„Prosím, řekněte něco, paní Marshallová!“ žadonili reportéři o jakoukoliv odpověď. S uctivým úsměvem na tváři Ingrid sebevědomě odpověděla: „Díky za váš zájem, přátelé. Svatba pana Colemana a mé dcery se bude konat včas. Co se týče toho kdy a kde, to mi nepřísluší prozrazovat. A prosím vás, dopřejte mladým trochu prostoru. Děkuji!“ „A co Raymondova závěť? Je pravda, že Cecilia převezme skupinu Marshall?“ „No... ehm, samozřejmě, že to není pravda. To není nic než fáma. Skupina Marshall je příliš velká na to, aby byla ponechána v rukou nezkušené dívky!“ Ingrid znala Cecilii velmi dobře. Od té doby, co byla ta holka malá, byla hloupá a zbabělá, prostě rohožka. Proto si byla Ingrid jistá, že dokáže s Cecilií manipulovat a ta se vzdá kontroly nad skupinou Marshall... Mezitím Cecilia a Louis vyšli ze hřbitova také. „Cecilie, chystáte se převzít skupinu Marshall?“ „Zanechal Raymond závěť, ve které vám odkazuje pozici hlavy rodiny?“ „Ano,“ odpověděla Cecilia klidně a rázně. Tohle jediné slovo bylo pro Ingrid jako facka do tváře. „Takže, slečno Marshallová, je v pořádku prozradit obsah závěti?“ „Ohledně závěti jsem delegovala plnou moc na svého právníka, aby to vyřídil. Bude tisková konference, kde se oznámí obsah závěti! Děkuji za váš zájem.“ Ingridin koutek úst se v rozpacích zachvěl, když na Cecilii zírala se zaťatými zuby. „Ta malá mrcha,“ pomyslela si. „Je to jen pár let, ale už není tak hloupá.“ „Ceci, neříkej nic před novináři! Poradila ses o závěti se svým otcem? Poradila ses s představenstvem? Starý pán byl teprve pohřben a ty se snažíš převzít otcovo místo předsedy?“ řekla Ingrid sarkasticky a zírala na Cecilii. Cecilia se otočila a podívala se Ingrid přímo do očí. „Jen plním dědečkova přání. Pokud máte nějaké dotazy nebo stížnosti, kontaktujte prosím mého právníka.“ S těmi slovy Cecilia Ingrid ignorovala a následovala Louise k jeho autu... „Cecilie!“ Ingridina tvář zpopelavěla. Nemohla uvěřit, že by pár let času mohlo Cecilii tak důkladně změnit. Ingrid byla přesvědčená, že za tím musí stát Louis. Jinak by se s Ceciliinou inteligencí neodvážila chovat k Ingrid takhle... O tři dny později. Ve věži Marshall se konalo zasedání představenstva. Shaun, Ingrid, Derick, Ryan a dva další ředitelé, pan Roger a pan Paul, se všichni zúčastnili zasedání představenstva podle dohody. Kromě nich byl na zasedání vidět i Edwin, což se nestávalo často. Edwin vlastnil 15 % skupiny Marshall, ale nikdy se nezapojoval do řízení podniku. Ve skutečnosti koupil své podíly čistě z dobré vůle! „Opravdu zvláštní! Pan Coleman je tu také.“ Pan Roger a pan Paul se horlivě snažili vetřít do přízně Edwina, jako by to byl on, kdo ve skutečnosti ovládal skupinu Marshall. Edwin seděl na židli se zamračenou tváří, vznešený a odtažitý, a jevil o oba muže jen malý zájem. Avšak i když tam jen tiše seděl, ostatní se ho stále báli. Brzy dorazila Cecilia. S černými obroučkami brýlí měla na sobě černý kostým s bílou pruhovanou košilí vespod. Vlasy měla také vyčesané nahoru. Na jemné tváři měla lehký make-up. Spolu s kaštanovými rty působila naprosto profesionálně a nádherně. Dokonalá kariéristka. „Všechny osoby, které nejsou nezbytné, prosím odejděte! Toto je zasedání představenstva, ne rodinná diskuse!“ Cecilia pohlédla na Ingrid a své dva nevlastní bratry, když je lhostejně požádala, aby odešli. Ingridina ústa se třásla hněvem. „Páni, agresivní, že? Skoro jsem uvěřila, že už jsi předsedkyně, když se tak chováš. Všichni tady, Ceci, jsou kvalifikovanější než ty. Všichni jsme alespoň schopnější než ty převzít pozici předsedy. Skupina Marshall je příliš velká věc na to, aby byla ponechána ve tvých rukou. Myslíš si, že ty, nevyzrálá holka, jsi opravdu schopná to zvládnout?“ Derick, který byl vznětlivý mladík, zuřivě praštil do stolu a vstal. „Máma má pravdu! Kdo jsi, abys brala tátovi křeslo předsedy? Co jsi udělala pro skupinu Marshall? Jen tu děláš rozruch. Dědeček byl starý a mozek mu už nesloužil. Takže se to nepočítá. Vypadni odsud, nebo tě vykopu sám.“ Ceciliin právník, pan Brycen, si posunul brýle a řekl přísně: „Pane Marshalle, paní Marshallová, hlídejte si prosím své chování! Jinak vás má klientka může zažalovat za zastrašování a pomluvu.“ „Kdo jsi, abys mě blafoval? Může si vůbec dovolit právníka?“ Cecilia pouze chladně pohlédla na Dericka a zavolala na svou asistentku u dveří. Za okamžik vešlo osm urostlých členů ochranky. Cecilia řekla: „Všechny osoby, které nejsou nezbytné, prosím, pro tuto chvíli vystupte!“ „Já zůstávám! Smiř se s tím!“ Zdvořile, ale přesto důrazně, ochranka natáhla ruce a naznačila Ingrid a ostatním, aby odešli. „Tohle je společnost mého otce. Pojďte si pro mě, jestli si troufáte! Ale říkám vám, že neodcházím. Co s tím hodláte dělat?“ Ochranka se samozřejmě neodvážila použít sílu doopravdy. Derick byl ještě arogantnější, když si toho všiml. „Cecilie, kdo si myslíš, že jsi, co? Netlač na mě. Jinak mi nevadí ti jednu vrazit, i když jsi ženská.“ S těmi slovy se Derick skutečně vrhl na Cecilii a chystal se ji praštit do tváře. Vždycky byl v rodině tyranem a uznávaným dědicem. Teď, když mu byl majetek odebrán, jak by nemohl být zuřivý? Když se Derickova dlaň blížila k Ceciliině tváři, Edwin ztratil nervy a nevědomky vyskočil na nohy. Ale než mohl podniknout jakoukoli akci, Cecilia se sehnula a Derickova facka ji minula. Pak Cecilia chytila hřbet Derickovy dlaně a prudce do něj strčila, čímž způsobila, že Derick narazil do stolu. V další vteřině měl Derick roztržený ret a okamžitě krvácel. „Co, co to děláš? Och, Ricku! Jsi v pořádku?“ Ingrid téměř naříkala, když viděla svého syna krvácet. „Vyveďte je odsud.“ „Ano, slečno Marshallová!“ Velitel ochranky už nebyl zdvořilý. Spolu s ním ostatní popadli Dericka a ostatní a vyvedli je ven. Cecilia pohlédla na krev na svých rukou a zamračila se. Řekla: „Omluvte mě, musím na toaletu.“ S těmi slovy Cecilia vyšla přímo ze zasedací místnosti na toaletu. Vešla dovnitř a pustila kohoutek. Když se chystala smýt krvavé skvrny z rukou, dveře koupelny se náhle otevřely. Byl to Edwin, kdo vstoupil.