Byla půlnoc a do oken prudce bušily kapky deště. Uvnitř domu kdosi chladně pronesl: „Podepiš ty rozvodové papíry! Jako odškodné ti dám sto milionů dolarů na výživném.“ „Udělala jsem zase něco špatně, Edwine?“ zeptala se Cecilia Marshallová nesměle. Před ním vždy vystupovala jako pokorná služebná. „Julie je zpátky a nechce tě tu vidět! Je načase naše manželství ukončit. Takže musíš odejít!“ prohlásil Edwin Coleman, překřížil dlouhé nohy a opřel se do pohovky. Byl krásný jako antická řecká socha, ale výraz v jeho tváři byl chladný jako vždy. Ceciliiny bledé rty se zachvěly, jako by spadla do ledové vody. V šoku se zeptala: „Rozvádíš se se mnou, protože se vrátila ona? Copak je pro tebe naše manželství jen vtip?“ „Od začátku jsi nebyla ta, kterou jsem si chtěl vzít, a před dvěma lety jsi Julii odehnala svými špinavými intrikami. Teď, když je zpátky, neudělám stejnou chybu. Pospěš si a podepiš ty papíry! Osmdesát milionů dolarů za dva roky tvého ubohého života. Měla bys to považovat za výhodný obchod.“ Edwin vždy uměl zraňovat slovy. „Já... Co se stane, když je nepodepíšu?“ zeptala se Cecilia hořce. „Jak je libo. Mám způsoby, jak tě nechat zmizet. Legálně či nelegálně, nikdo si toho ani nevšimne.“ Jako dědic nejbohatší rodiny ve městě Meaport byl Edwin vždy schopen udělat cokoliv, co se mu zlíbilo. Kdo by se mu ostatně odvážil postavit? Před dvěma lety se Ceciliina rodina rozhodla spojit s Colemanovými sňatkem. Avšak na zásnubní hostině Edwina a Juliette, Ceciliiny nevlastní sestry, byl tento muž omámen drogami. Později si Edwin v salonku spletl Cecilii s Juliette a vyspali se spolu! Druhý den byly noviny plné skandálu o tom, jak se nejstarší dcera skupiny Marshall spustila se svým švagrem. Psychický stav Juliette Marshallové se zhroutil a byla poslána na léčení do pečovatelského domu v zahraničí. Všichni považovali Cecilii za tu nejnestoudnější rozvracečku rodin a ukazovali na ni prstem, že spí se svým švagrem! Edwin ji nenáviděl ještě víc a došel k závěru, že to Cecilia ho zdrogovala a vlezla mu do postele. Rodina Colemanových a rodina Marshallových však sdílely přátelství po celé generace. Navíc tento sňatek měl jejich spojení prohloubit. Proto starší z obou rodin, Raymond Marshall a Maria Colemanová, trvali na tom, aby se Edwin a Cecilia vzali. Poslední dva roky manželství byly pro Cecilii živoucím peklem! Její tolerance a náklonnost nic nezlepšily. Na oplátku se jí dostalo jen dalšího ponižování a týrání. Cecilia byla vyčerpaná, psychicky i fyzicky. Tak co na tom, že Edwin chtěl rozvod? Stejně už toho měla dost! „Dobrá, podepíšu to, ale mám jednu prosbu.“ „Tak to vyklop!“ Edwin věřil, že Cecilia myslí na víc peněz! Koneckonců, to bylo to jediné, o co se taková intrikánka mohla zajímat. „Chci, aby ses se mnou vyspal jako se skutečnou milenkou. Alespoň jednou. Za poslední dva roky jsi pokaždé, když jsi byl se mnou, volal Juliino jméno. Ano, dával jsi mi pocit, že jsem ta nejhorší žena na světě, a já už toho mám dost! Jsem tvá žena a chci, abys vyslovil mé jméno, až se se mnou budeš naposledy milovat. Jsem Cecilia, ne Juliette!“ Poprvé Cecilia hystericky křičela a třásla se hněvem! Pokaždé za poslední dva roky Edwin záměrně volal špatné jméno! Měl s ní sex jen proto, aby ji potrestal a ponížil. Nebyla v tom vůbec žádná láska! „Ach, nech si ty nesmysly. Někdo na mě čeká dole...“ Cecilia si s trpkým smíchem odfrkla. Takže to asi byla Juliette, kdo na něj dole čekal! „Může počkat o chvíli déle. Čekala dva roky, myslím, že těch pár minut navíc vydrží. Udělej, co jsem řekla, nebo ne. Jak chceš. Mně nevadí, když o mně média zase budou psát příběhy!“ Edwin ze všeho nejvíc nesnášel vyhrožování. Jeho tenké rty se zkroutily do úšklebku. O pár vteřin později odpověděl: „Fajn, udělám to. Ale abys toho nelitovala, Cecilie!“ Edwin prudce vstal, popadl ji za halenku a násilně si ji přitáhl. A pak... Její punčochy byly roztrhány... Muž ji ani nevaroval, než jí ublížil! „Ááá!“ vykřikla Cecilia a bolestí zavřela oči! Edwin byl bezohledný jako vždy, téměř krutý. Nikdy ho nezajímalo, jestli ji to bolí, nebo ne. Nebo mu snad pohled na její utrpení prostě dělal dobře! Dobrá! Velmi dobrá! Bude si to pamatovat, pamatovat si krutost toho muže po zbytek svého života. „Ceci. Ach, Ceci. Jsi teď šťastná?“ Konečně vyslovil její jméno, když byl na ní. Ačkoliv to bylo značné ponížení, konečně se mohla zbavit deprese, která ji pronásledovala celé dva roky. Cecilie cítila, jak jí po tvářích stékají slzy, když zlomeným hlasem řekla: „Edwine Colemane! Už tě nebudu milovat!“ Edwin slyšel, co řekla, ale rozhodl se to ignorovat. S opovržením ji chytil za bradu, podíval se jí do tváře a ušklíbl se! Byla... krásná! Tato žena měla tak hezkou a nevinnou tvář, ale její mysl byla plná špíny a intrik. Proto se mu z její takzvané lásky k němu dělalo jen špatně. „Podepiš rozvodové papíry, vezmi si peníze a opusť Meaport navždy!“ Když to Edwin řekl, odešel, aniž by se ohlédl, a nechal ji ležet na podlaze v zuboženém stavu. O dva měsíce později... V nemocnici. „Gratuluji, slečno Marshallová, čekáte více než jedno dítě. Ale navrhuji vám, abyste se jednoho nebo dvou plodů vzdala, jinak bude riziko příliš velké!“ Vzdát se? Ne, ona nevezme právo na život žádnému ze svých dětí! Bylo to její dítě a jen její! Tak či onak, ona je porodí a vychová je správně...