♧ Pohled Ryn ♧ Zírali jsme na sebe, ani jeden z nás nechtěl přerušit ten intenzivní pohled. Praskavý zvuk z dalekého rohu mě přiměl prudce otočit hlavu tím směrem, abych zjistila, co to způsobilo. Všimla jsem si, že to jsou jeho gangsteři, a rychle jsem obrátila pozornost zpět k tomu hrubiánovi. Ale už bylo pozdě, silný pocit, když mi vyrazil zbraň z ruky, mě donutil se s Acem zamknout pohledem. Spadla s cinknutím, které narušilo ticho. Tiché zalapání po dechu mi uniklo z pootevřených rtů, když mě hrubě přitiskl ke betonové zdi. Jeho dech byl roztřesený, jak mě tlak jeho rukou držel nehybně. Mé světle medově hnědé oči se setkaly s jeho, a já jsem se zadrhla dechem. Nelíbilo se mi, jak blízko ke mně je, jeho blízkost mi vždycky dávala znepokojivý pocit, který jsem nedokázala přesně určit. Jeho mužná vůně mě obklopila, když jsem se nadechla té příjemné vůně. Jeho hlava se začala sklánět k mé tváři, jeho zorničky už byly rozšířené, jak jeho oči přecházely z mých rtů na mé oči. Využila jsem toho jako šance a praštila ho hlavou do nosu. Slyšel se odporný praskot, když uvolnil své sevření natolik, abych mu mohla vrazit koleno do břicha. Ucukl s chrčením a úplně mě pustil. Kroky ostatních mužů mě přiměly rychle zvednout zbraň a zamířit na jejich vůdce. I oni vytáhli své a zamířili na mě. Byla jsem obklíčená a podle všeho v přesile. Bylo jich pět včetně Ace, s kterým se nedalo zahrávat. Měla jsem štěstí, že jsem ho vůbec zasáhla, protože byl zabraný do svých myšlenek. Mé tělo se napjalo, když se pobaveně zasmál. "Sakra, drahoušku, ty seš jako chlap!" Uchechtl se a promnul si břicho, kde jsem ho zranila. Druhou volnou rukou si štípal nos a snažil se zastavit proud krve, který se valil ven. Pravděpodobně byl zlomený. Zasykl, když si štípl kořen nosu. "Drž se sakra dál, ty idiote!" Zavrčela jsem a očima přejela po ostatních přítomných mužích. Vypadali dost odvážně na to, aby mě skutečně zastřelili, kdybych ublížila jejich drahocennému vůdci. Má mysl znecitlivěla, když jsem přemýšlela o cestě ven. "Ty jsi tu v přesile, drahoušku, tak proč tu zbraň nesložíš." Promluvil Ace drsným hlasem. Oddálil ruku od nosu, jen aby mu po rtu steklo ještě víc krve. Vytáhl z kapsy u kalhot pistoli a natáhl ji na mě. Studený pot mi orosil tělo a v břiše se mi sevřelo, když jsem jemně položila zbraň na zem. Zdráhavě jsem zvedla ruce na znamení kapitulace a zamračila se na ušklíbajícího se Ace. "Tak Waters, ráda bych, abys šla zpátky, odkud jsi přišla, a já budu pokračovat ve své cestě." Zklamaně mlaskl. "Ty mě necháš jít?" Zeptala jsem se nevěřícně. Hledala jsem v jeho tváři jakýkoli náznak podvodu, ale jeho tvář byla strnulá s lhostejností. Povzdechl si, jako by ho ta konverzace vyčerpávala, a vložil zbraň zpět do zadní kapsy. "Je tak těžké uvěřit, že nechci zabít tak krásnou ženu?" Usmál se a zasmál se, když viděl, jak se moje tvář proměnila v pohrdání. "Mimochodem, opravdu bych si to chtěl zopakovat, nechci zabít jedinou osobu, která mě baví, že ne?" Pokračoval a zkoumal mé tělo svýma rozpálenýma očima. A v tu chvíli se moje vyrovnanost zlomila. Škádlel mě, poznala jsem to podle toho, jak mu v očích jiskřila radost a zlomyslnost. Nesnášela jsem, když mě někdo škádlil, zvlášť takový arogantní nafoukaný idiot. "Budeš litovat, že jsi mě nezabil, Reede, brzy dostanu tebe i tvého tatínka za mříže. Když už mluvíme o tatínkovi, kdy už tvůj otec přestane posílat tebe, abys dělal jeho špinavou práci, a ukáže svou tvář?" Zavrčela jsem. Bylo mi jedno, že na mě stále míří zbraň. Uspokojilo mě, když jsem viděla, jak se jeho tvář mění v hněv. "Nedělám tátovu špinavou práci, ty děvko!" Zařval. Jeho pěst se zatínala a uvolňovala, jak zhluboka dýchal. Zdálo se, že jsem se dotkla citlivého místa, soudě podle jeho reakce na má slova, a nikdy jsem z toho nebyla víc nadšená. "Tak to je ten Ace, kterého znám." Ušklíbla jsem se domýšlivě. "Jsi loutka na provázku, zatímco tatínek drahý drží provázky a ohýbá tě podle své vůle." Bez emocí jsem se zasmála. Pohybovala jsem se na tenkém ledě, ale v tu chvíli mi to bylo jedno. Jeho tvář se naplnila vztekem, když ke mně kráčel. Ustoupila jsem o krok, jak se nade mnou tyčil v mé chladné situaci. Nebyla jsem malá, ale ten hrubián byl stále vyšší, což se mi nelíbilo. Jeho plné rudé rty byly zkroucené do vrčení, když mě zatlačil zády ke betonové zdi. Nevěděla jsem, co to do mě sakra vjelo, že jsem ho tak vyprovokovala. Ten chlap mě už pouštěl a já jsem mu prostě musela šlápnout na kuří oko. Jeho svalnatá paže spočívala blízko mé hlavy, jak se jeho tvář naklonila ke mně, dokud nebyl jen dech ode mě. Z nosu mu stále tekla krev, ale to nic neubralo na tom, jak hezky ten ďábel vypadal. Byl přesným opakem kluků, se kterými jsem chodila, a přesto jsem nemohla popřít, jak je atraktivní. "Tak poslouchej Waters, máš štěstí, že tě pouštím a nestahuju tě zaživa z kůže. Nikdo by tě nedokázal identifikovat, až s tebou skončím." Jeho přízvuk mu hladce klouzal z jazyka. Mé oči se zúžily do štěrbin, ale neodpověděla jsem. Měl lehký úsměv, když se natáhl a zatočil mi dlouhé prameny vlasů mezi prsty. V jeho očích se dalo zaznamenat něco zlomyslného, než to rychle zakryl. "Jak dlouho už jsi neměla chlapa? Je to opravdu škoda, že ke mně stále chováš tu zášť, mohli jsme se už dávno vyspat, možná bys pak nebyla tak napjatá." Zašeptal a díval se na mě. Sevřela jsem čelist a zdržela se od toho, abych mu vrazila do jeho hezké tváře. "Reede, slyšel jsi někdy o osobním prostoru? Navrhuju ti, abys ustoupil a přestal s těmi svými hrubými poznámkami. Nevyspala bych se s tebou, i kdybys byl poslední muž na Zemi, tak přestaň být takový chlípný sráč!" Vyštěkla jsem, moje trpělivost docházela, zvlášť když se mi pořád díval na prsa, a sakra, ovlivňovalo mě to.