Helenina hlava trhla směrem k Shawnovu mučivému křiku, když se chytil za spodní část těla a skutálel se z postele. Lea vyskočila, popadla křišťálovou lampičku u postele a s hlasitým "prásk" ji rozbila o zeď. Prudce vrazila ostré sklo do Shawnova krku, pak ho vytrhla a krev všude stříkala, jak křičel v agónii. Po druhém bodnutí do krku se náhle zastavila a prudce zvedla pohled, aby se setkala s Heleninýma očima. Helenina zamrzla na místě a v hrůze ustupovala. Leina tvář byla potřísněná krví, její oči plály divokým chladem, který byl na hony vzdálen její obvyklé slabé povaze. V tu chvíli vypadala Lea jako brutální zabiják. "Ááá!" Helenina zakopla a spadla na zem. "Přitáhněte ji sem!" vykřikla Lea. Chandler, příliš šokovaný na to, aby zpočátku reagoval, se konečně probral. Lea popadla Shawna za vlasy a zvedla ho. Zamířila ostrými úlomky skla na jeho krční tepnu a řekla: "Jestli nechceš, aby umřel, udělej, co ti řeknu!" Shawn, stále krvácející, okamžitě křičel: "Dostaňte ji sem!" Chandler se prosadil v zábavním průmyslu díky Shawnovi a společně byli zapleteni do mnoha pochybných obchodů. Shawn měl na Chandlera špínu a nutil ho poslouchat. Helenina vstala a utekla ke dveřím, ale byla rychle chycena a odvlečena zpět. "Nacpěte jí ty prášky," nařídila Lea. "Tohle mi nemůžete udělat! Jsem slečna Berryová. Můj děda, můj strýc, můj táta, moje máma – nenechají vám to projít, mmph..." Hrsti pilulek byly Heleně nacpány do krku, což způsobilo, že se jimi v bolestech dusila. Chandler zvedl nedaleký šálek s půlkou sklenice vody a nalil jí ji do krku. Ta voda byla taky zdrogovaná – připravila ji pro Leu. "Udělal jsem, co jsi chtěla. Teď ho pusť," řekl Chandler. "Vezmi si ty prášky taky, ty!" nařídila Lea znovu. "Ty..." Chandler se zdráhal. Lea brutálně zvedla Shawnův límec a odhalila mu krk. V další vteřině se chystala přeříznout mu hrdlo. "Sakra! Udělej, co říká!" křikl Shawn. Chandler popadl pár pilulek, nacpal si je do úst a spolkl. "Pustíš mě teď, prosím?" Shawn naklonil hlavu a snažil se jasně vidět Lein výraz. Lea ho táhla směrem ke konferenčnímu stolku, nesmírná nenávist v jejím těle jí dodávala sílu. Nacpala mu hrst pilulek do úst, držela mu ústa zavřená, aby ho donutila polknout, a pak ho táhla směrem ke dveřím. Lea se s nenávistí zahleděla na Helenu a pomyslela si: "Chceš mě takhle zničit? Dám ti ochutnat tvůj vlastní lék." "Ne, ne!" Helenina, když si uvědomila, co se děje, křičela: "Tati, mami, pomozte mi! Mami!" Lea se divoce usmívala a užívala si Helenin křik. Tohle místo bylo perfektní. Nikdo Helenin křik neuslyší, takže nikdo nepřijde. Náhle strčila Shawna dopředu, otevřela dveře a vyběhla ven. "Ty malá mrcho! Zabiju tě!" Vyrazil vpřed a chystal se popadnout Leu za vlasy. Náhle se ve dveřích objevila postava, vtáhla Leu do objetí a s duněním Shawna odkopla zpět. Dveře se zabouchly. Druhé těžké dveře spadly a automaticky se zamkly. Bez klíče nebo kódu je nebylo možné otevřít z žádné strany. Lea vzhlédla, slzy jí tekly a pevně se přimkla k muži. "Alfrede! Omlouvám se! Moc se omlouvám! Neměl jsi to pro mě dělat. Nestojím za to." Její tělo, oslabené drogami, se nemohlo udržet samo. Zhroutila se k němu, její mysl byla téměř ztracená a nesouvisle blábolila. Alfred se podíval na Leu v náručí, oči hluboké a naplněné divokou touhou ji úplně vlastnit. Jeho ruka se třásla, když ji hladil po zádech a vtahoval do pevného objetí. Když to udělal, jeho oči zčervenaly a slzy se mu nahrnuly, jako by konečně dostal to, co chtěl. Po dlouhé pauze konečně řekl: "Slečno Leo, líbí se vám moje objetí?" Leino vědomí se vrátilo. Znovu se na něj podívala. Pod tlumeným světlem chodby stál ve výšce 189 cm a díval se na ni. Jeho ofina vrhala stín na jeho hluboké, oceánské oči a ostré, výrazné rysy. Byl to skutečně Alfred, ale zdál se jiný než v jejích vzpomínkách. Naposledy ho viděla v nemocnici, těhotná. Přišel ji navštívit a vypadal zrale a elegantně. Právě teď, v černém obleku, měl Alfred ve svém obočí stále náznak chlapectví. Leina mysl se náhle vyjasnila. Udělala dva kroky zpět a podívala se na své ruce potřísněné krví, a uvědomila si, že tohle není sen. Vrátila se v čase o deset let zpět, do okamžiku, který změnil její osud. A před ní stál Alfred, který byl v té době o tři roky starší než ona. "Hm?" Když viděl, že nereaguje, naklonil hlavu a prohloubil tón, když se znovu zeptal. Nemohla si pomoct a vzhlédla, dívala se mu přímo do očí a nechtěla odvrátit pohled ani na vteřinu. "Ano." Její hlas byl plný vzlyků a celá se třásla. Na jeho tváři se rozlil úsměv. "Máš mě ráda?" "Ano!" Lea přikývla a dusila se slzami. "Chceš být moje holka?" "Ano!" Dala by mu cokoliv, i svůj život, kdyby o to požádal. Alfred strčil ruce do kapes, rty se mu zkroutily do rošťáckého úsměvu. "Mám slabost pro slzy. Nemůžu vystát, když holky brečí, takže asi budu muset souhlasit. Jsi teď moje holka," řekl, zvedl ruku a jemně jí setřel slzy z tváře. Jeho pohyby byly něžné a nenucené, ale prsty se mu třásly, jako by se bál, že jí ublíží. Lea byla ohromena, na okamžik zmatená, ale hlavně přemožena radostí a emocemi z toho, že dostala zpět něco, o čem si myslela, že navždy ztratila. Slzy jí tekly ještě víc. "Neplač." Jeho jemný hlas byl plný obav. "Copak jsem se právě nedohodl, že ti dovolím být mojí holkou?" Alfred se na Leu podíval a zeptal se: "Chceš, abych tě vzal do nemocnice?" "Já... jsem v pořádku, jen se potřebuju převléknout," odpověděla Lea. Měla důležitější věci na práci. Nemohla si nechat takovou dobrou příležitost proklouznout mezi prsty. "Mimochodem, Alfrede, proč jsi tady?" zeptala se Lea. Přes jeho oči přelétl stín. "Viděl jsem někoho se plížit dole, tak jsem šel zkontrolovat, co se děje." Přikývla. V jejím minulém životě byl tady na narozeninové oslavě jejího dědečka. "Vrať se dolů do banketové haly. Já se převléknu," řekla Lea. Díval se na ni několik sekund, zadržoval své obavy, pak přikývl a otočil se směrem k výtahu. Sledovala ho, nechtěla se rozloučit, dokud nevstoupil do výtahu, usmál se a zamával na ni a dveře se zavřely. Její tělo ochablo a musela se opřít o zeď, aby zůstala stát. Zhluboka se nadechla, nabrala sílu, štípla se do dlaně, aby si udržela jasnou mysl, a šla dolů. Ve třetím patře našla pokoj, zamkla dveře, nalila do vany velké množství ledu a vlezla do ní, nechala na sebe stékat studenou vodu. Ve studené vodě se její tělo cítilo jako v ohni a byla nesmírně vzrušená. Vrátila se z pekla. Ti, kteří ji v minulém životě využívali a pošlapávali, za to všechno zaplatí.