„No, děkuju vám za naprostou destrukci našeho křehkého ega, ale my máme přece jen rande a Oliver nám má koupit oběd.“ Sam ke mně přistoupí a obtočí mi ruku kolem ramene. „Vlastně je ještě jedna hodina,“ řeknu a kousnu se do rtu, snažím se vypadat co nejvíc omluvně. „Ale vy můžete jít, já vás doženu později.“ Vůbec nemám v úmyslu je honit. Mám pocit, že tahle malá bublina přátelství, ve které jsme