♧ Rynin pohled ♧ Když jsme tam dorazili, na místě činu se už potulovali civilisté. Odpojila jsem si bezpečnostní pás a nasadila si služební opasek. Zbraň, nůž a taser jsem si bezpečně upevnila do opasku a otevřela dveře, abych vystoupila. Nebyli jsme tam s Natem jediní policisté a divila jsem se, proč nezajistili perimetr, ti lidé mohli ohrozit vyšetřování. Nate stál vedle mě, zatímco jsem si vlhké dlouhé vlasy přehodila přes prsa. "Fakt si myslíš, že ty vlasy uchrání tvoje melouny před zvědavými pohledy?" Nate se tiše zasmál a já jsem se na něj zamračila. Byla to pravda, v téhle oblasti jsem byla dobře vybavená a bylo by to snadno poznat. Neobtěžovala jsem se odpovídat, když jsme došli ke dvěma policistům, kteří se skláněli nad dvěma mrtvými těly na ulici. Podívala jsem se na mrtvé muže a všimla si, že jim bylo pravděpodobně kolem třiceti. "Strážníku Davisi, informace, prosím." Promluvila jsem, načež zvedl hlavu od těla a podíval se na mě. Mírně se mu rozšířily oči, než se vzpamatoval. "Nemáme žádné svědky a nikdo neví, jak se ta těla dostala sem. Na tělech jsou dvě střelné rány na hrudi. Ale dál jsme to nezkoumali," prohlásil a odvrátil pohled zpět k mrtvole. Ruce jeho partnera v rukavicích otočily těla a odhalily kartu – pikové eso. Nate se na mě otočil, protože už věděl, co si myslím. Zatnula jsem čelist, když mi to konečně došlo. Tohle byla práce Reedových, říkali jim draci a byli nejobávanější mafií na světě. Ti dva mrtví muži museli být z jiného gangu, soudě podle hadích tetování na krku. Tohle byla určitě práce Ace, ten zasranej hajzl vždycky nechával ty karty, když spáchal zločin. Nechával je tam, aby mi dal vědět, že to byl on, a aby se mi vysmál. "Jsou ta těla studená, strážníku?" Zeptala jsem se. Zmateně vzhlédl, než zkontroloval teplotu těl. Přikývl: "Ano." To znamenalo, že ti muži byli mrtví už dávno, a také to znamenalo, že pravděpodobně nebyli zabiti tady, ale někde jinde. Povzdechla jsem si a rozhlédla se kolem. Ace opravdu věděl, jak zamést stopy. Mírný pohyb z malého obchodu přede mnou upoutal mou pozornost. Podívala jsem se přes skleněné dveře a uviděla baculatého muže, jak se dívá na scénu. Rychle odvrátil oči, když si uvědomil, že ho pozoruji. Nate si všiml mého pohledu a zvedl obočí. Přikývla jsem směrem k obchodu a oba jsme se vydali k vyděšeně vypadajícímu muži. Když jsme vstoupili, všimla jsem si, jak se staršímu muži napnulo tělo. Stál za pultem a vypadal spíš rozčileně. Jeho světle broskvová košile, kterou měl na sobě, byla teď nasáklá potem, když si přejel rukou po čele, aby si otřel vlhkost. "Jak vám mohu pomoci, strážníci?" Koktal, než si odkašlal. Rozhlédla jsem se po malém obchodě s potravinami a všimla si, že je prázdný. Nate k němu přišel a začal se vyptávat, zatímco můj pohled se upíral na dveře po mé pravici. Nepřehlédla jsem, jak se na ně muž nervózně dívá. "Kam vedou ty dveře, pane?" Zeptala jsem se. Pokud to bylo možné, jeho už tak napjaté tělo se ještě víc ztuhlo. "Ehm, vedou do zadní uličky," koktal. Zamručela jsem a pomalu se k nim blížila. "Nate, ptej se ho a dělej si poznámky!" Zavolala jsem, když jsem otevřela dveře. "Počkej, nechceš posilu?" Vyhrkl Nate. Očima přeskakoval od nervózního muže ke mně. Zavrtěla jsem hlavou a usmála se na něj, abych zmírnila jeho úzkost. "Jen se tam podívám, jsem ozbrojená, kdyby se něco pokazilo," prohlásila jsem a ukázala na svůj služební opasek, kde jsem měla vybavení. Neochotně přikývl, než jsem se otočila a vyšla ze dveří. Práskly, když se zavřely, a vytvořily hlasitý zvuk, který mě podráždil. Muž měl pravdu, vedly do uličky, která byla prázdná. Šla jsem dopředu a zhodnotila situaci. Očima jsem pátrala po čemkoli neobvyklém a než jsem se nadála, byla jsem daleko od obchodu, ze kterého jsem vyšla. Něco bílého mi padlo do oka a já jsem k tomu přistoupila, abych se na to lépe podívala. Sehnula jsem se, abych zvedla další kartu – pikové eso – a zmačkala ji v rukou. Ten kretén si se mnou hrál. (To není moc hezké.) "Ora non è molto carino." Zachraptěl hrubý hlas za mnou. Rychle jsem se postavila a otočila se, abych se postavila majiteli toho hlasu. Na tváři se mi objevil zamračený výraz, když přede mnou stál velmi zastrašující Ace se zdviženým obočím. Mé ruce instinktivně sáhly po zbrani v opasku. Jeho akce neunikla, ale nezdálo se, že by ho to znepokojovalo. "Ach, strážnice Watersová, těší mě, že vás zase vidím." Ušklíbl se a odhalil své rovné bílé zuby. Nebyla jsem s ním v kontaktu poprvé, tohle byl asi třicátý pokus nebo i víc, co jsem se snažila dostat jeho a jeho rodinu. Moje tvář se zkřivila, když mi silný vítr odfoukl vlasy dozadu. Mé ztvrdlé bradavky byly vidět skrz tenký materiál uniformy. Jeho modrozelené oči se okamžitě usadily na mé hrudi, než se povýšeně usmál. Odhrnula jsem si vlasy zpět, abych to zakryla, a vztekle jsem zaklela. "Oči sem, hajzle!" Zavrčela jsem, vytáhla zbraň a namířila ji na něj. Měl tu drzost se zasmát, než zvedl ruce v předstírané kapitulaci. "Půjdeš se mnou," promluvila jsem. Odfrkl si a zavrtěl hlavou. "Jo, to si nemyslím, drahoušku," pronesl a nechal svůj pohled bloudit po mém těle. Jeho oči ztmavly, když se usadily na mém hrudníku. Už to nebyl ten samý vysoký mladý kluk. To, co stálo přede mnou, byl teď dospělý muž, o kterém byste na první pohled řekli, že je to řecký bůh díky jeho okouzlujícímu vzhledu. Ale to, co se skrývá pod jeho pohlednou tváří, není nic jiného než chladnokrevný vrah.