Ten den proběhl překvapivě hladce, dokonce jsem se ani nepohádala s Kaley a její partou. Nebyla jsem si jistá, jestli to bylo kvůli tomu rannímu představení na tréninku, nebo kvůli novému příteli, kterého jsem zřejmě získala. Nikdo se se mnou nebavil ani se na mě pořádně nepodíval, ale taky se mě nikdo aktivně nesnažil nijak poškodit. Ať tak či onak, ta pauza byla příjemná a já jsem se usmívala, když jsem na konci dne kráčela po chodbě, abych si dala věci do skříňky. Samozřejmě, dobré věci pro mě trvají jen krátké chvíle. „Myslíš si, že jsi tak drsná, když jsi oblíbená vlezdoprdelka Delta Kylea. Vsadím se, že to není jediná věc, kterou saješ, to je jediné vysvětlení, jak se ti daří získat jeho pozornost.“ Ignoruji Kaley, i když jsem úplně znechucená její narážkou. Zhluboka se nadechnu a dál si přehazuji věci ve skříňce, doufám, že se unudí a odejde, teď když už si vyplivla svou urážku. Práskne mi se skříňkou. Mám štěstí, že mám rychlé reflexy, jinak bych přišla o prsty. Ale než stihne vyplivnout všechen ten jed, co v sobě má, přijde Sierra. „Ahoj holka, mám takový hlad a slíbila jsi mi, že se po škole budeme poflakovat.“ Sierra úplně ignoruje Kaleyinu přítomnost a já vidím ten vražedný pohled, kterým ji Kaley obdarovává. Musela jsem potlačit smích. „Skoro jsem zapomněla, promiň, snažila jsem se ujistit, že mám všechno, co potřebuju, abych o víkendu dodělala práci.“ Otočím se ke Kaley zády a uděláme asi dva kroky, než zakřičí. „Hej, nová holka, budeš si muset dávat pozor, s kým se stýkáš. Někteří lidé v téhle škole ti udělají špatnou pověst a jen ti způsobí problémy.“ Obě se na ni ohlédneme. „Díky za tip.“ Sierra si mě proplete do paže a začne nás zase otáčet pryč. Slyším klapání podpatků, které se k nám blíží. „Poslouchej ty malá… Ahoj kluci!“ Kaleyin hlas se bleskově změní z jedovatého na žvýkačkový a všimnu si, že se dívá přes naše ramena. Ze skupiny kluků, kteří k nám kráčejí, se ozve všeobecné znuděné zamručení ‚ahoj‘. Vážně? Chci se prostě rozpustit ve zdi. „Sakra, zblízka jsou ještě víc sexy.“ Řekne mi potichu Sierra a otočí nás čelem k mému bratrovi a jeho kamarádům, jak k nám přicházejí. Jen protočím oči. Nikdy se ke mně ve škole nepřiblížili, nikdy. Takže můžu jen předpokládat, že jsou tady kvůli té krásné brunetce, kterou jsem dnes získala za kamarádku. Nemůžu popřít, že ti kluci jsou nádherní a bohužel to všichni vědí. Můj bratr Mateo a já vypadáme skoro stejně, máme písečně blond vlasy a šedé modré oči, většinu vzhledu jsme zdědili po naší matce. Jediný rozdíl je v tom, že jeho postava je přesně jako postava mého otce, široká v ramenou a úzká v pase. Nosí své rovné vlasy vojensky krátké po stranách a vzadu a delší nahoře. Vypadá to, jako by si jimi párkrát prohrábl prsty, aby mu trčely rovně nahoru, ale nějak mu ten vzhled sedí. Budoucí Delta, Sam, je Kyleův syn. A vypadá, jako by právě vystoupil z reklamy na surfování od Hurleyho s vlnitými sluncem políbenými světle blond vlasy, které mu visí těsně pod uši, tmavě modrýma očima a štíhlými svaly. Je vysoký, ale ne tak široký jako ostatní kluci, ale není o nic méně vyrýsovaný a je jedním z nejrychlejších válečníků, jaké jsem kdy viděla. Oliver, náš budoucí Gamma, vypadá jako stereotypní motorkář. Středně dlouhé, tmavě hnědé, téměř černé vlasy, které mu padají dopředu a zakrývají obličej, a pronikavé hnědé oči, které jsou téměř stejně tmavé, vyzařují atmosféru ‚neštvi mě‘. Má tetování na obou předloktích a jedno na hrudi, které jen vykukuje z límce jeho košile. Je z téhle skupiny nejtišší, což přispívá k jeho tajemnosti. Jeho výraz obvykle hraničí s výrazem nas*ané mrchy. Naši budoucí alfové jsou dvojčata, která by vás mohla roztavit jedním pohledem, nebo to možná platilo jen pro mě. Oba měli černé vlasy s jemnými vlnami. Oba měli vlasy krátké po stranách a vzadu jako můj bratr. Cameron byl vždy dokonale upravený, žádný kudrlinka na temeni hlavy nebyla mimo své místo. Jeho světle zelené oči ale zmírňovaly jeho ostře řezané rysy. Dakota nechal své kudrlinky dělat si, co chtějí, na temeni hlavy. Často jsem přemýšlela, jaké by to bylo prohrábnout se mu těmi jemnými kudrlinkami. Dakotovy blankytně modré oči byly hravější než oči jeho bratra, byl rozhodně ten potížista z těch dvou. Někdo musel něco říct, protože mě Sierra šťouchla do žeber. Ó, bohyně, prosím, ať neslintám. V duchu si vrazím facku. „Promiň, co?“ Rozhlížím se kolem sebe a nemám tušení, o čem jsme se měly bavit. „Jen jsem říkal, že máš dneska na tréninku pěkné pohyby. Doufám, že budeme mít šanci na nich zase zapracovat na pokročilém tréninku a ty nám dáš nějaké tipy. Sam potřebuje získat zpět svůj nejlepší čas v sestřelení.“ Řekne mi Cameron s úsměvem a Dakota se zasměje a plácne Sama po zádech. Jen se usměju a přikývnu, cítím se trochu ohromeně. Nemám tušení, jak mám reagovat. Ti kluci se se mnou nikdy nebavili víc než ‚ahoj‘ při míjení u mě doma a nikdy ve škole. I když se s mým bratrem kamarádí celý život a tráví u mě doma neskutečně moc času. Tohle je nejdelší interakce, jakou jsem kdy s kýmkoli z nich měla. He, he, he. Zleva se ozve divné nucené pisklavé chichotání. Podívala jsem se a ani jsem si nevšimla, že Kaley stojí vedle mě. Natáhla ruku a položila ji Cameronovi na hruď. „Jsi tak vtipný, zlato, Sam je jeden z nejlepších válečníků, jaké máme, vsadím se, že by ten pohyb dokázal s jednou rukou za zády. Jeho táta byl jen milý na Sierru a S-Skylar.“ Zakoktala se na mém jménu? Nikdy ho doopravdy nepoužila. Normálně jsem pro ni jen ta pí*a. „Není fér vůči vlkům, kteří jsou níž než vy.“ Koho ona nazývá nižším vlkem? Cítím, jak se mi svaly třesou podrážděním mého vlka. Podívám se dolů na zem a párkrát zamrkám, abych se ujistila, že se mi nemění barva očí, čímž bych prozradila, že mám svého vlka. Cameron se pomalu nadechne a udělá téměř neznatelný krok zpět, když se jeho dvojče ozve. „Ne, jsem si docela jistý, že Sam stojí za nic a musí začít zase od začátku. Možná bychom ho měli poslat na týden trénovat se štěňaty.“ Dakota se zasměje a tentokrát se k němu přidá i můj bratr. Stejně tak Sierra a já si dovolím se zachichotat. Nemůžu si pomoct, jejich smích je nakažlivý. Je to poprvé po dlouhé době, co se cítím pohodlně v přítomnosti svého bratra a jeho kamarádů, a pravděpodobně vůbec poprvé na veřejném místě, jako je škola. Přeruším oční kontakt a odvrátím se, zhluboka se nadechnu, abych se s tím srovnala. Znovu se podívám na svého bratra. V bratrových očích zahlédnu jakýsi bolestný pohled, kterému úplně nerozumím, nechce tu se mnou být a bavit se? Ta myšlenka, že mě nechce, by neměla tak bolet, protože je to vlastně jediná pevná emoce, kterou od něj kdy dostanu, ale srdce mi klesne do žaludku. Rychle přeruším oční kontakt a znovu se podívám na zem. Nechci si vysloužit další facky za něčí podivný fetiš na mého bratra. Copyright ©️ 2023 Miss L Writes and Ember Mantel Productions „I když mě moc baví dělat si legraci z tvého chlapce Sama.“ Poplácá Sama po paži. „Skylar mi slíbila nějaké jídlo, právě jsme se chystaly jít se najíst, jestli nás pánové omluvíte.“ Sierra nás v podstatě protlačí zdí dvoumetrových kluků, jako by to byla maličkost, a vede mě k parkovišti cvičiště, kde dnes ráno nechala auto. Slyším za sebou odfrknutí, ale nejsem si jistá, kdo to byl, a nemůžu se dočkat, až odtud co nejdřív vypadnu. „Jak už máš auto?“ Zeptám se, protože vím, že jí ještě není 16. „Podařilo se mi získat řidičák dřív se zvláštním povolením od Alfy, samozřejmě.“ Mrkne na mě. „Moji rodiče byli vždycky tak zaneprázdnění výzkumem a prací pro Alfa krále, že jsem potřebovala způsob, jak se pohybovat. Dokud nebudu jezdit jako blázen nebo dělat za volantem nějaké jiné hlouposti, můžu si řidičák nechat.“ Pokrčí rameny, jako by to byla úplně normální věc. Mám pocit, že dokáže kohokoli přesvědčit o čemkoli, aniž by se o to moc snažila. „Hej!“ Zakřičení za námi způsobí, že se obě otočíme těsně předtím, než nastoupíme do jejího auta. „Skoro jsem zapomněl, jdete dneska večer na táborák?“ Sam k nám přiběhne.