Sierra byla fakt dobrá bojovnice, ale já taky. Je oproti mně hodně vysoká. Musí mít tak 170 cm, zatímco já se svými 155 cm se s ní nemůžu srovnávat, ale máme podobnou postavu, což pomáhá s učením nových pohybů. Její černá sportovní podprsenka a legíny zdůrazňují všechny ty opálené a vyrýsované svaly na jejím těle, s těmi jejími křivkami by mohla být supermodelka. Já mám taky svaly a jsem docela vyrýsovaná, ale radši moc kůže neukazuju, pomáhá to skrýt zranění, takže působím spíš jako bych měla nadváhu. Dneska mám na sobě vytahané tepláky a tričko. A pod tričkem mám ještě tílko. Naučila jsem se tvrdě, že moje jizvy a modřiny se můžou ukázat v zápalu boje, když nemám vrstvy. Nechci, aby je někdo viděl a litoval mě nebo předstíral, že se mi snaží pomoct. Zní to hloupě a můj vlk a já jsme se o tom donekonečna dohadovaly, ale nechci pomoc od lidí, kteří se neobtěžovali mi pomoct, když jsem ty jizvy získávala. Je pro ně snadné se cítit líp tím, že mi nabídnou pomoc nebo asistenci, říkají, že si "stačí říct", ale ve skutečnosti jsou to ti samí lidé, kteří zavírají oči, protože jejich vlastní sebezáchova je důležitější než dělat to, co je správné. Takže svou bolest skrývám. Ráda zůstávám co nejvíc neviditelná, ale miluju sparing. Obvykle se držím vzadu ve výcvikové skupině a pracuju jen s válečníky, kteří jsou tady, aby pomohli trénovat Delta Kylea. Viděl, že se od skupiny odděluju, a jsem si jistá, že tuší proč, takže se stará o to, aby se mnou měl vždycky někdo trénovat. Nevím, jestli je to mnou nebo mojí betí krví, ale vzrušení a adrenalin z dobrého boje mi vždycky zlepší den. Jsem vlastně hodně zdatná bojovnice, i když nechávám Kaley a její poskoky, aby mě mlátily. Je prostě lepší, když se zaměří jen na mě a ne na někoho jiného, kdo by to nezvládl. Nebráním se, už dávno jsem se naučila, že bití skončí rychleji, když se jim to omrzí. A nedostanu se do problémů, když vůbec nezasahuju, protože ty se zdají objevovat na videích a zanechávají stopy na dlouhou dobu. Kayley měla jednou černý monokl na týden nedlouho poté, co jsem dostala svého vlka, bylo to připsáno mojí betí krvi a šťastné ráně, nehádala jsem se. Ale trest byl hrozný. Na týden mě vyloučili ze školy a táta mě zamkl v pokoji a řekl Mary, že se se mnou nesmí bavit ani mě krmit. Ani jedno neudělala a postarala se o to, abych měla všechny úkoly a nosila mi je do školy, aby nic nebylo pozdě. Nedávala jsem nikomu další důvody, aby mě potrestal. Delta Kyle a pár pokročilých válečníků smečky chodí kolem, opravují postoj a dávají zpětnou vazbu. "Dobrá práce, dámy, zdá se, že jste obě jako první pochopily koncept, který jsem se dnes snažil naučit." Říká Delta Kyle a pak se trochu nakloní blíž. "Dokonce ani mladí alfové a bety to nechytili tak rychle a stále se s tím potýkají." Šeptá a mrkne na nás. "Ale neříkejte jim, že jsem to řekl." Obě se zasmějeme a připravujeme se na to, že ten pohyb zopakujeme. "Máte to, Delto." Říkám. Věděl, že ten rýpanec do mého bratra mě rozesměje. Viděl, jak tvrdě makám, i když nemá možnost mi tolik pomáhat mimo skupinový trénink, který tu děláme. Myslím, že je to tátova práce, že dává přednost mému bratrovi a ostatním budoucím vůdcům, ale nejsem si tím vlastně jistá. Delta Kyle se chová spíš jako můj starší bratr než můj skutečný starší bratr. Pomohl mi skrýt pár těch vážnějších zranění, které jsem utrpěla při neustálé šikaně. A nesoudí mě a neptá se na příliš mnoho otázek. On a Luna Ava jsou jediní lidé, kteří vědí, že jsem taky dostala svého vlka. Je vzácné dostat vlka takhle mladý. Někdy se vlci s hodností objeví brzy, pokud jsou opravdu silní. Myslím, že mi ji Měsíční bohyně dala, aby mi pomohla zvládnout trauma. Jakkoli svého vlka miluju a vážím si její pomoci. Přála bych si, aby Měsíční bohyně tu šikanu prostě zastavila. Luna Ava mi pomáhá s přeměnou a prací na poutu smečky. Na tom, že jste neviditelní, je něco, co se dá říct. A zrovna když si to myslím, Kyle rozbije můj myšlenkový proces a naprosto ignoruje moji potřebu zůstat nepovšimnuta svými dalšími slovy. "Myslím, že je na místě ukázka. Sierra, Skylar, proč nám ty dvě neukážete, jak by měl vypadat ten nový obranný pohyb." Říká hlasitě, čímž upoutá pozornost celé skupiny, pak se na mě usměje a mrkne a já ho chci praštit do jeho perleťově bílých zubů. "Fakt tě nemám ráda." Říkám přes myšlenkové spojení. "Já vím, ale někdo jiný než já musí vidět, jaká jsi bojovnice, a tvůj bratr a kluci potřebují lekci pokory. Byli příliš dlouho ponecháni sami sobě. Udělej mi radost na pět minut." "Dostaneš dvě." Odfrknu a pohnu se, abych se postavila proti Sierre. Usmívá se, jako bych ji právě přivedla do jejího oblíbeného obchodu se sladkostmi a řekla jí, že si může vzít, co chce. Ach, bezva, ona si užívá pozornost. "Připraveni." Hluboký autoritativní hlas Delta Kylea se ozve nad davem, který nás teď obklopuje. Zaujmeme své pozice. "Sierra, ty jsi v útoku, Skylar použij ten nový obranný pohyb a uvidíme, jestli ji dokážeš znehybnit za méně než třicet sekund tentokrát." Slyším mumlání 'cože?' '30 sekund, to nejde' a chichotání. To mě a mého vlka vytočí. Seru na to, abych byla neviditelná. Arogantní kreténi si myslí, že jsou tak skvělí, když se nemůžou navzájem podrobit ani základními pohyby. Bručí. Půjdeme na to? Ptám se svého vlka. Ach, děvče, myslela jsem, že se nikdy nezeptáš. Odpovídá. Cítím jen ten nejmenší náznak její energie, jak se mi vlévá do svalů, nechci Sierre ublížit, ale pokud kluci potřebují lekci, dostanou ji. Slyším smích a skeptické mumlání odkudsi z davu, ale příliš se soustředím na Sierru, můj válečnický instinkt se aktivoval a smějící se debil není priorita. "Nikdo by ten pohyb nedokončil za méně než třicet sekund, natož ona." Říká sarkastický, vysoký mužský hlas dostatečně hlasitě, aby ho všichni slyšeli, a vyvolá nízký sbor souhlasu. Teď mi vře krev a mému vlkovi taky. Srazíme ji za méně než deset a radši nezjistím, který zženštilý zadek nás urazil, nebo půjde taky dolů. Štěkne. Cítím, jak mi svaly vibrují očekáváním. "Jen se dívejte." Je jediná, velmi suchá, odpověď Delta Kylea. "Připravit se... START!" Copyright ©️ 2023 Miss L Writes and Ember Mantel Productions Pohnu se okamžitě na slovo 'start'. Ani nedám Sierre čas, aby se na mě vrhla. Rychle ale reaguje a snaží se předstírat útok zleva a pak se sehnout, aby mě zasáhla ramenem. Jsem na ni příliš rychlá, a jak se začíná se se zemí posílám koleno nahoru k její hrudi a obličeji, čímž jí vyrazím dech. Jak se její tělo zvedá z hybnosti, udělám úder loktem do jejích zad a ona natáhne ruce, aby mi obmotala paže kolem pasu a snažila se mě srazit dolů. Místo toho, abych bojovala proti hybnosti, dovolím to, ale otočím se tak, abych na ni spadla a posunu se tak, abych jí jedním kolenem přitiskla hrdlo k zemi a měla její paži v zámku, ze kterého se nemůže dostat. Mám oči upřené na Sierřiny. Její oči jsou rozšířené úžasem, možná překvapením, nejsem si tím vlastně jistá. První, čeho si všimnu, je ticho, není slyšet ani dýchání. Další je ruka, která mě plácá po zádech. Vzhlédnu a vidím Delta Kylea, jak se na mě usmívá a vypadá, jako by se bránil smíchu. Co je vtipné? Nerozumím. "Méně než deset sekund, sakra, promiň Same, překonala tvůj nejlepší čas... a to o hodně!" Říká Delta Kyle hlasitě a jasně, zatímco krčí rameny na svého syna a trochu se směje, protože se nemůže udržet. Vstanu a pomůžu Sierre na nohy. "Sakra, ty jsi rychlá. Budeš mi muset pomoct naučit se takhle reagovat." Říká s uličnickým pohledem v očích. Jen přikývnu, protože co jiného se dá dělat? Až zjistí, kde se nacházím v hierarchii střední školy, nebude se mnou chtít mít nic společného. Všimnu si, že dav je na konci tréninku utlumenější než obvykle, ale taky mi to tolik nevadí, srazila jsem ji za méně než deset sekund. Musela jsem bojovat s úsměvem, to je něco, za co bych určitě dostala nakládačku, nemám být v ničem dobrá. Popadnu své věci a všimnu si přítomnosti vedle sebe, Sierra jen následuje mé vedení, beze slova. Je to trochu divné, ale nic neříkám, jen se otočím a začnu jít. Společně míříme do šatny. Je tak zvláštní mít někoho, kdo vedle mě kráčí z vlastní vůle.