Ozdobné lampy a svítidla osvětlovaly extravagantní sídlo rodiny Wilsonových. Dnes večer se konala oslava 70. narozenin lady Wilsonové, hlavy rodiny Wilsonových. Její vnuci a jejich manželé se shromáždili kolem ní, aby jí předali své luxusní dary. „Babi, slyšel jsem, že miluješ čínský čaj. Hledal jsem všude tento staletý čaj Pu-erh v hodnotě půl milionu dolarů, abych ti ho daroval.“ „Babi, jsi oddaná buddhistka. Tato soška Buddhy je vytesaná z autentického nefritu Hetian, má hodnotu sedm set tisíc dolarů…“ Lady Wilsonová se při pohledu na pěkně zabalené dary před sebou srdečně zasmála. Celá atmosféra byla harmonická a šťastná. Náhle promluvil Charlie Wade, nejstarší vnuk lady Wilsonové: „Babi, mohla bys mi prosím půjčit milion dolarů? Paní Lewisové z charitativního domova diagnostikovali uremii a potřebuji peníze na její léčbu…“ Celá rodina Wilsonových zůstala stát v naprostém šoku. Všichni na Charlieho zírali s údivem a překvapením. Tento vnuk, který žil v rodině, byl nesmírně krutý a odvážný! Nejenže nepřipravil dárek pro lady Wilsonovou k jejím narozeninám, ale dokonce měl tu drzost žádat ji o milion dolarů! Před třemi lety se lord Wilson, který byl ještě naživu a v pořádku, jednoho dne vrátil domů s Charliem a trval na tom, aby si ho vzala jejich vnučka Claire Wilsonová. Tehdy byl Charlie chudý a ubohý jako žebrák. Lord Wilson zemřel po svatbě. Od té doby se ho všichni v rodině Wilsonových snažili vykopnout z rodiny. Charlie však byl vždy lhostejný a nonšalantní jako socha, navzdory urážkám a posměchu, a trávil své dny v rodině Wilsonových tiše jako vnuk, který žil v rodině. Byl na konci sil, a tak si dnes musel půjčit peníze od lady Wilsonové. Paní Lewisová, která ho přijala a zachránila mu život, měla uremii. Potřebovala alespoň milion dolarů na dialýzu a transplantaci ledviny. Neměl jiný nápad než požádat o pomoc lady Wilsonovou. Měl pocit, že protože má dnes narozeniny, mohla by mít radost z toho, že projeví trochu milosrdenství a poskytne jí pomoc. Lady Wilsonová se však stále radostně smála, když se jí náhle rty zkroutily dolů a oči se mrzutě zamračily. Hodila šálek čaje v ruce na zem a zavrčela: „Bastarde! Přišel jsi oslavit mé narozeniny, nebo si půjčit peníze?“ Claire spěšně přistoupila a řekla: „Babi, Charlie nepřemýšlí jasně, prosím, odpusť mu.“ Poté svého manžela horečně odtáhla stranou. V tu chvíli se Wendy, Claireina sestřenice, pohrdavě ušklíbla. „Claire, podívej se na ten kus šmejdu, za kterého jsi se vdala! Gerald je jen můj snoubenec a ještě jsme se ani nevzali, ale babičce daroval nefritového Buddhu. Podívej se na svého neschopného manžela. Nejenže přišel s prázdnou, ale má tu drzost žádat babičku o peníze!“ „Máš pravdu! Charlie, jsme oba vnuci rodiny Wilsonových, ale ty jsi taková ostuda!“ Muž, který mluvil, byl Gerald White, Wendyin snoubenec, který byl také synem bohaté rodiny ve městě. Ačkoli se Gerald chystal oženit s Wendy, v jeho očích byla Claire mnohem krásnější a elegantnější než jeho snoubenka. Claire Wilsonová byla slavná bohyně krásy v Aurous Hill, ale Gerald byl velmi frustrovaný a podrážděný, když se taková krása vdala za loosera. „Pro tohohle zbytečného loosera bude nejlepší, když teď odejde z rodiny Wilsonových!“ „Ano! Je to taková ostuda pro naši rodinu!“ „Možná, že jeho záměrem není půjčit si peníze, ale spíše zkazit radostnou atmosféru babiččiných narozenin!“ Charlie zaťal pěsti, když ho celá rodina Wilsonových ponižovala a zesměšňovala. Kdyby nešlo o naléhavost, byl by už dávno opustil toto otravné místo. Nicméně, v jeho hlavě se ozývala slova jeho otce. Naučil ho být vděčný za pomoc, které se mu dostalo, a vrátit ji desetinásobně. Proto potlačil vztek a ponížení, které v něm pomalu narůstaly, a řekl lady Wilsonové: „Babi, kdo zachrání jeden život, zachrání celý svět. Prosím, prosím o tvé milosrdenství.“ Někdo v místnosti si hlasitě odfrkl. „Pane Wade, přestaňte babičce vnucovat kuřecí polévku. Pokud chcete někoho zachránit, můžete si najít cestu sami. Kdo si myslíte, že jste, že žádáte peníze od babičky?“ Byl to Wendyin bratr, Harold Wilson. Zákeřný bratr a sestra měli vždy předsudky vůči Claire, která je v každém ohledu převyšovala. Proto by vždy útočili na Charlieho při každé příležitosti, které by se mohli chopit. Claire, která měla ve tváři mírně rozpačitý výraz, začala: „Babi, Charlieho otec zemřel, když mu bylo osm. Byla to paní Lewisová v charitativním domově, která ho vychovala. Je nesmírně vděčný za její laskavost, a proto se jí chce tak moc odvděčit. Mohla bys mu prosím pomoci…“ Lady Wilsonová zavrčela s rozhořčenou tváří: „Chceš, abych mu pomohla? Dobře, rozveď se s ním hned teď a vezmi si pana Jonese! Pokud uděláš, jak ti říkám, dám mu hned milion dolarů!“ Pan Jones, na kterého lady Wilsonová odkazovala, byl Wendell Jones, muž, který Claire neustále pronásledoval navzdory jejímu vdanému stavu. Rodina Jonesových byla jednou z prominentních rodin ve vyšších společenských kruzích v Aurous Hill, která byla mnohem mocnější než rodina Wilsonových. Lady Wilsonová se s nimi vždy chtěla dostat do dobrých vztahů. V tu chvíli vběhl komorník a řekl: „Pan Jones poslal lady Wilsonové dárek k narozeninám! Je to Buddha talisman vytesaný z jadeitového kamene v hodnotě tři miliony dolarů!“ Lady Wilsonová se široce usmála a rychle vyhrkla: „Přineste mi ho! Ať se podívám!“ Komorník okamžitě předložil smaragdově zelený Buddha talisman, který vyvolal vlny výkřiků po celé obývací hale. Smaragdový talisman byl křišťálově čistý s živými a ostrými barvami, bez jakýchkoli stop nečistot. Byl z nejkvalitnějšího nefritu. Gerald, který daroval sošku Buddhy, se okamžitě mrzutě zamračil. Nečekal, že Wendell Jones, který neměl s rodinou Wilsonových nic společného, bude tak štědrý a okázalý! Lady Wilsonová s radostí hladila talisman a řekla: „Ach, pan Jones je tak rozumný! Byl by to sladký sen, kdyby byl mým vnukem!“ Poté zvedla pohled na Claire a zeptala se: „Tak co? Chceš zvážit mé podmínky?“ Claire rozhodně zakroutila hlavou. „Ne, babi. Nikdy se s Charliem nerozvedu.“ Pod očima lady Wilsonové se okamžitě vznášel tmavý bouřkový mrak. Rozzlobeně vykřikla: „Ty nevděčná věci! Co je ti platný ten looser? Proč s ním chceš ztrácet čas? Vyhoď toho loosera z mého domu! Není povolen na mé narozeninové oslavě! Nechci vidět jeho tvář!“ Charlie si povzdechl s hrůzou a lítostí. Nechtěl už zůstat s rodinou Wilsonových, a tak řekl Claire: „Claire, jdu do nemocnice navštívit paní Lewisovou.“ Claire rychle řekla: „Půjdu s tebou.“ Lady Wilsonová znovu vykřikla: „Pokud odejdeš teď, už nejsi moje vnučka! Můžeš si vzít svou mámu, svého tátu a toho loosera a vypadnout z rodiny Wilsonových!“ Claire šokovaně zírala na svou babičku. Nečekala, že od ní uslyší tak drsný komentář. Charlie se vmísil: „Zůstaň tady, nedělej si se mnou starosti.“ Než se Claire vzpamatovala z transu, otočil se a odešel. Harold se za ním zasmál. „Hej, můj drahý Charlie, pokud odejdeš s prázdným žaludkem, půjdeš na ulici a žebrat o jídlo? Pokud to uděláš, poskvrníš jméno naší rodiny! Tady, mám dolar, jdi si koupit housku nebo něco k jídlu!“ Harold vytáhl z kapsy jeden dolar a hodil ho Charliemu k nohám. Hromový smích celé rodiny se rozléhal po celém domě. Charlie se podrážděně zaťal zuby a odešel z domu, aniž by se ohlédl. *** Když Charlie dorazil do nemocnice, okamžitě šel na pokladnu, aby se pokusil vyjednat prodloužení platby o další dva dny. Když se však obrátil na sestry, byl informován, že přes noc byla paní Lewisová převezena do Fairview Hospital, špičkové nemocnice ve Eastcliffu, k léčbě. Charlie šokovaně zíral a rychle se zeptal: „Kolik to stojí? Najdu způsob, jak to zaplatit!“ Sestra řekla: „Celkový účet je tři miliony dolarů. Jeden milion dolarů už byl zaplacen, zbývající dva miliony je třeba zaplatit do týdne.“ „Kdo zaplatil ten milion dolarů?“ Sestra zakroutila hlavou. „Nemám tušení.“ Charlie se zmateně zamračil. Právě když se otočil, aby na to přišel, stál za ním muž ve věku kolem padesáti let v černém obleku s šedivými vlasy. Vyměnili si pohledy a muž se před ním uklonil a řekl: „Mladý pane! Konečně jsme vás našli! Omlouvám se za všechny ty potíže a utrpení, které jste si za ta léta prožil!“ Charlie se zamračil a chladně se zeptal, jako by byl úplně jiný člověk. „Jsi Stephen Thompson?“ Muž překvapeně zíral. „Mladý pane, ty si mě ještě pamatuješ!“ Charlie se mírně polekal a zamumlal: „Samozřejmě, že ano! Pamatuji si každého z vás! Násilím jste vyhnali mou mámu a tátu z Eastcliffu spolu se mnou a uprchli z města. Moji rodiče zemřeli cestou a já jsem se stal sirotkem. Co ode mě teď chcete?“ Stephen se smutně zašklebil a řekl: „Mladý pane, lord Wade byl velmi smutný, když se dozvěděl o smrti vašeho otce. Nikdy vás nepřestal hledat. Pojďte, pojďme domů a setkejme se s ním!“ Charlie chladně řekl: „Jen jděte, nechci ho vidět.“ Stephen řekl: „Mladý pane, ještě se zlobíte na svého dědečka?“ „Samozřejmě!“ řekl Charlie hlasitě. „Nikdy mu to v životě neodpustím!“ Stephen sklesle povzdechl. „Než jsem sem přišel, pán řekl, že mu neodpustíte.“ „Dobře! Naštěstí má v sobě ještě nějaké smysly!“ Stephen pokračoval: „Lord Wade ví, že jste prožil těžký život po tolik let, a žádá mě, abych vám to vynahradil. Pokud se nechcete vrátit domů, koupí největší společnost v Aurous Hill a dá vám ji. Kromě toho, tady, vezměte si tuto kartu, PIN je vaše datum narození.“ Stephen předal prémiovou černou kartu od Citibank. „Mladý pane, v zemi je jen pět takových karet.“ Charlie rozhodně zakroutil hlavou. „Ne, nechci ji, vezměte si ji.“ „Mladý pane, paní Lewisová má stále dva miliony dolarů dluhu za své lékařské účty. Pokud je nezaplatí, může být v nebezpečí…“ „Vy mi vyhrožujete? Je to součást vašeho zlověstného plánu?“ Stephen horečně mával rukama. „Ach ne! Neodvážili bychom se udělat takovou věc! Nechte si kartu, pak budete mít dost peněz na zaplacení účtu.“ Charlie se zeptal: „Kolik je na této kartě?“ „Lord Wade řekl, že vám na tuto kartu uložil nějaké kapesné. Není to moc, jen deset miliard dolarů!“