Christian s hněvem, který v něm vřel jako láva, hodil lékařské zprávy, které přinesl z nemocnice, přímo Matildě do obličeje. "Matildo," zahřměl Christian, "zdá se, že jsem tě po ty roky bral příliš vážně a dal ti iluzi, že jsi paní domu Berryových a můžeš si dělat, co se ti zlíbí." "Jak se tvoje dcera opovažuje nárokovat si vlastnictví rodiny Berryových? Ještě jsem neumřel! Takhle učíš svou dceru?" Ostrý papír jí při dopadu přeťal tvář a zanechal na ní krvavou stopu, než se rozletěl po podlaze. Roztřeseně zvedla papíry před sebou a pozorně si je prohlédla, srdce jí bušilo strachem. Byla to Leaina lékařská zpráva, která podrobně popisovala zranění, která jí Matilda v průběhu posledních devatenácti let způsobila, z nichž mnohé Matilda sama zapomněla. Ale všechno tam bylo, jasně čitelné ve zprávě. Dokonce i genová terapie, kterou Matildě vnutila Lee pro posílení mozku, byla odhalena. Matilda cítila, že Christian pravděpodobně věděl, kdo skutečné umělé mozky vyvinul. Christian se rozhodl, a i kdyby to chtěla popřít, nemělo by to smysl. Když se Matilda otočila na Leu, nemohla se ubránit pocitu hrůzy. Leino jednání bylo příliš rychlé, příliš nemilosrdné a zaskočilo ji. Matilda si uvědomila, že Leainým záměrem bylo oddálit Christianův návrat, a tak Helen a ona trpěly v bouřce. Když přemýšlela o Helen, zraněné a klečící tak dlouho v dešti, s odřenými koleny, s horečkou, Matildě se sevřelo srdce bolestí. A pak se Matilda podívala na Leu. Leiny oči byly uslzené, plné nenávisti. Pomyslela si: 'Ve srovnání s tím, co jsem vytrpěla já, to není nic.' "Ano!" Matilda popadla zprávu z vyšetření a rovnou to přiznala. "Opravdu jsem Leu týrala, ale tati, jsem taky jen člověk, cítím žárlivost, cítím nenávist! Jsem jediná dcera rodiny Fraleyových, provdala jsem se do rodiny Berryových s polovinou svého dědictví, neúnavně pracuji pro tuto rodinu, obětuji všechno." "Ale co můj manžel? Tráví dny a noci s jinými ženami, a pak má tu drzost, že nechá jednu ze svých milenek otěhotnět." "Christiane, přivedl jsi dítě jeho milenky do našeho domu, abych ho vychovávala. Mám důstojnost, mám hrdost! Taky cítím bolest!" Lea se v duchu ušklíbla a pomyslela si, že si Matilda určitě našla dobrou výmluvu. Christianovi se, jak Matilda mluvila, zvětšovaly pocity viny a začal jí trochu lépe rozumět, jeho hněv se mírně zmenšoval. "Kdybys se o ni nechtěla starat, mohla jsi říct ne," řekl Christian. "Ale jak jsem ti mohla říct ne? Netroufla bych si," odpověděla Matilda. "Být součástí rodiny Berryových znamená, že musíš držet krok s povrchností, i když polykáš velké hrudky bolesti." "Je to všechno moje vina. Potrestej mě, jak uznáš za vhodné, ale Helen je taky tvoje vnučka. Nemůžeš jen tak ignorovat, co se jí stalo." "Samozřejmě, že se postarám o Heleniny věci!" řekl Christian. Helen byla jeho vnučka, jeho vyvolená dědička, jeho ceněný klenot. Nedovolí, aby ji ostatní šikanovali. "Ale musíš se přiznat k tomu, co jsi udělala Lee," řekl Christian. Matilda si úlevně oddechla. Dokud se neobuje do Helen za včerejší nepořádek, postará se o to, aby všechno ostatní proběhlo hladce a aby se Helenina pověst znovu rozzářila. "Zasloužím si jakýkoli trest, který určíš," řekla Matilda. "Omluv se Lee, hned teď!" řekl Christian. Lea tomu nemohla uvěřit. Prošla si tolika věcmi, a teď chtěl Christian jen nechat Matildu, aby se omluvila, a tím to skončit. Lea vždycky věděla, že Matilda tímhle úplně nepadne, ale nečekala, že trest bude tak mírný. Lea se cítila tak zklamaná, že se jí ruce sevřely v pěst, aniž by si to uvědomila. Když viděla, jak Christian tolik straní Helen, nemohla se Lea ubránit otázce, jestli mezi nimi vůbec koluje nějaká krev. V jejím minulém životě, po nehodě na narozeninové hostině, Christian vážně onemocněl a byl přijat do nemocnice Fraley. Lea ho chtěla navštívit, ale byla zablokována. Christian zůstal v nemocnici necelé tři měsíce, než zemřel. Nikdy nevěděla, jak moc se o ni Christian skutečně staral. Matilda byla na chvíli ohromená, a pak si pomyslela: 'Fajn, omluvím se. Jakmile dostanu Leu zpátky domů, zabiju ji! Udělám její smrt tak bolestivou, že bude litovat, že se kdy narodila!' Pak Matilda řekla: "Dobře, omluvím se." Položila ruce na zem, aby vstala, ale Christian náhle rozzlobeně zakřičel: "Měla by ses Lee omluvit na kolenou." Matilda byla zuřivá. Myslela si, že to nikdy nemůže udělat. Byla jediná dcera rodiny Fraleyových, elita z vyšší společnosti. Nemohla pokleknout před někým tak nízkým, jako je Lea. "Matildo!" zařval Christian, "Takhle se omlouváš? Vypadáš naprosto neupřímně! Měl bych zvážit, jestli máš schopnost správně vychovat Helen nebo sloužit jako zástupkyně ředitele Berry Group." Když to Matilda uslyšela, okamžitě poklekla. Její dcera byla její všechno; nemohla ji pustit z očí. Využila zdroje rodiny Fraleyových a své výjimečné schopnosti, vložila své srdce a duši do Berry Group po dobu dvaceti let, aby se stala zástupkyní ředitele. Generální ředitel, Ewan Berry, byl neužitečný playboy, který se nikdy o společnost nestaral. Christian, jako předseda, byl příliš starý na to, aby řídil mnoho záležitostí. Po léta byla Berry Group pod její kontrolou. Pokud by to tak pokračovalo, Berry Group by byla její, což by byla spravedlivá kompenzace za to, že si vzala toho neschopného Ewena. To také chtěla zanechat své milované dceři. Lea se otočila k Matildě, s chladným úsměvem na rtech. Vidět někoho tak hrdého, jako je Matilda, klečet před ní, bylo docela uspokojivé. V rukávu měla schovanou kameru v telefonu, která nahrávala. Chtěla si tenhle okamžik uchovat navždy, aby se Matilda navždy styděla. Matildě se rozšířily zorničky hněvem. Chtěla vyskočit a roztrhat Leu na kusy. Nečekala, že Lea bude scénu nahrávat, ale ať byla jakkoli rozzuřená, musela to vydržet. "Leo, je mi to líto." Matilda potlačila veškerý svůj hněv a ponížení, až jí skřípaly zuby. "Byla to moje chyba. Byla jsem úzkoprsá a vybíjela jsem si na tobě svůj hněv, takže jsi trpěla za chyby dospělých. Klečím a omlouvám se. Prosím, odpusť mi. Uvědomila jsem si své chyby. Vrať se se mnou a já ti to vynahradím," řekla Matilda. Když to Christian viděl, jeho tón se trochu zmírnil, když se podíval na Leu. "Leo, takže..." Na Leainých rtech se objevil chladný úsměv. "Paní Berryová, nechte toho. Nemůžete mě vystát a já se k vám nevrátím. Ještě chci žít." Lea se otočila k Christianovi, její tón byl pevný a chladný. "Dědečku, nepřijímám její omluvu. Budu s tebou souhlasit v jiných věcech, ale v tomto si stojím za svým." Christian byl zaskočen. "Jak to myslíš?" Nečekal, že by se obvykle mírná Lea najednou stala tak asertivní. "Leo, ty si se mnou hraješ?" křičela Matilda téměř hystericky. Lea se chladně usmála. Tohle byl jen začátek jejího plánu pomsty. Měla v úmyslu, aby Matilda trpěla mnohem víc.