"Vypněte tu elektřinu!" Christian konečně popadl dech a vykřikl. Až tehdy se někdo rychle vydal vypnout proud. Zvuk vypínání elektřiny se rozlehl síní a uvrhl ji do tmy. Ale scéna s Helen a těmi dvěma muži už běžela celé dvě a půl minuty. V té naprosté tmě už nikdo nedokázal skrýt úsměv. "Postarej se o to," nařídil Christian Jeffreymu, než se pokusil odejít. Sám ale nemohl chodit a museli ho podpírat služebníci směrem k zadním dveřím. Rodina Berryových, hrdá po celé století, si na jeho sedmdesáté narozeniny poskvrnila pověst. Vždy si vážil cti víc než života, a tak tam nechtěl zůstat ani o vteřinu déle. Jeffrey vykročil vpřed a oslovil dav: "Omlouvám se za dnešní nepříjemnosti. Později vám to vynahradíme. Večírek skončil. Prosím, odejděte." "A samozřejmě, než odejdete, prosím, smažte všechny fotografie a videa ze svých telefonů. Zapomeňme všichni na to, co se tu dnes stalo. Byli bychom vám nesmírně vděční." Jeffrey, bývalý voják, si získal respekt, aniž by se musel zlobit. Všichni mlčky souhlasili. Ve Vaporleonu se nikdo neodvážil zkřížit cestu rodině Berryových. Po vymazání telefonů a jejich kontrole služebnictvem a ochrankou rodiny Berryových hosté odešli. Jakmile se situace v hale uklidnila a služebnictvo a ochranka na vše dohlíželi, Jeffrey vyšel zadními dveřmi, aby našel Christiana. ***** Ve tmě se k Lee natáhla ruka. Vzhlédla a uviděla Alfreda. Okolní světla vrhala na jeho tvář stíny, takže polovina byla skrytá, ale jeho ustarané oči se zdály být vřelé. Vložila svou ruku do jeho. Jeho ruka byla trochu studená, ale dotek jeho kůže jí rozbušil srdce a zároveň jí přinesl klid. Teprve teď skutečně uvěřila, že všechno, co se děje, je skutečné. "Slečno Leo, prosím, vstaňte." Někdo jí pomohl vstát zezadu. Většina dnešních hostů byla starší a měla děti ve věku Ley. Někteří se neubránili soucitu a natáhli k Lee ruku. Vstala a otřela si slzy. "Děkuji vám, paní." "Ta rána na tváři je dost hluboká. Měla byste jít do nemocnice a nechat si ji zkontrolovat. Taková hezká tvář, byla by škoda, kdyby se vám zjizvila," řekl někdo. Přikývla a s úklonou poděkovala. Lidé kolem začali vzrušeně hovořit. "Neměla být Helen ten génius jednou za sto let, nejlepší studentka?" "Jo, vyvinula umělý mozek v šestnácti letech. Proto rodina Berryových a rodina Fraleyových v posledních letech tak rychle rostou." "Takový génius... Kdo by si pomyslel, že bude v soukromí taková? Fuj, tak mladá a nestydatá. I jako cizince se za ni stydím." "Fuj, je to opravdu ohavné. Nevím, jak si po tom mám vyčistit oči." "Matilda je tak arogantní jen proto, že má dokonalou, geniální dceru. Ukázalo se, že taková je její dcera ve skutečnosti." "Přesně tak. Už nesmíme nechat naše dcery, aby si s ní hrály." "A Matilda mě vždy poučovala, jak vychovávat dceru. Jaký vtip!" "Věříte tomu? Matilda se ukázala být takovou ženou!" "Jo, je krásná, talentovaná, schopná, vždycky na vrcholu. Ale kdo by si pomyslel, že použije takové špinavé triky proti slečně Lee." "Pamatujete si, jak před devatenácti lety přivedli slečnu Leu do rodiny Berryových? Matilda veřejně slíbila, že se k ní bude chovat jako k vlastní. Všichni jsme si mysleli, že je tak laskavá, že vychovává dítě jiné ženy." "Správně, tehdy nás to rozplakalo. Všichni ji chválili, že je krásná uvnitř i venku." "Chudák slečna Lea. Podle všeho ji museli v průběhu let mnohokrát týrat." Tyto dámy a jejich děti žily léta ve stínu Matildy a její dcery a cítily se utlačované. Nyní konečně dostaly šanci se vybít. Když to Lea slyšela, v očích jí problikl úsměv. Tuto bitvu vyhrála nádherně. Maska Matildy a její dokonalé dcery byla stržena. Jejich pověst ve vaporleonské smetánce byla zničena. A to byl jen začátek. Lea poděkovala Alfredu a utekla k zadním dveřím. Na parkovišti v zadní části zahrady čekal Christian na Jeffreyho. Auto Luxora nastartovalo a zamířilo zpět do starého sídla. "Dědo, dědo!" Běžela před auto a s nataženýma rukama se ho snažila zastavit. Auto ji při průjezdu škráblo a srazilo ji k zemi, ale ona se o to nestarala. Vrávoravě se postavila na nohy a zablokovala dveře auta. "Prosím, dědo, zachraň mě! Vezmi mě s sebou!" křičela Lea. Christian se chtěl po tom, co se stalo, jen vrátit domů. Neměl dobré srdce a rodinný lékař už čekal ve starém sídle. Ale teď se auto nemohlo pohnout. Jeffrey ji zastavil. "Slečno Leo, co to děláte?" Ignorovala ho, jednou rukou se chytila dveří auta a druhou Christianova rukávu. "Dědo, viděl jsi, co se stalo. Máma mě chce mrtvou!" Christian, který byl desítky let mocnou osobností, to viděl jasně: byl to podvod proti Lee. Všichni to viděli. "To není všechno!" Plakala a po tváři jí stékaly slzy. "Máma a Helen mě léta týraly, bily mě a křičely na mě. Nutily mě dnem i nocí zkoumat umělé mozky. Dělala jsem všechno, co chtěly." "Ale teď mě stejně nenechají na pokoji. Ponížily mě na tvé narozeninové oslavě. Nenechávej mě tady, jinak zemřu, dědo." Christian byl šokován a jeho tělo se třáslo, jak seděl. "T-ty jsi řekla, že jsi vyvinula ten umělý mozek?" Jeffrey byl také ohromen. "Slečno Leo, nemůžete říkat takové věci. Ať se děje cokoliv, nemůžete panu Berrymu lhát." "Je to pravda, dědo, nelžu. Můžu to dokázat!" Přimkla se k Christianovi ještě pevněji. Ať se děje cokoliv, musela ho přimět, aby ji dnes večer vzal s sebou. Jinak, jakmile Matilda zachrání Helen, zabijí Leu a budou tvrdit, že Helen podvedla Lea, a proto byla s těmi dvěma muži. A pak Christian, který Helen miloval, použije svou moc, aby to všechno zakryl. Po nějaké době na celou věc všichni pomalu zapomenou.