Když Edwin uslyšel její bolestné sténání, rychle ji pustil. „Cecilie...“ Chtěl říct, že ho to mrzí, ale ta slova prostě nešla vyslovit. Cecilia mu věnovala chladný pohled. „Je po třetí hodině ráno. Co to sakra děláš?“ Edwin měl na hlavě tlustý bílý obvaz a polovinu obličeje oteklou. Kromě toho byl také oblečený v nemocniční košili. Vypadal opravdu trochu strašidelně. „Prostě jsem tě přišel navštív