Yaro? Náhrada? Nemůžu být náhrada. Nezůstávám. Jakmile bude Alfa… jakmile bude Warrenova noha v pořádku, zmizím odsud. Pohlédnu na zamračeného Alfu a přemýšlím, jestli je to pravda. Nechá mě odejít? Zprávy o Simonovi mě znepokojují. Pokud existuje nějaký písemný záznam o tom, že mi jeho otec pomáhal s medicínou… najde mě. "Arricu?" řeknu roztěkaně a držím kosti pohromadě, zatímco je léčí. Musím se dostat ke svému autu, k oblečení. Musím se vrátit do školy, jsem lékařka v přípravě, nemůžu jen tak odejít. "Řekni mi, kde máš auto, a někoho pro něj pošlu. To samé s oblečením. Co se týče tvého studia, budeme si muset promluvit o tom, že budeš chodit na online kurzy a pracovat na své 'přípravě', jak jsi to nazvala, tady," řekne Warren. Zamračím se na něj. "Jak jsi…?" "Mluvila jsi sama se sebou. Nebylo těžké tě slyšet." "Nemůžu odejít ze školy, Warrene," řeknu a dívám se na něj, jako by se zbláznil. "Neřekl jsem, že odejdeš ze školy. Řekl jsem, že budeš mít přípravu tady. Můžeš chodit na online kurzy," řekne, jako by to tím vyřešil. "Promiň? Nemůžeš mě tu držet!" Jen na mě zase zvedne to zatracené obočí. "Nejsi moje Alfa…" začnu. Nakloní se dopředu. "Jsem tvůj druh. Řekni mi upřímně, kdybych tě nechal vrátit se do školy a přijel tě navštívit dejme tomu za týden, budeš tam ještě?" Odvrátím se a začnu znovu pracovat na jeho noze a odmítám mu odpovědět. I kdyby nebyl můj druh, vědomí, že Simon může zjistit, kde jsem, by mě přimělo okamžitě se přemístit. "To jsem si myslel, a proto tě, má drahá družko, nenechám odejít." Opře se a oba se zase ponoříme do svých myšlenek, zatímco dám Arricovi vědět, až budu připravena, aby začal léčit kosti. "Proč jsi říkal, že jsem byla předtím statečná?" "Co?" zeptá se a já poznám, že bolest se stupňuje. "Předtím jsi říkal, že víš, že jsem inteligentní, soucitná, statečná a osamělá. Inteligentní a soucitná chápu, osamělost jsi mi vysvětlil, ale proč jsi říkal, že si myslíš, že jsem statečná?" zeptám se ho. "Když jsi slyšela moji smečku, neutekla jsi. Mohla jsi. Nevěděla jsi, že jsou to členové mé smečky. Vypadala jsi, jako bys byla připravená bojovat, bránit mě. Na někoho, kdo není bojovník, to vyžaduje odvahu." Pohlédnu na něj a zamračím se. "Jak víš, že nejsem bojovnice?" "Nejsi na to stavěná," řekne jednoduše. "Říkáš, že jsem tlustá?" zeptám se uraženě. Cvičím v lidské posilovně. Vím, že bych měla častěji pouštět ven Anniku, aby se proběhla, ale nemám nadváhu, ani podle vlkodlačích standardů. "Víš, že nejsi," řekne a sleduje mě. "Ale viděl jsem tě nahou. Ti z nás, kteří roky téměř denně bojují ve válkách smeček, nemají tělo tak jemné, jako máš ty. A než začneš dělat nějaké závěry, myslím si, že máš velmi atraktivní, velmi sexy tělo." Přestanu s tím, co dělám, a nejsem si jistá, jak na to reagovat. "Sexy. To není slovo, které by mě v minulosti popisovalo," řeknu a uvědomím si, že jsem zase mluvila nahlas. Pohlédnu na něj a vidím, že se na mě usmívá. "Někteří lidé, jako já, považují inteligenci za sexy. Ale už mě svrbí ruce, abych se tě dotkl, abych přejel rukama po jemnosti tvého těla, od chvíle, kdy jsem tě uviděl." "Některým lidem, jako mně, se těžko věří, že někoho chyceného v medvědí pasti 'svrběly' ruce, aby se mě dotkli," řeknu a protočím nad ním očima. "Pak by ti to mělo říct, jak silné je pouto druha. I když to, co děláš, bolí, už jen to, že se mě dotýkáš, mi pomáhá s bolestí. Tvá vůně v této místnosti, která je silnější, čím déle jsi tady, mi pomáhá zvládat bolest. Jako Alfa je to jeden z benefitů nalezení své Luny, svého osudem určeného druha. Jsi druhá polovina mé duše a s rizikem, že budu znít lacině, doplňuješ mě na více než jedné úrovni. Teď mám na tebe otázku." "Dobře," řeknu a stále se soustředím na jeho nohu. "Proč jsi neutekla?" Zastavím se a podívám se na něj, jako by se zbláznil. "Byl jsi zraněný. Kdyby to nebyla tvoje smečka, zabili by tě." To zatracené obočí se zase zvedne. "A zabili by i tebe." "Nezachránila jsem tě z medvědí pasti, abych tě nechala zemřít rukama těch idiotů, kteří ji nastražili!" řeknu. "Takže jsi spíš tvrdohlavá než statečná?" "Říkej tomu, jak chceš. Nenechala jsem tě zemřít," řeknu. "Děkuji." Čekám na víc, a když nic nepřichází, pohlédnu na něj. "Za co?" "Za to, že jsi mě dostala z té medvědí pasti, za to, že jsi neodešla, když mě mohli zabít, a za to, že jsi nenechala doktora Stevense, aby mi vzal nohu." "Opravdu by měl jít do důchodu," řeknu. "Proto ho nahradíš," řekne arogantně. "Nehodlám ho nahradit, Warrene. Mám školu. Mám… laboratoře a zkoušky a takové věci." "Můžeme si promluvit se školou a vyřešit ty laboratoře. Jak jsem řekl, a ty to musíš vědět, budeš mít v mé smečce víc příležitostí procvičit si své dovednosti než v nějaké lidské školní laboratoři. A zkoušky se dají dělat online. Lidé to dělají pořád. Nějaké další argumenty, které ti mohu vyvrátit?" zeptá se mě. "Tak arogantní," zamumlám naštvaně. "Sebejistý," řekne. "Co?" zeptám se a zamračím se. "Nejsem arogantní, jsem sebejistý. Je v tom rozdíl." "Jak pořád slyšíš, co říkám?" zeptám se ho. "Jak dlouho žiješ s lidmi? Myslím, že jsi zapomněla, jak citlivý sluch má vlkodlak, a já jsem Alfa, můj je citlivější než u většiny." UGH! Žiju s lidmi dost dlouho na to, abych si zvykla mumlat pro sebe, aniž by mě ostatní slyšeli. Teď si budu muset dávat pozor na to, co říkám, abych nikoho neurazila. Ozve se zaklepání na dveře. "Dále," zavolá Warren. "Nikdo neví, že je to operační sál?" zamumlám a už zase zapomínám, že mě slyší. "Ehm, promiňte, doktorko. Mám tu jednu z omeg, která šije naše oblečení, ale říká, že neví, jak zašít válečníka," řekne Warrenův Beta, Charlie. Otočím se a vidím mladou ženu s vykulenýma očima, jak zírá na Warrenovu nohu na stole. "Dejte mi chvilku, hned tam budu," řeknu a rychle vezmu ručník a zakryju jeho nohu. Nechci cítit zápach zvratků, když pracuji. Charlie ji odvede z místnosti a já se vrátím k Warrenově noze. "Dobře, všechny malé kousky pod tím mám zpátky na svém místě. Budou tam nějaké třísky, které nebudu moct dát zpátky, ale doufejme, že Arric bude moct pracovat kolem těch malých kousků chybějící kosti." "Jsem silný Alfa vlk, družko. Zvládnu to," řekne a zase zní, jako by se přede mnou hrdě naparoval. "Správně. Takže dám ten velký úlomek kosti proti stávající kosti a nechám tě, abys to začal léčit, zatímco se půjdu podívat na ty ostatní válečníky. Až se vrátím, dokončím kladení menších kousků navrch a pak tě můžeme zašít a budeš skoro zase v normálu, Alfo." "Warrene, Yaro. Říkej mi Warrene," řekne a já slyším únavu v jeho hlase. Pohlédnu do jeho hnědozelených očí, jeho velmi výrazných očí. A teď vypadají ty oči vyčerpaně. Přiblížím se k němu a položím mu ruce na hruď a zatlačím ho zpátky do ležící polohy. "Proč si neodpočineš, než se vrátím?" řeknu jemně. "Měl jsi dlouhý den a tvoje tělo se potřebuje uzdravit." Sleduji, jak se mu začínají zavírat oči. Vím, že je to špatný nápad, vím, že bych neměla, ale už mě svrbí prsty, abych se ho dotkla, od té doby, co jsem ho uviděla. Jemně mu projedu prsty vlasy a cítím, jak jsou jemné na místech, kde nejsou pokryté krví. "Spi, Warrene. Až se probudíš, budu tady." Nejsem si jistá, co mě k tomu vede, ale nakloním se a přitisknu své rty na jeho, slyším, jak si povzdechne, když jeho tělo upadne do hlubokého spánku. "Spi dobře, Warrene," zašeptám mu do ucha, pak zakryju jeho nohu a vyjdu z místnosti a dám jeho Betovi vědět, že někdo musí hlídat místnost a chránit jejich Alfu, zatímco já půjdu pomoct sestřičkám a omegám v nemocnici.