„Už nebudu, Edwine!“
„Vezmeme se, jakmile se uzdravíš,“ řekl Edwin měkce a jemně pohladil Juliette po vlasech na tváři.
„Dobře.“ Juliette nemohla přestat plakat.
„Mála jsem zemřela, ale stálo to za to!“ pomyslela si.
„Táta a já půjdeme napřed. Vy si v klidu popovídejte.“
„Dobře!“
Když vycházela z pokoje, Ingrid se rozzářila úsměvem, který jí zvrásnil tvář.
„Ach, díky bohu. Pan Coleman si Julii kon
















