"Alfrede, budeme spolupracovat," řekla sebevědomě. "Když o mně víš všechno, měl bys také vědět, že mechanický výzkum a vývoj nových léků společnosti Fraley Medical jsou mým přínosem." "Dokážu to lépe než oni a zajistím ti rychlou návratnost s dlouhodobými zisky, které jsou absolutně lepší." Aby se postavila nepříteli, potřebovala jeho pomoc. Mezitím by on rovněž potřeboval její pomoc, až bude v budoucnu bojovat s ostatními z rodiny Andrewsů. Dá mu všechno, aby v budoucnu nebyl zrazen, zraněn nebo poškozen jako v minulém životě. Za všechny dluhy, které mu dlužila z minulého života, zaplatí dvojnásobně. Alfredovo srdce roztálo, když viděl její jasný, intenzivní pohled. Ale navenek zůstal klidný. Jemně se dotkl její tváře. "Jak si přeješ. Koneckonců, jsi moje přítelkyně, ne?" Opět byla ohromena. Jeho konečky prstů se dotkly koutku jejího oka. "Jsi dojatá? Být mou přítelkyní je docela štěstí, že?" "Ano!" Přikývla se slzami v očích. "Velké štěstí." Jeho úzké rty přirozeně přistály polibkem na koutku jejích úst. "Jen počkej a uvidíš. Být mou přítelkyní přináší mnoho výhod a překvapení." Vypadal jako naprostý shovívavý vládce. Lea se dotkla koutku svých úst, zadržovala dech a tváře jí hořely. Po chvíli Alfred opět zvážněl. "Tvá lékařská zpráva je už u Christiana. Ví o týrání a lécích na posílení mozku, které ti léta podávali. On se o tebe postará." Lea byla znovu zaskočena. To byl skutečně důvod, proč předstírala omdlení. Christian byl přirozeně podezřívavý a velmi ochranářský ke své rodině. Hluboce důvěřoval Matildě a Heleně, což se těžko měnilo. Ať by řekla cokoliv, snadno by jí nevěřil. Čím víc by mluvila, tím víc by ho to otravovalo. Takže mu musela ukázat pádné důkazy. Odhalení problému s genetickými léky by jí pomohlo získat zpět její identitu a pověst a vzít si zpět, co jí patřilo. Nečekala, že Alfred tomu všemu porozumí a bude mít pro ni všechno připravené. "Leo." Alfredovy úzké rty se zkroutily do škádlivého úsměvu s nádechem neplechy. "Jsme na stejné vlně." Podívala se na něj s červenými kruhy pod očima, její pohled byl intenzivní a plný lásky. Jeho neustálé škádlení ji ohromovalo. Alfred byl zaskočen. Lea vypadala, jako by se ho chystala přitisknout a pohltit. Instinktivně si povolil kravatu, polkl a jeho oči ztmavly touhou. "Dobře si odpočiň, musím se postarat o nějaké věci v nemocnici," řekl tlumeným tónem. Bál se, že kdyby zůstal déle, nedokázal by se ovládnout. "Dobře," odpověděla Lea a vrátila se do reality. Poté, co Alfred opustil pokoj, Lea, ačkoliv byla vyčerpaná, nemohla usnout. Šla k oknu, odtáhla závěsy a podívala se ven. Byla půlnoc, obloha byla temná a obrys města byl zubatý jako obří monstrum. Záblesk blesku rozťal noční oblohu a na horkou letní noc se snesl silný déšť. Při pohledu na déšť se jí na rtech vytvořil chladný úsměv. Jeffrey zaklepal na dveře. "Slečno Leo, slečno Leo, jste vzhůru?" Lein výraz se zatvrdil. Rychle si lehla zpět do postele, přetáhla si peřinu a zavřela oči. Jeffrey se chystal otevřít dveře. "Nech to být." Christian ho zadržel. "Je na tom zdravotně špatně. Nech ji v nemocnici." "Necháme tady bodyguardy. Vezmu tě zpět," navrhl Jeffrey. Christian zavrtěl hlavou, plný viny. "Zůstanu tady s ní. Je to moje chyba, že jsem se o ni nestaral." "Ale tvé zdraví..." Jeffrey měl obavy. Christian stárnul a byl ve stresu. Nemohl takhle pokračovat. "Jsem v pořádku," odpověděl Christian. ***** Následujícího dne lékaři Leu znovu prohlédli, převázali jí obvazy a předepsali další léky, než odešli. Než se vrátili do sídla rodiny Berryových, bylo už po páté odpoledne. Bouřka nepolevila a déšť padal silně a vytvářel všude hluboké kaluže. Sídlo rodiny Berryových, které se nacházelo v centru města, se rozkládalo na 2,5 akrech. Dvoupatrová budova se elegantně rozléhala, s velkými bílými cestami, svěžími zelenými trávníky, fontánou se sochou vpředu a celkově klidnou atmosférou, daleko od hluku města. Z dálky viděli dva lidi klečet u velké železné brány. Byli to Matilda a Helen. Dešťová voda je promáčela skrz naskrz a oni se třásli a byli otupělí. "Pane Berry..." začal Jeffrey. "Nech je být." Christianův obličej byl přísný. Matilda byla vdaná do rodiny Berryových dvacet let a on jí příliš shovívavý. Železná brána se otevřela a dlouhé auto Luxora vjelo přímo dovnitř. Kola auta rozstřikovala vodu a promočila Helenu a Matildu. Lea otočila hlavu a dívala se skrz deštěm zamazané okno na třesoucí se postavy, její oči byly chladné. 'To nic nebylo,' pomyslela si Lea. Když byly Lee tři roky, během vzácné vlny chladu ve Vaporleonském městě teplota klesla na -6 stupňů Celsia. Helena onemocněla vlastní vinou a Matilda Leu zamkla venku a nechala ji omdlít zimou. Protože Christian řekl Matildě, aby se o Leu dobře starala, Matilda nenechala Leu zemřít, aby ochránila svůj vlastní obraz. "Christiane! Christiane!" Matilda se vyhrabala a běžela za autem. "Dědo!" Helena se pokusila vstát, ale zhroutila se zpět na kolena. "Heleno!" Matilda jí pomohla vstát. "Zůstaň tady a kleč. Počkej na mě." "Proč? Proč musím klečet? Nechci!" Helena plakala a vrtěla hlavou. "Mami, kolena mi krvácejí, bolí mě tělo, hlava mi připadá, že mi exploduje, mám horečku, mami. To je Lea, to je ona! Chci, aby ji děda zabil, zabil je všechny..." "Miláčku, věř mi, ano?" Matilda jí položila ruce na tvář a utírala déšť a slzy, ale déšť byl příliš silný na to, aby její obličej zůstal suchý. "Já se o to postarám. Jen vydrž ještě chvíli, jen o trochu déle..." Matildiny rty modraly a její obličejové svaly se trhaly zimou. Srdce jí pukalo bolestí. Včera večer, po záchraně své dcery, přivedla Matilda Helenu do Christianova sídla v naději, že si získá jeho odpuštění. Věděla, že Christian si váží své pověsti, a ona i Helena poskvrnily jméno rodiny Berryových. Takže klečely v lijáku před sídlem v naději, že si získají Christianovy sympatie a odpuštění. Matilda plánovala pomstít se Heleně, jakmile Christianův hněv opadne. Ale nečekala, že Christian odveze Leu do nemocnice. To Matildu a Helenu dostalo do ošemetné situace. Nemohly opustit své místo na kolenou a ukrýt se před deštěm, protože služebníci by to nahlásili Christianovi a on by si myslel, že se omlouvají neupřímně. Takže musely klečet celý den. Ani Helena, ani Matilda v celém svém životě takhle netrpěly. "Mami, pospěš si! Už nechci klečet! Chci Leu mrtvou!" řekla Helena naštvaně. "Ano, ano! Hned se o to postarám. Cokoliv si budeš přát, zařídím," řekla Matilda odhodlaná zbavit se Ley.