„Kam bych měl teď jít?“ Dustin se podíval k nebi a povzdychl si. Cítil se trochu ztracený. Až do té chvíle dělal všechno pro rodinu Wyattových. Najednou byl z rodiny vyhozen, a tak nevěděl, co má dělat. V tu chvíli se ozvalo zatroubení klaksonu. Před branami zastavilo staré auto. Z auta vystoupila hezká žena v dlouhých bílých šatech. Dustin ji znal. Jmenovala se Simone Langleyová a kdysi jí zachránil život. Pravda, Amara tehdy čelila pokusu o atentát. Poté, co se atentátník pokusil, Dustin ho pronásledoval. Atentátník použil Simone jako rukojmí, když ji Dustin zachránil tím, že ho zabil. „Pane Foxi, prosím, pojďte se mnou,“ řekla jemně. Simone s úsměvem natáhla k Dustinovi ruku. „Jednou jste mi zachránil život. Teď, když vás rodina Wyattových vyhnala, proč se nepřidáte ke mně v rodině Langleyových? I když moje rodina prožívá těžké časy, stále vám dáme to nejlepší, co máme!“ řekla Simone upřímně. Dustina ovlivnil Simonin vřelý úsměv. Ve srovnání s chladnou lhostejností sester Wyattových bylo Simonino teplo jako burácející oheň. Už dlouho necítil takovou něhu… Téměř instinktivně řekl: „Dobře.“ Simone byla přešťastná. Šťastně Dustina vedla do auta. „Jak jste věděla, že mě vyhodili z rodiny Wyattových?“ zeptal se Dustin. „Informovala jsem se o vaší situaci…“ řekla Simone tiše a začervenala se. „Pane Foxi, rodina Langleyových se nemůže srovnávat s rodinou Wyattových, ale doufám, že to nebudete považovat za nedůstojné…“ Dustin se ušklíbl. „Proč bych měl? Jsem už teď velmi vděčný, že mě přijímáte. Také mi, prosím, neříkejte pane Foxi. Říkej mi Dustine.“ Simone přikývla. … Kdysi byla rodina Langleyových bohatá a úspěšná. Prožívali však těžké časy a vila, kterou vlastnili, nesla známky chátrání. Když Simone vedla Dustina do vily, členové rodiny Langleyových přišli, aby ho pozdravili. „Pane Foxi, vítejte v rodině Langleyových,“ řekl David Langley s vřelým úsměvem. Byl Simonin otec. „Považujte to od nynějška za svůj vlastní domov…“ Simonina matka, Monique Langleyová, se usmívala laskavě. „Camille, ukliď svůj pokoj a nech pana Foxe, ať se tam ubytuje. Ty můžeš zůstat v pracovně,“ řekl David Simonině mladší sestře. „Tati, už jsem ho uklidila. Pan Fox se může hned nastěhovat,“ řekla Camille s úsměvem. „To není třeba. Můžu spát kdekoli.“ Dustin byl šokován jejich pohostinností. „To nejde! Zachránil jste Simone život!“ David i Monique vypadali velmi vážně a odmítli Dustinovo zdvořilé odmítnutí. Dustinovi nezbylo nic jiného než souhlasit s tímto uspořádáním. Jeho srdce naplnilo teplo. Byl této rodině opravdu vděčný. Obětoval všechno pro sestry Wyattovy a mnohokrát pro ně riskoval život. Ztratil přehled o tom, kolikrát je zachránil. Přesto se mu na oplátku dostalo jen to, že byl označen za zbytečného blázna… Naopak, Simone zachránil život jen jednou. Přesto se k němu celá rodina Langleyových chovala jako ke svatému. Chtěli mu dát to nejlepší, co měli. Tento ostrý kontrast ho zanechal jak zlomeného, tak hluboce dojatého. Tu noc Monique uvařila hostinu, aby Dustina přivítala do své rodiny. Díky uklidňující večeři se Dustin cítil šťastný a milovaný. Náhle, s hlasitou ranou, se vchodové dveře vykoply a dovnitř vtrhla banda zločinců. „Aha, koukám! Máte peníze na nóbl večeři, ale ne na splácení dluhů, co?“ řekl vůdce skupiny, plešatý muž s jizvou, sarkasticky. Prohlédl si stůl. Členové rodiny Langleyových byli vyděšení. Simone stáhla Camille za sebe a chránila ji. Dustin se zamračil. Tito muži nevypadali jako obyčejní zločinci. „Pane Owene, prosím, dejte mi ještě pár dní. Určitě splatím úroky za tento měsíc v plné výši,“ řekl David prosebně. „Úroky?“ Matthew Owen se ušklíbl: „A co jistina, kterou jste si půjčil? „Chcete si užít hostinu, co? Já vám dám něco k jídlu!“ Kopl do stolu a převrátil ho. Jídlo se rozletělo po podlaze. Camille vykřikla a Simone ji pevně objala. Vypadaly vyděšeně. „Jestli ještě jednou uděláte hluk, všechny vás zabiju!“ zakřičel Matthew. Vypadal děsivě. Zrovna když se chystal vykročit vpřed, Dustin se náhle postavil mezi něj a Camille. „Kdo sakra jsi, ty malej spratku? Chceš umřít?“ posmíval se mu Matthew. „Davide, co se děje?“ otočil se Dustin na Davida. „Společnost mé rodiny měla nějaké finanční problémy. Naše žádost o bankovní půjčku byla zamítnuta, takže nám nezbylo nic jiného než si půjčit od Hadího gangu. Nemyslel jsem si… Úroky, které si účtují, se hromadí rychleji než peníze, které jsem si skutečně půjčil!“ povzdychl si David. Dustin byl zaskočen. Rodina Langleyových se tak trápila, ale přesto ho byli ochotni přijmout… Určitě s tím musel něco udělat, aby jim pomohl. „Vypadněte!“ plivl Dustin, když se otočil zpět. „Cože?“ Matthew přimhouřil oči a posměšně se zasmál. Pak se jeho tvář zatáhla. „Prosím, neubližujte panu Foxovi! Určitě vám ty peníze splatíme!“ zakřičel David. „Pan Fox?“ Matthew se zamračil, když se na Dustina zadíval. „Z jaké rodiny pocházíš, kluku?“ Dustin se chystal promluvit, když ho někdo přerušil. „Býval součástí rodiny Wyattových.“ Muži z Hadího gangu se otočili a uviděli nádhernou ženu v kraťounkých šortkách, jak stojí ve dveřích. V tu chvíli Matthew a jeho zločinci zbledli. „Slečno Eliso, co tu děláte?“ Vypadali vyděšeně. Elisa jednou naštvala Ronalda Quigleyho, šéfa Hadího gangu. Ronald prohlásil, že se postará o to, aby se Elisa dobrovolně doplazila do jeho postele. Přesto se druhý den Ronald přihnal k rodině Wyattových a prosil Elisu o odpuštění. Nikdo nevěděl, co se stalo, ale každý v podsvětí byl dost chytrý na to, aby se měl na pozoru před kýmkoli z rodiny Wyattových. Elisa arogantně vešla dovnitř a pohled upírala na Dustina. „Ellie,“ řekl Dustin. Matthew a ostatní zločinci se jí měli na pozoru. „Neříkej mi tak. Už nejsi členem rodiny Wyattových. Nemáš právo mě tak oslovovat!“ řekla Elisa chladně. Dustinova tvář také zledovatěla. „Co tu děláš, Eliso Wyattová?“ Použil místo toho její celé jméno. Elisa se zamračila. Nebyla spokojená s odstupem, který mezi nimi Dustin vytvořil. „Amara má podezření, že jsi ukradl věci rodině Wyattových. Poslala mě, abych je získala zpět,“ odsekla Elisa. Dustin byl rozzuřený. Jak ho mohli obvinit z krádeže? Dustin cítil, jak mu srdce chladne. „Nic jsem rodině Wyattových nevzal. Rodině Wyattových také nic nedlužím. Ve skutečnosti jste to vy, kdo mi dluží!“ řekl. Dustinův ledový pohled Elisu šokoval. Zdálo se, že se tenhle zbytečný odpad změnil. „Rodina Wyattových tě přijala na víc než deset let. Jak můžeš říkat, že nám nic nedlužíš? Ty nevděčný mizero!“ křičela na něj Elisa. Dustin se nemohl ubránit smíchu. Tvrdili, že je nevděčný. Když ve skutečnosti byli nevděční oni! „Prostě se přiznej. Vzal sis něco?“ Elisa odmítala ustoupit. „Ty! Jdi ho prohledat.“ Ukázala na Matthewa. „Ano, slečno Eliso.“ Když Matthew viděl, jak se věci mají, neobtěžoval se být k Dustinovi zdvořilý. Dustin se nepohnul. Zíral na Elisu a nechal se od Matthewa důkladně prohledat. Když odcházel, nic si od rodiny Wyattových nevzal. „Vážně sis nic nevzal?“ Elisa se zamračila. „Vzal jsem si jednu věc.“ „Co?“ „Svoji důstojnost!“ řekl Dustin pevně. Elisin obličej ještě ztmavnul. „No, ráda bych viděla, jak přežiješ jen se svou důstojností!“ Elisa za sebou práskla dveřmi, když odcházela. Chtěla, aby Dustin padl na kolena a prosil o odpuštění. Kdyby to udělal, nechala by ho žít. Byla to jeho vlastní chyba, že se vyhýbal její laskavosti. „Důstojnost? Bleh! Nech si svou důstojnost a uvidíš, jak daleko tě dostane!“ řekla Elisa, když odcházela. Poté, co odešla, se Matthew a jeho zločinci zasmáli. „Pane Foxi, máte ještě něco na srdci?“ zeptal se Matthew posměšně. „Pojďme ven. Mám ti něco říct,“ řekl Dustin klidně. „Dustine!“ Simone měla obavy. Bála se, že by se Dustinovi mohlo něco stát. „Pane Foxi, tahle záležitost s vámi nemá nic společného. Můžeme se s tím vypořádat sami.“ David a Monique se mu to také snažili rozmluvit. „Davide, Monique, Simone, prosím, nebojte se. Mám plán.“ Dustin se ušklíbl. Poté vyšel ven se zločinci. „Uvidíme, co má tenhle spratek v rukávu.“ Matthew se ušklíbl a vedl své muže ven. Venku na ulici stál Dustin k nim zády. „Chystáš se tady prosit o život, pane Foxi?“ zeptal se Matthew posměšně. „Víš, proč šel Ronald Quigley prosit rodinu Wyattových o milost?“ zeptal se Dustin. „Jako bys o tom něco věděl,“ ušklíbl se Matthew. „Protože potkal někoho,“ řekl Dustin klidně. Matthew se zamračil. O tomhle cizinci nevěděli. Jednou šel s Ronaldem potkat někoho, o kom se říkalo, že je velmi vlivný a mocný. Ronald, muž, o kterém věděl, že je impozantní a děsivý, se v té době třásl. Když to Matthew viděl, byl ještě vyděšenější. Dokonce se neodvážil vzhlédnout. V té době viděl jen záda té tajemné osoby. V té době se cítil otřesený a vyděšený. Náhle Matthew ztuhl. Záda osoby, která mu v tuto chvíli stála čelem… se podobala zádům tajemné osoby, kterou tehdy viděl. „Ty… Ty jsi…“ Matthewovi se rozšířily oči šokem a chlupy na pažích se mu postavily. Dustin se otočil a vražedná aura se z něj valila jako vlny.