Lucian na ni mlčky několik vteřin zlostně hleděl. Aubree se mezitím zarývala nehty do dlaně, aby zabránila odhalení svých skutečných emocí. "Raději nelži." Lucian o něco později odvrátil pohled a otočil se k Caydenovi. "Už se ti ozvala policie?" Caydenův hlas byl ponurý. "Zatím ne." Opatrně pohlédl na Luciana a zeptal se: "Mohla být slečna Estella unesena?" V jeho hlase byla zřejmá starost. Dívka byla Lucianova milovaná dcera. Byla v rodině Farwellových dobře zabezpečená, a tak se stala terčem mnoha Lucianových rivalů. Dříve byla téměř unesena. Nyní ji nikde nemohli najít, a dokonce ani policie ji nikde nemohla najít. Caydenovi tak nemohlo uniknout to nejhorší – někdo ji unesl. Lucianův pohled ztemněl jako hrom. "Zvyšte počet lidí a rozšiřte oblast pátrání. Chci ji vidět do konce dneška!" "Rozumím!" Cayden hlasitě odpověděl. Ucítil mráz na zádech, když si uvědomil, že jeho zaměstnavatel každou chvíli vybuchne. Lucian se právě otočil na patě, aby odešel, když mu zazvonil telefon. Právě teď neměl náladu na telefonování. Vytáhl telefon a chtěl hovor odmítnout, když si uvědomil, že je z neznámého čísla. Lucian si vzpomněl na Caydenova dřívější slova, zamračil se a hovor přijal. Ozval se ženský hlas. "Haló." Když to Lucian uslyšel, podezřívavě přimhouřil oči. Proč to zní jako její hlas? V mysli mu probleskla postava, kterou toho odpoledne zahlédl na letišti. "Haló? Je tam někdo?" Roxanne po chvíli váhavě zopakovala. Lucian se vzpamatoval a stroze odpověděl: "Jo." Jeho odpověď byla jen jedna slabika, takže byla příliš krátká na to, aby Roxanne poznala jeho hlas. Roxanne si po jeho odpovědi úlevně vydechla. "Dobrý den. Narazila jsem na malou holčičku, která mi dala vaše telefonní číslo. Musíte být její otec, že? Můžete si pro ni teď přijet?" Její hlas mu jasně zazněl v uších a rezonoval v mysli. Čím víc mluvila, tím chladnější byl Lucianův pohled. Když přestala mluvit, Lucianovy oči byly prakticky ledové kvádry. Je to ona! Uplynuly roky od našeho posledního setkání, ale nemám šanci si ji splést s někým jiným! Roxanne Jarvisová, jsi konečně zpět! Za boží milosti! Lucian zatnul zuby a záměrně snížil hlas a zeptal se: "Kde jsi?" "Jsme v Drunken Fairy. Počkáme tady s ní. Přijedeš si pro ni do restaurace?" Roxanne hned odpověděla. "Ano. Hned tam vyrazím." S těmito slovy Lucian ukončil hovor a nařídil: "Připravte auto. Jedeme do Drunken Fairy." Cayden, který nevěděl, proč se jeho zaměstnavatel najednou tak rozzuřil, spěšně souhlasil. Roxanne zírala na svůj telefon, jak obrazovka ztmavla. Zvláštně se bezdůvodně cítila nervózně. Ten mužský hlas zněl chraplavě. Proč mi to zní povědomě? Protože Roxanne nemohla najít odpověď, přestala o té záležitosti přemýšlet. "Nemáš hlad?" zeptala se Madilyn. Koneckonců už nějakou dobu čekaly venku. Pokračovala: "Mám hrozný hlad. Pojďme se najíst. Můžeme ji vyvést, až její otec dorazí později." Roxanne se na ni usmála. "Dobře. Pojďme dovnitř." Znovu si dřepla do výšky malé holčičky, aby se jí podívala do očí. "Máš hlad? Chceš, abych tě vzala na večeři? Tvůj tatínek by měl být na cestě sem. Až dorazí, vyvedu tě ven. Bude to takhle stačit?" zeptala se. Holčička na ni chvíli zírala, zdánlivě neochotně. "Pokud nechceš jít dovnitř, počkám tady s tebou," dodala Roxanne trpělivě. Když to Archie a Benny uslyšeli, přidali se: "My taky počkáme s tebou, maminko!" Madilyn si otráveně plácla na čelo. "Jsem jediná, kdo má hlad? Holčičko, nejsme špatní lidé. Žádný špatný člověk tě nepohostí jídlem v drahé restauraci! Určitě máš taky hlad. Pojď s námi dovnitř. Není třeba být tvrdohlavá." Pohledy všech se upřely na mladou dívku. Protože Archie a Benny měli také hlad, očekávali od malé holčičky souhlas. Holčička si kousala do rtu, přiblížila se k Roxanne a natáhla ruku, aby ji zatáhla za rukáv. Pak opatrně přikývla. "Nemusíš se nutit," řekla jí Roxanne jemně, když prokoukla dívčiny myšlenky. Holčička znovu zavrtěla hlavou. Když to Roxanne viděla, láskyplně ji pohladila po hlavě. Vzala malou holčičku za ruku a vedla ji do restaurace. Madilyn držela chlapce za ruce a sledovala, jak malá holčička poslušně kráčí vedle Roxanne. Šťouchla do ní: "Před chvílí se nás bála, ale teď se k tobě přiblížila." Se povzdechem si postěžovala: "Vskutku, hezcí lidé jsou vždy zvýhodňováni." Roxanne se v reakci na to usmála a pevně držela malou holčičku za ruku, aniž by reagovala na Madilynina škádlivá slova.