„Už nebudu, Edwine!“ „Vezmeme se, jakmile se uzdravíš,“ řekl Edwin měkce a jemně pohladil Juliette po vlasech na tváři. „Dobře.“ Juliette nemohla přestat plakat. „Mála jsem zemřela, ale stálo to za to!“ pomyslela si. „Táta a já půjdeme napřed. Vy si v klidu popovídejte.“ „Dobře!“ Když vycházela z pokoje, Ingrid se rozzářila úsměvem, který jí zvrásnil tvář. „Ach, díky bohu. Pan Coleman si Julii kon