozhlížím se po místnosti, abych viděla, jak mají uspořádané nemocniční pokoje. "Je tohle místo, kde..." "Ne," řekne Alfa Warren. Otočím se, abych se na něj podívala. "Ne?" "Bez uspání." "Dobře, tak nervový blok, budu jen potřebovat..." "Ne," řekne znovu. "Alfo, prosím, budu muset tu oblast umýt, vydrhnout ji dočista, budu vám muset rozříznout nohu, připnout kůži a svaly zpět, abych se dostala ke kostem, a pak je pomalu vrátit tam, kam patří. Ta bolest bude nesnesitelná. Potřebujete ten nervový blok." "Ne," řekne znovu a upřeně se na mě dívá. Nakonec odvrátím zrak a mumlám něco o hloupých, tvrdohlavých Alfech. Když se otočím zpět, sleduje mě se zdviženým obočím, jako by mě slyšel. Nebyla jsem tak hlasitá, ne? Sakra, už příliš dlouho se poflakuju kolem lidí, kteří nic neslyší. Kolik toho slyší z mého mumlání? Podrážděný doktor Stevens vejde dovnitř a hodí věci, které jsem si vyžádala, na stůl. Nadskočím, když uslyším varovné zavrčení, a vzhlédnu, abych viděla Alfu Warrena, jak na něj zlostně zírá. "Bude ještě něco, doktorko?" zeptá se doktor Stevens. Nějakým způsobem udělá z mého titulu, který je stejný jako jeho, sprosté slovo. "Ne, děkuji, doktore. Už se o to postarám sama." Jdu k umyvadlu a začnu si drhnout ruce. Jsem nervózní z mnoha důvodů. Za prvé, jsem v neznámé smečce s Alfou, který je můj druh. Nemám tušení, co od něj mám očekávat, nebo vlastně proč tu jsem. A skoro horší než to, chce, abych ho operovala, dokud je vzhůru! Co je to za šíleného Alfu? "Tak moc přemýšlíš, že ti z uší stoupá pára, Yaro. Co tě tak trápí?" zeptá se mě. Otočím se a podívám se na něj přes rameno. Jak vůbec ví, že mám starosti? Proč mi věnuje tolik pozornosti? Je to pouto druha? V životě jsem se setkala jen se dvěma Alfami, Alfou Solomonem a Alfou Simonem. Alfa Solomon je dobrý Alfa, ale nikdy nebyl tak sladěný s tím, co dělám nebo si myslím. A Simon... otřesení odporem se mnou převalí. Byl sladěný z úplně jiného důvodu. Ten muž mě děsil. Když si dodrhnu ruce, otočím se zpět k Alfovi Warrenovi. Vidím, že čeká na odpověď na svou otázku. "Bude to velmi bolestivé. Můžu vám alespoň dát lokální anestetikum?" "Ne, musím být ve střehu, abych mohl chránit svou smečku," řekne. "Nemůžete zrovna chránit svou smečku jen s jednou nohou, Alfo," odseknu, moje nervozita mě činí odvážnou. "Warrene. Říkej mi Warrene, a ty jsi říkala, že mi můžeš zachránit nohu." "Můžu, POKUD budete pod sedativy a já se nebudu muset bát, že sebou škubnete nebo si vytrhnete nohu, zatímco vás budu operovat." "Mám velmi vysokou toleranci vůči bolesti." To mě nepřekvapuje. Ani nekňoural, když jsme ho s Annikou našly. Také má po celém těle četné, velmi slabé jizvy. Ten muž už dlouho bojuje ve smečkových válkách. Musí mít velmi silného vlka, který je schopen ho uzdravovat znovu a znovu. "Jak silný je tvůj vlk právě teď?" zeptám se a připravuji mu nohu na umytí. "Jsem velmi silný, maličká," ozve se hluboký hlas a moje oči se prudce zvednou, když Annika začne v mé hlavě příst. Warrenův vlk je vepředu a odpovídá sám za sebe. Warren se usměje a znovu vypadá, jako by věděl, jaký vliv má jeho vlk na mého. Slyší Anniku příst? Zavrtím hlavou a snažím se ji vyčistit. Musím se soustředit a NE na Warrenovu neuvěřitelnou vůni teakového dřeva. "Pokud budu držet kosti na místě, jednu po druhé, jak dlouho ti bude trvat, než je zasadíš?" zeptám se. "Ne dlouho, maličká," řekne, ale je to prakticky vrnění. "Jsem velmi silný, mocný Alfa vlk." Způsob, jakým to říká, není chvástání, ale spíš naparování. V mé mysli se objeví obraz páva, který se prochází a vystavuje své peří pro svou vyvolenou družku. "Správně," řeknu a cítím, jak moje tělo reaguje na hluboký tenor jeho hlasu. Mám pocit, jako by jeho hlas hladil nervy v mém těle a rozzářil je potřebou, na kterou nejsem zvyklá, zvláště když se chystám provést operaci. Podívám se do intenzivních, nefritově zelených očí Alfy Warrena. "Jsi připravený, Alfo?" "Warrene," opraví mě. Přikývnu. "Jsi připravený, Warrene?" "Ano, Yaro." Zaskřípu zuby a nenávidím, že vím, že ho to bude bolet, ale pokud mi nedovolí alespoň umrtvit nohu, nemůžu si pomoct. Začnu mu umývat krev z nohy, pokládám vlhký hadřík na zkrvavenou oblast a dávám pozor, abych netahala za kosti, které stále trčí ven. Jeho tělo je pokryté zaschlou krví, vnitřnostmi a kousky kostí, přesně jak jsem si myslela, že bude. Pod vůní teakového dřeva voní válkou a smrtí. Je to pro mě dobrá praxe, učím se ignorovat zápach bitvy, když pracuji. Takové školení na univerzitě nemám. "Mluv se mnou," řekne skrz zaťaté zuby. "O čem chceš mluvit?" zeptám se a nevzhlížím, když mu začnu drhnout krev z nohy. "Víš, co pro mě jsi?" zeptá se, i když je to spíš prohlášení než otázka. Mám pocit, jako by se mi žaludek zauzloval. "Ano," řeknu, aniž bych vzhlédla. "Až se uzdravíš, můžeš mě odmítnout. Pokud to uděláš dřív, mohlo by to ovlivnit tvé uzdravení." Nevím, proč je mi ta myšlenka, že mě tenhle muž odmítne, tak bolestivá. Ani ho neznám. Nemám v úmyslu stát se jeho družkou a vrátit se do smeček, alespoň ne dokud neskončím školu. A tahle smečka je na můj vkus příliš blízko Simonovi. "Kdo říká, že tě odmítnu?" zeptá se a zní uraženě. Teď se na něj podívám. "Ale já jsem osamělý vlk." "Co jsi, je moje budoucí Luna." "Vždyť mě ani neznáš," řeknu a vracím se ke své práci. "Vím, že jsi inteligentní, soucitná, statečná a vím, že jsi osamělá," řekne. Inteligentní a soucitnou část chápu. To se dá snadno poznat z toho, že jsem lékařka a pomáhám mu, to dává smysl. S tou statečnou si nejsem jistá, ale ta osamělá část... "Proč říkáš, že jsem osamělá?" zeptám se a otírám krev a otáčím se, abych vzala skalpel. Zvednu ho a ukážu mu, že se chystám mu říznout do nohy. Přikývne a pokračuje. "Nejbližší univerzita s lékařskou fakultou je asi hodinu na sever odsud. Mezi tímto místem a tam, je mnoho oblastí, kde by mohl osamělý vlk běhat, kdyby chtěl. Ale místo toho," zastaví se a zabručí, když mu opatrně říznu do nohy. "Místo toho ses rozhodla přijít do oblasti, která je plná vlků." Má částečně pravdu. Annice chybí být ve smečce, chybí jí společenství s ostatními vlky. Mně by nevadilo žít sama po zbytek života, ale mému vlku se líbí vůně lesa a cítí se lépe, když cítí vůni ostatních vlků. Warren zasyčí a já se na něj podívám a sleduju, jak se zhluboka nadechuje, aby ovládl svou bolest. "Jak to děláš?" zeptám se. "Co?" "Zvládat takovou úroveň bolesti?" "Mysl nad hmotou. Fyzická bolest tě zlomí psychicky, pokud to dovolíš. Proto se lidé mučí pro informace. Pokud zlomíš tělo, obvykle zlomíš i mysl. Moje mysl je silnější než moje tělo a moje tělo je velmi silné." Znovu se podívám na jizvy na jeho nohách. Jsou důkazem přesnosti jeho slov. "Už dlouho bojuješ?" zeptám se a odřezávám a odtahuji svaly od místa, kde se mu kosti rozlomily na kusy. "Od té doby, co jsem se stal Alfou, téměř před dvanácti lety." "Dvanáct let?" zvolám, vstanu a podívám se na něj. Je starší, než jsem si myslela. To obočí znovu vyletí nahoru. Je to arogantní pohled, ale na Warrenovi je to tak sexy. "Převzal jsem smečku, když mi bylo osmnáct, teď je mi třicet, to je dvanáct let, vlčíčku." "Annika není tak malá," řeknu a vracím svou pozornost k jeho noze. "Je ve srovnání s Arricem." "No, Arric je Alfa vlk. Jen jiný Alfa by byl větší než Alfa vlk," řeknu a opatrně vyndám první kost. Podívám se na ni, zkontroluju, kam patří, a pak ji přitisknu ke kosti, od které se odlomila. "Dobře, Arricu, ukaž, co umíš," řeknu a opatrně držím kost na místě, aby Arric mohl začít léčit zlomeninu. Sleduju, jak se kost začíná spojovat a uzavírat přímo před mýma očima. "Cool!" řeknu a zapomínám, kde jsem a s kým jsem. Už tak dlouho pracuju s lidmi, že jsem zapomněla, jak rychle se vlci dokážou uzdravit, zvlášť Alfa vlci. "Je to tak vzrušující?" zeptá se mě Warren suchým tónem. Pokrčím rameny. Vím, že ne každému se medicína a chirurgie zdají vzrušující, ale mně ano. "Mně ano." "Pak to musí být můj šťastný den," řekne, právě když někdo zaklepe na dveře. Podívám se na dveře, pak na Alfu Warrena a přemýšlím, kdo by mohl klepat. "Říkal jsem ti, že tě budu chránit," řekne a usměje se. Jeho úsměv je tak krásný, že mi to málem vyrazí dech. "Dále, Charlie," řekne a nespouští ze mě oči. "Alfo... co to sakra tady děláš?" zeptá se rozzlobeně, rychle přejde ke stolu a podívá se na nohu Alfy Warrena, rozřezanou a otevřenou na stole.