Peacefield bylo malé městečko, které tak trochu ustrnulo v čase. Nenajdete tu mnoho boháčů, ale zato tu měli autoservis. Uplynulo už třicet minut. Wayne Garcia začínal být neklidný a sledoval mechaniky v dílně, jak se trápí. Prohrábl si vlasy, frustrace byla zřejmá. „Tak co, chlapi, opravíte to někdo, nebo ne?“ Pomyslel si: ‚Tady jsou tak strašný silnice, že se rozbijou i ty nejodolnější auta. Není tu žádnej autosalon, kde by se dalo koupit nový, a čekat na odvoz trvá věčnost.‘ ‚Volat vrtulník by bylo moc. Jediná možnost je nechat to sem odtáhnout na opravu. Fakt nechápu, proč si děda vybral zrovna tohle zapadákovský městečko.‘ Kevin Leach, jeden ze zaměstnanců, si pomyslel: ‚Ten chlap má pohlednou tvář a ten jeho fialovej oblek je fakt nápadnej. Uvnitř auta ještě někdo sedí. Jeho šarm se snadno vyrovná našemu šéfovi.‘ ‚Soudě podle jejich oblečení a chování, plus to auto za miliony, je jasný, že tihle dva nejsou žádný obyčejný lidi.‘ Kevin se omluvil a řekl: „Promiňte. Náš šéf bude hned tady.“ ‚Šéf?‘ pomyslel si Wayne a zvedl obočí. ‚Opravdu potřebuje malej servis v zapadákově šéfa?‘ Zaklepal prstem na okno zadního sedadla. Okno se stáhlo až dolů a odhalilo profil, který by zastavil kohokoli. Silas Faulkner vyzařoval noblesu a zeptal se: „Co se děje?“ Wayne si zapálil cigaretu a navrhl: „Není to tak daleko. Co kdybychom se prošli?“ Věděl, že pokud budou dál čekat, brzy se setmí. Silas otočil hlavu, jeho vysoký nos a hluboké oči byly podmanivé. Jeho úzké rty byly sevřené v chladném vzdoru a jeho pohledné rysy měly nádech odměřenosti. Jeho hlas byl klidný, s línou táhlostí. „Kam spěcháte?“ Wayne byl bezmocný. Pomyslel si: ‚Je to odsud jen deset minut pěšky. Mám podezření, že se tomuhle týpkovi prostě nechce jít. To je ale rozmazlenej chlap!‘ „Vy jste šéf. Jak si přejete,“ uznal Wayne, otevřel dveře auta a vrátil se zpět. „Šéfe!“ V tu chvíli se ozval křik zvenku a chlapi z autoservisu vyběhli ven, aby pozdravili svého šéfa. Wayne se instinktivně podíval ven a nemohl si pomoct, aby rozšířil oči. „Páni…“ vydechl. Silas se mírně zamračil a chystal se zavřít okno, ale jeho oči se zaostřily, když v zpětném zrcátku zahlédl postavu, která se k nim blížila. K nim kráčela Lenore, vysoká dívka oblečená v černém ležérním oblečení, s dlouhými vlasy přehozenými přes ramena. Měla uvolněnou atmosféru, s postojem, který se zdál, že na všechno kašle. I ve svých levných žabkách vyzařovala auru sebedůvěry. Její rysy byly neuvěřitelně krásné a její pleť se zdála zářit na slunci, jako záblesk jara ukrytý v srdci podzimu. Za boží milosti! „Jaký auto?“ zeptala se Lenore, její hlas byl líný, ale čistý jako zvon. Kevin ukázal na Bentley zaparkované venku a zašeptal: „To auto začíná na víc než milionu. Prohlídli jsme ho, ale nic špatnýho jsme nenašli, takže jsme se ho neodvážili dotknout.“ Kdyby to rozbili, nemohli by si dovolit to opravit. ‚Je neobvyklý vidět luxusní auto v týhle oblasti,‘ pomyslela si Lenore. Zamžourala, když si všimla poznávací značky. Změnila směr pohledu, vytáhla ruku z kapsy a natáhla ji ke Kevinovi. „Klíč.“ Kevin jí ho rychle podal. Silas měl výrazné rysy, jeho oči jako hvězdy, vyzařovaly chladný, aristokratický šarm, který se zdál nedosažitelný. Když Lenore přešla a uviděla ho, zvedla obočí, hravě si pohazovala s klíčem a mrkla s uličnickým úsměvem. Wayne byl stále uchvácen Lenoreinou krásou a byl v transu. „Ty jsi jejich šéf?“ Lenore se na něj podívala mrazivým pohledem. „Koho jinýho bys čekal?“ Její tón byl drzý a velmi sebevědomý. Wayne oněměl. ‚Odkdy vypadají mechanici takhle dobře? To je ale škoda,‘ pomyslel si. Lenore si cvakla jazykem, lehce poklepala klíčem na karoserii auta a řekla lidem uvnitř: „Vystupte.“ Wayne, který právě nasedl do auta, tiše vystoupil. Silas mírně zvedl obočí, zavřel notebook na klíně a následoval ho ven. Silas byl vysoký a stylový, měl na sobě černou hedvábnou košili a vypadal chladně a zdrženlivě. Když Lenore procházela kolem něj, linula se z něj slabá vůně santalového dřeva, svěží a příjemná. Lenore se na něj však nepodívala. Vyhrnula si rukávy až k loktům a ukázala svá štíhlá ramena, otevřela kapotu auta a začala pracovat s klíčem, klepala a rozebírala věci, dělala hluk a vůbec se neomezovala. Wayne si nemohl pomoct, aby mu nezaškubaly rty. „Jsi si jistá, že víš, jak opravovat auta? Koupil jsem si ho včera za pár milionů!“ Lenore se na něj podívala, její jemné rysy byly plné vzdoru, s drzým úsměvem. „I kdyby to mělo hodnotu miliard, je to stejně jen hromada šrotu, když je to rozbitý, ne?“ Wayne nevěděl, co říct. Pomyslel si: ‚Má pravdu a nemůžu se hádat. Ale soudě podle toho, jak se chová, a podle toho, že vypadá mladě, nevypadá moc jako někdo, kdo opravuje auta.‘ Otočil se, aby se podíval na Silase, který stál vedle něj. „Mám pocit, že tohle auto bude zničený.“ Lenore si opřela jednu nohu o auto, zatímco druhá štíhlá noha ji podpírala na zemi. Jak se pohybovala, občas se otočil černý chytrý náramek neznámého materiálu na jejím levém zápěstí. Jak se naklonila, vyhrnula se jí košile a ukázala kousek jejího štíhlého pasu, hladkého a jemného, jako by se mohl zlomit pouhým štípnutím. Silasovi se nevysvětlitelně pohnulo hrdlo, jeho oči se prohloubily. Jeho atraktivní rty se zkřivily v uvolněný úsměv, když se zasmál a zamumlal: „Docela divoká.“ Wayne byl z jeho slov zmatený.