Alfred nastoupil do Christianova auta a sedl si vedle Ley. Christianovi a ostatním se zdálo, že Alfred a Lea jsou jen cizinci, kteří se právě setkali. Alfred na ni pohlédl, hluboce znepokojený ranami na její tváři, a zároveň cítil nával hněvu. „Máš ty řezy dost hluboké. Neměli bychom jít do nemocnice?“ zeptal se Alfred. S Alfredovou poznámkou si Christian také všiml závažnosti jejích zranění. Ačkoli byly pokryté strupy, rány byly hluboké a docela znepokojivé. „Měli bychom tě dostat do nemocnice,“ řekl Christian, protože nechtěl, aby její krásná tvář zůstala zjizvená. „Pojďme do nemocnice Fraley Hospital.“ Byla to nejlepší nemocnice ve Vaporleon City. „Ne, nepůjdu!“ Lea okamžitě odmítla a její oči se naplnily panikou. „Nechci jít do žádné nemocnice pod Fraley Group!“ To bylo Matildino území. Jít tam by bylo jako vejít do pasti. „Beru tě tam, protože se o tebe bojím!“ řekl Christian přísně. Dnes byla Christianova oslava narozenin zkažená, jeho nejslibnější dědic ponížen a pověst jeho rodiny poskvrněna. Navzdory tomu všemu se o Leu stále staral a myslel si, že by měla být vděčná. „Pokud se o mě opravdu bojíš, tak mě tam neposílej. Do nemocnice nepůjdu.“ Lea by raději o svou tvář přišla. Když viděl, že jejich hádka nikam nevede, Alfred navrhl: „Pojďme do nemocnice naší rodiny.“ „Fajn, půjdu.“ Lea okamžitě souhlasila a nedbala na Christianův názor. „Ty…“ Christian, když viděl její tvrdohlavost, neměl jinou možnost než souhlasit. O půl hodiny později auto zastavilo před nemocnicí v centru města, zařízením Andrews Group, pobočkou Saint Andrews Hospital ve Vaporleon City. Eddie už všechno zařídil. Lea byla doprovázena Alfredem a Christianem přímo do ordinace specialisty. Ve chvíli, kdy dorazili ke dveřím, náhle omdlela. „Leo! Leo!“ Christian se polekal. Navzdory všemu se o ni stále bál. „Pane Berry, nebojte se. Pan Andrews je tady. Všechno bude v pořádku,“ ujistil Christian Jeffrey a pohlédl na Alfreda. Christian se uklidnil a řekl: „Spoléhám na tebe, Alfrede.“ Alfred přikývl, zajistil ty nejlepší lékaře a sledoval, jak Leu odvážejí na vozíku na pohotovost. Teprve potom odešel do ředitelovy kanceláře. V ředitelově kanceláři vypadal šedesátiletý ředitel Charles Wessen nervózně. Když viděl Alfreda vstoupit, rychle se přiblížil. „Pane Andrews?“ Před třemi lety vyvinula Fraley Medical chytrá lékařská zařízení a nové léky. Andrews Group viděla novou obchodní příležitost a zřídila zde pobočku, aby se zaměřila na výzkum chytrých lékařských zařízení. Nicméně za poslední tři roky byl pokrok pomalý a Fraley Medical je daleko předstihla, přičemž peníze se pálily bez velkých výsledků. Pobočka měla být nyní uzavřena. Andrews Group poslala někoho, aby situaci vyřešil. Charles nečekal, že přijde sám Alfred. Setkal se s ním poprvé. „Ano.“ Alfred přikývl. „Pane Andrewsi, co bychom měli dělat s budoucností nemocnice?“ zeptal se Charles a cítil směs emocí. Jako horlivý lékařský výzkumník byly projekty jako jeho životní dílo. Přesto z obchodního hlediska chápal, že výzkum je neudržitelný. Nechtěl se těchto projektů vzdát, a tak se opravdu obával jejich dalšího vývoje. „Nejprve jděte do laboratoře na nějaké testy. Zítra vám budu mít více informací,“ řekl Alfred. Charles se podíval na Alfreda a cítil nával naděje. „Rozumím, pane Andrewsi.“ O hodinu později byla Lea vyvezena z pohotovosti na vozíku do VIP pokoje. „Doktore, jak je na tom moje vnučka? Proč omdlela?“ zastavil Christian lékaře, aby se zeptal. Charles ho zavedl do soukromé kanceláře. „Provedli jsme důkladné vyšetření slečny Ley a zjistili jsme, že její tělo je pokryto zraněními, s mnoha zlomeninami.“ Předal výsledky vyšetření, které měly více než deset stran. Christian listoval zprávou a třásl se. Zranění sahala od prstů na nohou až po hlavu, s mnoha zlomeninami a různými ranami, některé nedávné, z minulého měsíce, jiné pocházely z doby, kdy jí byly pouhé tři měsíce. Svěřil ji Matildě, když jí byl pouhý měsíc. Matilda slíbila, že se o ni dobře postará, ale jakmile Leu získala, začalo týrání. „Matilda je tak krutá!“ Christian, který nikdy nechoval k Matildě žádnou nespokojenost, si nemohl pomoct a zaklel. Byl to bitvami zocelený voják, který pohrdal takovými hanebnými činy. „Kromě těchto fyzických zranění,“ pokračoval Charles, „jsme v těle slečny Ley detekovali látku, která se zdá být lékem na posílení genů, známým jako genové sérum.“ I Charles se zdál rozrušený a jeho dech se zrychlil. „Genové sérum je látka vyvinutá tajnou organizací v Crefanu, určená ke zlepšení a optimalizaci lidských genů. Nicméně to není něco, co by normální lidské tělo mohlo vydržet. Mezinárodní policie rozbila několik velkých případů genového séra. Z stovek, kteří tento lék užili, téměř nikdo nepřežije, a ti, kteří ano, se zřídka dožijí dvaceti let. Skutečnost, že slečna Lea přežila, je doslova zázrak.“ Christian stál zkamenělý hrůzou. To znamenalo, že Matilda Leu nejen týrala, ale také jí aplikovala toto nebezpečné genové sérum. Začal vážně uvažovat o tom, že Lea skutečně mohla vyvinout umělý mozek. Ohromený Christian opustil kancelář a sedl si na lavičku na chodbě, cítil se příliš zahlcený, než aby Leu navštívil. ***** Ve VIP pokoji se Alfred škádlivě podíval na Leu na posteli a řekl: „Přestaň předstírat. Vstaň.“ Lea otevřela oči a uviděla Alfreda stát u její postele. Ve svém předchozím životě s ním sotva komunikovala. Nikdy s ním netrávila čas tak mladá. Pamatovala si ho jako vždy klidného, elegantního a rezervovaného. Ale teď se usmíval, s trochou darebáckého nádechu. Právě teď Lea ještě nezasáhla katastrofa a byla to krásná doba. Za boží milosti. Posadila se a řekla: „Promiň, nechtěla jsem tě využít.“ „Co jsi řekla?“ Alfred si sedl na okraj postele a naklonil se tak blízko, že cítila jeho dech na tváři. Zčervenaly jí uši a sklopila zrak, aby se vyhnula jeho pohledu. „Omlouvám se.“ „Leo.“ Zvedl jí bradu a donutil ji podívat se mu do očí. „Hmm?“ V jejích očích bylo trochu zmatku. „Zpátky v sídle, co jsi mi řekla?“ zeptal se Alfred. Její zornice se rozšířily a její oči se vířily emocemi. „Alfrede, líbím se ti?“ Prohlédl si ji. „Asi jo.“ Začaly jí slzet oči. Zajímalo ji, jestli se mu už líbila v tomto bodě jejího minulého života. „Není třeba se tak rozčilovat. Neřekl jsem, že se mi líbíš moc.“ I když zněl lhostejně, jeho oči byly plné náklonnosti. „Co se ti na mně líbí?“ zeptala se Lea. Ve svém minulém životě byla vražedkyní. V tomto životě se právě setkali. Nemohla pochopit, proč chce, aby byla jeho přítelkyní. Jeho pohled se pomalu přesunul z jejích očí dolů a všímal si každého detailu. „Jsi hezká a chytrá. Vím o tobě skoro všechno.“ Lea nečekala tak jednoduché důvody pro jeho pocity. Když se zamyslela, odhrnul jí pramen vlasů z čela. Pak se opřel a předvedl svou postavu. „Tak co, líbím se ti?“ Nemohla se ubránit úsměvu. „Jo, líbíš.“ Když se dívala na Alfreda, byla plná štěstí. Ve svém minulém životě se do něj už zamilovala a v tomto životě se stalo milování jeho druhou přirozeností.