„Opravdu chci vědět, jak jsi tak rychlá. A tvoje pohyby jsou lepší než ty, které jsem viděla v některých válečnických táborech doma.“ Vrhnu na ni pohled, obočí se mi svraští, teď už je jenom milá. „Ehm, dobře. Já jenom hodně trénuju, to je všechno.“ Neznám ji natolik, abych jí řekla o tom, že jsem vlka získala tak brzy, což je jeden z důvodů, proč jsem tak rychlá. Většina dětí je získá někdy mezi druhým a třetím ročníkem střední školy. Mladí Alfové a můj bratr a zbytek kluků je získali uprostřed prvního ročníku, což je typické pro silné vlky s vysokým postavením. Já jsem toho svého získala na konci osmého ročníku, což je vzácné a vyděsilo mě to, protože to nebylo tak dlouho poté, co je získali kluci, a i když mám v sobě betí krev, nejsem členkou s nějakým postavením, ani se jí pravděpodobně nestanu. Když jsem to řekla Deltovi Kylovi, přivedl mě k Luně Avě a ta mi od té doby pomáhá. „Hej, Sky, tady.“ Podívám se a vidím Delta Kyla, jak k nám pomalu kluse s něčím malým v ruce. „Trochu se ti vyhrnulo tričko vzadu, myslím, že se ti otevřelo jedno z tvých novějších zranění.“ Podívá se na mě očekávavě a já mu oplatím stejný pohled. Nebudu o tom mluvit před prvním nedospělým člověkem, který se se mnou roky bavil. Ta nová holka mě nezná a nechci ji vyděsit. Vezmu si tu malou nádobku. „Děkuju Delto, je ještě něco?“ Jeho pohled mi říká, že se mu nelíbí můj postoj a ano, má toho mnohem víc, co by chtěl říct. Zkříží si své mohutné ruce na hrudi a snaží se vypadat zastrašujícím dojmem. Problém je, že to funguje na všechny kromě mě. „Ne teď, ano? Slibuju, že ti to později vysvětlím.“ Pošlu mu to myšlenkově. Musím mu něco dát, jinak mě nenechá na pokoji. „Fajn, až zjistím, kdo to dělá, draze za to zaplatí.“ „Proto na to nepřijdeš. Máš větší starosti než malicherné školní šikanátory, kteří jsou tak slabí, že se musí uchýlit ke stříbrnému prášku, aby skutečně způsobili bolest.“ Vydá slyšitelné zavrčení a cítím, jak z něj proudí jeho deltská aura. Všichni se zastaví a podívají se na nás. Neměla jsem tu informaci vypouštět. Všichni, kdo nejsou v hodnosti Alfa, Beta, Gamma nebo Delta, skloní hlavu dolů a do strany v podřízenosti. Můj vlk cítí tu moc a uznává, že on, jako dospělý s plnou hodností, je silnější než já, ale moje betí krev mi umožňuje s tím bojovat. Nepřeruším oční kontakt. Nemá tušení, jak silný mě můj vlk dělá, ale nemůžu se podřídit. Můj vlk a moje hrdost mi to nedovolí. Všimnu si, že Sierra je také schopná bojovat s plným podřízením. Brada je stále zvednutá, ale její oči jsou skloněné v úctě. Zajímalo by mě, jakou má hodnost ve své smečce? „Co dělají středoškoláci se stříbrným práškem? To se používá jako krutější taktika výslechu a mučení. Musíš mi říct, kdo to je, Sky, TEĎ! Tohle už není hra.“ Vře v něm to, cítím, jak to z něj vyzařuje ve vlnách. „Ne! Zvládla jsem to a nedovolím ti, abys zasahováním způsobil ještě větší potíže. Vypadám kvůli tomu slabě a už tak jsem terčem, jenom to zhoršíš. Pokaždé, když se mi někdo snaží pomoct, jenom se to zhorší.“ Než stačil odpovědět, otočila jsem se a zamířila do šaten, abych se osprchovala a připravila do školy. Sierra mě jenom následovala a neřekla nic o tom, jak jsem předtím zírala na našeho hlavního trenéra. Šla jsem ke své skříňce a vzala si věci na sprchování. Všechno si vezmu do nejvzdálenější kabinky a zatáhnu vnější závěs. Své oblečení a ručník položím na lavičku v malé šatně těsně před sprchovým koutem, než pustím vodu tak teplou, jak jen moje tělo snese, a vstoupím a zavřu sprchový závěs. Líbí se mi ta dvojitá bariéra, nikdy se nepřevlékám na otevřeném prostranství, nechci, aby někdo viděl modřiny a řezné rány na mém těle, zvlášť teď s ranami na zádech, které se hojí věčně, protože mi do nich Kaley vetřela stříbrný prášek poté, co mě zbičovala. Kyle měl ale pravdu, cítila jsem bodání horké vody na otevřené ráně a sledovala jsem, jak krev stéká do odtoku a barví vodu do růžova. Když jsem se osprchovala, natáhla jsem ruku ven ze závěsu, abych si vzala ručník, abych neriskovala, že mě někdo uvidí, a pořádně jsem se do něj zabalila. Jakmile jsem měla pocit, že jsem úplně zakrytá, otevřela jsem závěs, jen abych vyskočila a vykřikla: „Sakra! Nedělej to!“ Sierra se mi jen smála, opírala se o zeď, jako by bylo to nejnormálnější věcí na světě vloupat se někomu do soukromí v utajeném režimu. „Zapomněla jsi tohle a možná budeš potřebovat pomoct s tím, jak si to obléct, některé z těch ran jsou na těžko dostupných místech.“ Zašeptá mi a pak zakroutí prstem a naznačí mi, abych se otočila, jako by diskuze skončila. Nehnu se, jen na ni zírám. „Pomůžu ti, ať už budeš spolupracovat nebo ne, takže by nám to ušetřilo čas, kdybys mi prostě dobrovolně dovolila, abych ti pomohla.“ Jen na mě nehnutě zírá. „Nebudu se ptát, zatím.“ Její odhodlaný pohled se nezachvěje. Copyright ©️ 2023 Miss L Writes and Ember Mantel Productions Dobře, tak pomoc. Povolila jsem ručník a odhalila záda, kde bylo patnáct ran bičem. Těch pět nejstarších bylo za těch patnáct minut, které jsem promarnila kladením otázky v hodině dějepisu, což způsobilo, že jsme si dělali další poznámky a psali rychlý test. I když se naše učitelka o testu zmínila den předtím, takže to byl „známý“ test. S rozzuřenou Kaley se nedalo vyjednávat. Těch deset nejnovějších se stalo na konci loňského roku, hned poté, co kluci získali své vlky. Hádám, že to zvýšilo jejich faktor celebrity a moje otázka na bratra, když jsem stála vedle zbytku z nich, byla příliš velká blízkost. Zjevně je to trestný čin být v osobním prostoru lidí, kteří jsou lepší než ty. Pokud byla Sierra překvapená nebo znechucená, nic neřekla. Byla super jemná a nanášela krém na každou ránu na mých zádech. „Je tu pár starších, ale ten krém by mohl pomoct zbavit se části jizev. Jsem si jistá, že by nám moji rodiče mohli dát něco silnějšího –“ „Ne! Zvládám to, slibuju. Nemusíš to říkat svým rodičům. Děkuju ti ale.“ Nechtěla jsem být hrubá, jen se snažila pomoct, ale nechtěla jsem dát Kaley nápad, že jsem příliš slabá na to, abych snášela její takzvané tresty, a kdybych nechala Sierru, aby si o tom promluvila s rodiči, je tu možnost, že se to dostane k Alfovi a Luně a kdo ví, ke komu ještě. Čím méně lidí to ví, tím lépe pro mě. „Jestli myslíš. Každopádně, potřebuju, aby mi někdo ukázal školu, jdeš do toho?“ Změnila téma tak náhle, že jsem málem utrpěla úraz krční páteře. „Ehm, jasně, nech mě se obléct a pak můžeme jít a vzít ti rozvrh.“ Nechápala narážku, aby vystoupila, a já jsem byla nucena se nemotorně oblékat pod ručníkem. Jsem si docela jistá, že ví, že mi to je nepříjemné. Zamířily jsme do školy, která byla jen kousek od cvičiště. Zavedla jsem Sierru do hlavní kanceláře a představila ji sekretářce, která jí zařídila rozvrh, skříňku a kombinaci a pak jsme se vydaly na prohlídku školy, protože jsme měly ještě asi 45 minut času. Většina dětí šla po tréninku domů. Mně prostě připadalo, že pobyt s Deltou Kylem nebo v šatně mě na chvíli uchrání před Kaley. Zjistila jsem, že Sierra a já máme pár hodin spolu, je o rok starší než já, jako kluci, ale já jsem chodila na nějaké pokročilé hodiny, což v mé škole znamenalo „následující ročník“. „Takže alespoň naše první dvě hodiny jsou spolu, to bude mnohem zábavnější.“ Řekne s malým šťastným cvrlikáním v hlase. „Budeš mi muset ukázat všechny lidi, které je třeba znát, a kterým se vyhýbat.“ „Ehm, nemyslím si, že jsem ten pravý člověk, který by to měl dělat. Mám tendenci držet se stranou a co nejvíc splynout s pozadím. Nejsem vůbec populární a vyhýbám se společenské scéně, jako by to byla moje práce.“ Řekla jsem, když jsme dorazily do první hodiny dne a šly do zadní části místnosti, abych si sedla na své obvyklé místo. Jen si odfrkla, ale nic neřekla a následovala mě zpět.