Kaley, Jeanie a Marnie si po tom každý den najdou způsob, jak mě mučit. Někdy jsou to maličkosti, jako když mi vytrhnou knihu z rukou a roztrhají ji po chodbě, zatímco děti jen tak postávají a sledují, nebo když mi vytáhly mou desetistránkovou esej z hromady, kterou jsme odevzdávali v angličtině, roztrhaly ji na malé kousky a vrátily mi ji se slovy „jé, promiň.“ Měla jsem ji uloženou v počítači, takže jsem si ji mohla znovu vytisknout, ale učitelka ji označila jako pozdní a dala mi jen poloviční známku, i když viděla, co se stalo. Otec mě potrestal za lenost, když zjistil, že jsem odevzdala úkol pozdě, opět nechtěl ani slyšet mou verzi příběhu. Strávila jsem víkend zamčená ve svém pokoji, bez jídla. V takových chvílích mi Mary opravdu chybí, ta by mi něco propašovala, třeba i müsli tyčinku. Můj bratr nebyl nikde k vidění, když mě otec ten den po škole v kuchyni káral. Od té doby, co Mary odešla, už nemusí předstírat, že na mě dává pozor, dokonce ani před naším otcem. Jindy to bylo fyzické. Tahání za vlasy a strkání do dveří a zdí je oblíbená klasika. Ve třídě mě přetížený batoh stihne praštit do hlavy alespoň jednou za každou hodinu, proto se snažím být poslední uvnitř a první venku, když to jde. Dávala si pozor, aby mě nikdy nezasáhla tam, kde by byly snadno viditelné stopy. Jsem si docela jistá, že mám pár žeber, která už byla zlomená tolikrát, že by je dobré kýchnutí pravděpodobně znovu zlomilo. Nedovolím svému vlkovi plýtvat energií na hojení maličkostí, nestojí to za to, ale ona se postará, abych dlouho netrpěla bolestí. Je opravdu skvělá, její neustálé komentáře k těm třem Barbie wannabe mi pomáhají zlepšit náladu, zvlášť po některých drsnějších bitkách. Kaley ví, že jí nedovolím ubližovat dětem ve škole, zvlášť těm mladším, a to využívá jako způsob, jak se mi denně dostat pod kůži. Můj vlk a já jsme se shodly, že je to tak nejlepší. I když na mě pošle ty nejsilnější děti, moje beta linie to zvládne a hojíme se rychleji, než si Kaley myslí. Zdá se, že ji a její kamarádky uklidňuje, když si vybíjejí frustraci na mně, a ne na ostatních dětech ve škole. Dokud si myslí, že jsem od všech izolovaná a nechám její pěšáky, aby si na mě smlsli, je spokojená, což znamená, že její kamarádky jsou spokojené a ve škole je klid. Pokud můžete klid nazvat běsnícího šílence. Mít vlka mi pomohlo cítit se méně osaměle. Zjistili jsme, jak se dostat z mého pokoje, aniž by o tom otec věděl, a lovíme jídlo, když mi ho upírá. Není to tak zlé, vím, že dokážu přežít sama i v divočině, což zní v některých dnech hezky. To jsem si myslela, dokud se v polovině listopadu neobjevila nová dívka. Připojila se k nám na našem povinném ranním tréninku smečky v 5 hodin. Všechny děti na střední škole musely každý den před školou trénovat, aby se naučily chránit, i když nebyly válečníky. Jak jsme stárli, trénink se rozdělil na základní trénink pro všechny členy smečky, středně pokročilý trénink pro hlídky a pokročilý trénink pro naše elitní válečníky, Alfu, Betu, Gammu, Deltu a jejich partnery. Členové s hodností byli nejčastěji terčem, takže trénovali nejvíc. Jsou také naši nejsilnější, takže bývají v první linii útoku. Milovala jsem trénink a chodila jsem na každý, na který jsem mohla, k velké nelibosti mého bratra. Mohla jsem chodit na všechno, protože jsem byla beta krví. Vždycky se na mě ošklivě díval, když jsem s ním navázala oční kontakt. Nevím, proč mu to vadilo, a ani mě to moc nezajímalo. Držela jsem se od něj i od všech kluků dál a dělala jsem si svoje. Byla jsem jen jedna ze dvou žen, které se rozhodly chodit na extra tréninky, Carra byla seniorka a byla tady jen proto, že ji k tomu donutil její otec, jeden z našich elitních válečníků. Přišla, trénovala, s nikým nemluvila a odešla. Zbytek žen byly partnerky našeho současného vedení nebo válečníků. Luna byla velmi milá a skvělá bojovnice, vždycky mě držela ve střehu a ona a ostatní ženy se dělily o příběhy a postřehy, když jsme spolu bojovaly. Obvykle jsem neměla možnost bojovat s muži během elitního tréninku, otcové, včetně mého, se více zajímali o výuku svých chráněnců. Můj otec vlastně ani nebral na vědomí, že tam jsem. Ale Luna a válečnice měly skvělé tipy, jak využít svou malou postavu ve svůj prospěch, protože mnoho mužů podceňuje ženu v boji. Udivovalo mě, jak krátkozrací muži mohou být. Hýčkali si své partnerky, chválili naše válečnice a byli divoce ochranitelští, ale nakonec jejich činy ukázaly, že si myslí, že jejich nápady jsou lepší než nápady žen a že oni jsou skuteční ochránci smečky. Trénink byl jediný čas, kdy jsem se nemusela starat o Kaley, Jeanie a Marnie nebo o žádné z jejich ostatních poskoků, kteří by se se mnou pletli. Nebyly tak hloupé, aby se mnou dělaly scény, jaké obvykle dělaly s budoucími alfami, mým bratrem a zbytkem budoucích vůdců, kteří se dívali. Mohla jsem být volná a být sama sebou, vzadu, kde mě nikdo neviděl. Často jsem přemýšlela o tom, že po škole půjdu na válečnický výcvik. Dokonce jsem začala běhat po hlídkové trase kolem území ráno před tréninkem nebo po škole, když se potřebuji vyhnout lidem nebo svému domu. Nemáme mnoho útoků darebáků, ale stávají se a naše pohraniční hlídka nás udržuje v úzkém kontaktu se sousedními smečkami v době nouze. Užívám si, že poznávám hlídkové válečníky a učím se, co dělají jako první linie obrany naší smečky. Jsem dobrá studentka, ale to je spíš kvůli tlaku, který na mě otec vyvíjí, abych se chovala jako má vysoká hodnost, než že bych byla chytrá nebo se o školu starala. Mám také spoustu volného času, protože se s nikým nestýkám. Kaley se postarala o to, aby se se mnou nikdo nechtěl stýkat pod trestem sociální sebevraždy. Copyright ©️ 2023 Miss L Writes and Ember Mantel Productions Byla jsem vytržena ze svých myšlenek, když nás hlavní trenér všechny svolal a vysvětlil, co budeme dnes dělat, a pak mimochodem řekl, že se k nám přidává nový člen. "Je tady se svým strýcem a tetou, zatímco její rodiče pracují pro Alfa krále." To upoutalo pozornost všech, včetně Kaley, které se nějakým způsobem podařilo sedět stranou ve svých krátkých šatech a na podpatcích, zjevně se dnes nezúčastnila, jako každý jiný den, ale dnes se skutečně ukázala. Pořád jsem nepřišla na to, jak se vyhýbá povinnému tréninku. Tato vysoká dívka vešla, jako by jí to tu patřilo, její sebevědomé držení těla bylo to, co mě upoutalo jako první. Její mladistvá, bezstarostná tvář, dlouhé tmavě hnědé vlasy a jasné zlatavé oči mi říkaly, že nemůže být o moc starší než já, ale způsob, jakým se držela, a jak oči každého kluka na tréninku sledovaly její velmi vyvinuté a tónované tělo, mě přiměly se usmát při pomyšlení, jak Barbie budou brát konkurenci. Musela jsem vydat nějaký zvuk nahlas, protože se otočila a podívala se přímo na mě. Delta Kyle jí řekl, že se může připojit ke skupině a my ji seznámíme s tím, na čem pracujeme. Ach ne! Přešla přímo ke mně a natáhla ruku. "Sierra, ráda tě poznávám." Jen jsem na ni zírala a mrkala. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, co mám dělat. Zvedla na mě obočí kvůli mému váhání nebo naprostému nedostatku vychování, než mi to došlo. "Ach, promiň, Skylar." Potřásla jsem jí rukou. "Nejsem zvyklá, aby se se mnou lidé bavili." Zamumlala jsem nejistě a rychle pustila její ruku, otočila jsem se zpět dopředu, kde Delta Kyle a hlavní trenér dávali několik dalších instrukcí. V duchu jsem se fackovala za to, že jsem zněla jako idiot. Podívala se na mě tázavě, ale než se stačila zeptat, náš trenér nás rozdělil do dvojic a nechal nás začít s rozcvičkou a sparingem. Musel usoudit, že jsem stejně dobrá osoba jako kdokoli jiný, se kterou by mohla pracovat, protože si mě vybrala, aby si s ní poprvé promluvila, a ví, že se účastním všech tréninků, které máme. Delta Kyle je jeden z mála lidí, kteří vědí, že chci trénovat, abych se odtud dostala, takže mě nechává chodit do posilovny a na cvičiště, kdykoli chci, dokonce mi dal klíč od brány, když jsem se začala objevovat dřív než on.