„Hodně z toho se dělo ve vaší přítomnosti, a vy jste byli příliš zabraní sami do sebe, abyste si toho všimli. Neverbálně jste dovolili, aby se mi to stalo, a co je důležitější, i ostatním. Takže ne, vy to nebudete ‚řešit‘ nebo ‚se s tím vyrovnávat‘.“ Dělám uvozovky ve vzduchu. „Já to řeším po svém, a tak to zůstane. NECHTE. TO. BÝT!“ Otočila jsem se a začala odcházet, než jsem se tak naštvala, že