Elenin pohled:
Bylo brzy ráno po té noční můře a mně se konečně podařilo usnout na volné posteli v Ethanově nemocničním pokoji. Ostré klepání kožených podrážek o podlahu mě vytrhlo ze spánku.
Žaludek se mi sevřel, když Reginald vpochodoval do pokoje, jako by mu patřil – což, technicky vzato, patřil.
Adam se za ním loudal, ruce plné nákupních tašek z luxusních hračkářství. Při tom pohledu mi stoupl
















