Ingrid se usadila na pohovku z epejské kůže. Naproti ní stál několik metrů dlouhý stůl z palisandru. Edwin se usadil zpět do svého kancelářského křesla. Za ním se přes celou stěnu táhla prosklená knihovna. „Páni, jaká honosná kancelář!“ Ingrid si nemohla pomoct a rozhlížela se kolem. Když se usmála, na tváři se jí vyboulily tváře napíchané kyselinou hyaluronovou. Její plné rty byly rudé jako krev.