Skylar Podzim v osmé třídě „Vrať se sem, ty malá mrcho.“ Míhá se kolem mě brunetka a Barbie číslo 2, Jeanie, za ní těžkopádně cupitá ve svých klíncích a sukni tak krátké a upnuté, že se divím, jak se jí daří udržet všechny její části zakryté i při sebemenším pohybu, natož aby se pokoušela běžet. Vypadá rozzuřeně a vidím, jak se za ní blíží další dvě Barbie, naparují se, protože běh nebo normální chůze v těch nebesky vysokých botách není možná. Nevím, co se stalo, ale tyhle tři se vrátily ze své letní cesty do zahraničí a rozhodly se, že jsou královny školy a že na ně neplatí normální pravidla slušnosti. Nikdy nebyly tím, co by někdo nazval milým, ale ani lidi otevřeně neobtěžovaly. Jako dcera bety jsem měla za úkol zajistit, aby byli všichni členové smečky chráněni, dokonce i před našimi vlastními. Můj otec mě možná nechce nebo nebere vážně, můj starší bratr je pravý beta, ale já jsem svou hodnost a postavení brala vážně i tak, protože to je jediná věc, kterou nám od narození vtloukal do hlavy. Neměli jsme ho v žádném případě ztrapnit jako betu, image byla pro něj nejdůležitější. Stoupnu si před Jeanie, ruce zvednuté, doufám, že je to znamení míru. „Proč ji honíš? Co udělala, Jeanie?“ Jeanie málem upadne, když se snaží zastavit v tom svém děvném oblečku. „Dala mi D z mé práce! Ta malá mrcha mě měla nechat znít chytře a získat mi snadnou známku. Úmyslně mi dala špatnou známku, aby mě ztrapnila před novým učitelem. Uhni mi z cesty, Skylar.“ Zavrčí na mě a snaží se mě odstrčit z cesty, dívá se na mě, jako bych byla kus odpadu pod její značkovou botou. „Zaplatila jsi jí za to, aby odvedla dobrou práci, nebo sis jen vybrala chytré dítě ve třídě a řekla mu, že bude dělat tvou práci?“ „Na čem záleží? Jsem válečník a ona je jen omega. Je pod mou úroveň a měla by být ráda, že s ní vůbec mluvím.“ „Její hodnost a tvoje nemají nic společného s tvou školní prací a naposledy, co jsem kontrolovala, ty nejsi žádný válečník. Jsi líná a nenajdeš si čas na trénink, natož abys byla považována za kompetentní. To je tvoje chyba, dělej si vlastní práci. Nech ji na pokoji. Nepřihlásila se dobrovolně a ty jsi jí nezaplatila, nic ti nedluží.“ Odmítám se jí uhnout z cesty. Ještě nemám svou beta auru, ale říkám si, že to budu předstírat, dokud se mi to nepovede. Stoupnu si tak vysoko, jak jen můžu, což není moc s mou výškou metr pětašedesát, a neustále jí vstupuji do cesty, když se mě snaží obejít, abych ji udržela dál od té dívky. Jako 'válečník' by měla být mrštnější a měla by mě snadno obejít, ale trénink není na programu této 'válečnice'. Copyright ©️ 2023 Miss L Writes and Ember Mantel Productions „Měla by sis dávat pozor na to, co říkáš svým nadřízeným, vražedkyně. Nestojíš za to, abys sdílela vzduch s námi. Tvůj táta si to myslí, tvůj bratr si to myslí. Nikdo tě tu nechce, tak se kliď.“ Kaley se ušklíbne, když přijde a obejde Jeanie. Marnie, v patách jako její poslušná malá poskoka, vytvoří trojúhelník, který je podle nich nejvíc zastrašující. Myslím, že viděly Protivný sprostý holky příliš mnohokrát. „Nikoho nezajímají tvé bezcenné názory. Nikdo v téhle smečce nás neponíží a neprojde mu to.“ S tím mě odstrčí a míří rovnou k mému bratrovi a jeho přátelům. Vím, že slyšeli, co mi řekla, vlkodlaci mají nadprůměrný sluch, ale jako budoucí Alfy, Beta, Gama a Delta mají všichni mimořádný sluch. Ani se neotřesou nad jejími nenávistnými slovy. Věří, že pokud nemůžeš unést trochu kritiky, jsi příliš slabý na to, abys se s tím vypořádal. Není to poprvé, co mi ta slova řekla, ale nebolí o nic méně, čím déle je slyším. Zamrkám, abych zahnala slzy, které mě pálí v očích, zhluboka se nadechnu a jdu domů. Doufám, že ta dívka aspoň utekla. Doufám, že se těm třem vyhne, ale možná jsem jen prodloužila nevyhnutelné. Mám pocit, že tenhle rok bude dlouhý. Musím jen držet hlavu dole, udržovat si dobré známky a držet se jim z cesty. Už jen pár let a můžu opustit tuhle díru. Podzim v deváté třídě PRÁSK. No, to bolelo víc než obvykle. Vyklouzne mi z úst sténání. Nepamatuju si, že by se skříňky tak bránily. To si myslím, když sjíždím dolů na podlahu se zavřenýma očima a cítím zadní část hlavy, kde jsem narazila do skříňky, a čekám na další ránu. „Šťastné pondělí i tobě.“ Zamumlám si pro sebe. „Ty tlustá krávo, přestaň mi překážet v cestě.“ Zasyčí na mě Kaley, než mě plácne. Cítím, jak mi z koutku úst stéká trocha krve, neuhodí tak silně, ale její umělé nehty jsou ostré jako kočičí drápy. Slyším pár chichotání a jeden je trochu hlubší než ostatní, to by vysvětlovalo tu tvrdou ránu do skříňky. Tentokrát mě nechal jeden z kluků hodit. Nerozhlížím se ale, Kaley možná vynechává veškerý náš bojový trénink, ale dokázala, že může poskytnout mučení mnoha jinými způsoby a je spousta lidí, kteří chtějí být v jejím kruhu tak moc, že udělají cokoliv komukoliv, aby získali souhlas. „Co jsem tentokrát udělala, vaše výsosti?“ Zeptám se sarkasticky a riskuju pohled na ni. Doufám, že udržím její pozornost dost dlouho na to, aby to dítě, na které křičela, uteklo. Kaley si už nešpiní ruce, rychle zjistila, že když jsi populární nebo prostě zlá, lidé udělají téměř cokoliv, aby zůstali na tvé dobré straně, v naději na zástupné postavení nebo aby nebyli další obětí. To, že má svého otce ve školní radě, také pomáhá. Žádný z jejích činů nebyl nikdy zachycen na kameru, takže neexistuje důkaz o ničem, co dělá, kromě stop po celém mně, a ona má všechny přesvědčené, že jsem slabá nula, která nevydrží ránu nebo se velmi rychle neuzdraví. Kvůli ní bylo pár dětí vyloučeno. Jednoho tak moc obtěžovala, že se odstěhoval z naší smečky, aby chodil do školy v sousední smečce, kde žijí jeho prarodiče. Všechno proto, že se s ní nechtěl rozejít se svou přítelkyní. Byli jsme v páté třídě. Kdo na to myslí v páté třídě? Nikdo o tom ale nemluví. Linka, které členové smečky věří nebo alespoň šíří, je, že potřeboval další vedení, které ta druhá škola poskytuje. „Nesmíš mi bránit v kázni štěněte. Ta malá potvora mi úmyslně zničila mé zbrusu nové značkové boty před celou školou. Zaslouží si být potrestána.“ Kaley si přehodí své platinově odbarvené vlasy přes rameno a protočí na mě své křišťálově modré oči, jako bych byla ten nejhloupější člověk na světě, který tomu nerozumí. Nebyla to 'celá škola', byl to můj bratr, budoucí beta, spolu s budoucími alfami, gamou a deltou. Těch pět kluků se málokdy odděluje. Snažila se získat pozornost Dakoty a Camerona, našich budoucích alf, jako většina dívek v naší škole. Její malé poskoky se soustředily na ty další tři, ve skutečnosti jim bylo jedno, který z nich jim věnuje pozornost, pokud si jich všimnou. Když Marnie a Jeanie okouněly kluky, Marnie zakopla o tu malou čtvrtou třídu a vylila Kaley po nohách ten svůj ovocný ledový kávový nápoj. Kaley nikdy nepřizná, když se ona a její přátelé mýlí. Kluci odejdou s chichotáním, ani si nevšimnou červeného nádechu v Kaleyiných očích, který ukazuje, že se chystá vybouchnout. I když si nemyslím, že jim tu stránku někdy ukázala. Není tak hloupá, aby jim ukázala své pravé barvy. Ona a její přátelé chtějí zůstat v hodnostním kruhu. Ti kluci vládnou škole, jako si myslí, že naši rodiče vládnou téhle smečce. Nemají tušení, co vlastně dělají, ale líbí se jim ta adorace, je to vidět v jejich očích. Chovají se tvrdě a 'vedou příkladem', jak tomu říkají. Pokud chceš být nejlepší, chovej se tak, dokud tě někdo nedonutí to dokázat, pak neprohraj.