„Pane Mortimere, u takto obrovské objednávky… Jste si jistý, že chcete pracovat právě s námi?“ David a Simone tomu sotva mohli uvěřit. Langley Group stála na pokraji bankrotu. Práce s Excelsior Group byla téměř nesplnitelný sen. „Pane Langley, nestačí snad má návštěva u vašich dveří jako důkaz mé upřímnosti?“ zažertoval vévoda. „Ale kdepak!“ David mávl rukou. „Jen se nám těžko věří, že by někdo vašeho formátu vážil takovou cestu až sem…“ Duke klidně pohlédl na Dustina. „Slyšel jsem o tom, co se stalo rodině Langleyových. To, co jste udělal, je čestné. Zaslouží si to respekt. Odmítl jste prodávat produkty, které nesplňovaly vaše očekávání. Dokonce jste na sebe vzal obrovské dluhy, jen abyste zajistil, že se na trh nedostane nekvalitní zboží. Excelsior Group potřebuje partnery, jako jste vy.“ Dukeova slova vehnala Davidovi slzy do očí. „Děkuji… děkuji…“ opakoval stále dokola. Tato objednávka byla přesně to, co rodina Langleyových v tuto chvíli potřebovala. „Tati, tahle objednávka…“ Simone vypadala ustaraně. Chtěla Davidovi připomenout jejich současnou situaci. Rodinu Langleyových tížily obrovské dluhy. Jak měli sehnat kapitál na investici do tak obrovské výroby? „Nebojte se, slečno Langleyová. Moje společnost je ochotna zaplatit 50 % nákladů předem. Jakmile vyrobíte první dvě várky, můžeme zaplatit i druhou polovinu,“ řekl Duke. Simone se rozšířily oči. Rodina Langleyových tomu nemohla uvěřit. Takhle se přece obchod nedělá. Vůbec to nedávalo smysl. Duke byl očividně tady jen proto, aby rodině Langleyových pomohl. Ale proč by to dělal? Nikdo z rodiny Langleyových na to neměl odpověď. „Davide, Monique, Simone, když je pan Mortimer tak upřímný, čeho se bát?“ zeptal se Dustin ze strany. „Ten mladý muž má pravdu. Nemáte se čeho bát. Chci jen vybudovat důvěryhodný obchodní vztah,“ řekl Duke s vřelým úsměvem. „Dobrá. Tak tedy tuto objednávku přijímáme!“ přikývl David souhlasně. Duke vytáhl dvě kopie smlouvy. Bylo jasné, že se připravil. Před vilou Langleyových zastavil Maserati. Amara vystoupila z auta. Když uviděla zaparkovaný Maybach a zkontrolovala jeho poznávací značku, její tvář se zamračila. Prezident Excelsior Group skutečně přijel osobně. Amara rychle zamířila do vily. Nemohla pochopit, proč se to děje. Zatřásla prudce dveřmi. Dveře se brzy otevřely. Když uviděla osobu, která dveře otevřela, její tvář zledovatěla. „A… Amaro Wyattová, co tady děláš?“ zeptal se Dustin zamračeně. „Kdo jsi ty, abys mě vyslýchal? Jsi jenom cizinec!“ Amara byla chladná a nemilosrdná jako vždy. „Uhni mi z cesty!“ křikla netrpělivě. Dustinova tvář ztuhla. Vypadal nespokojeně. Cizinec… Poté, co věnoval rodině Wyattových více než deset let, byl stále považován jen za cizince… O chvíli později se na ni Dustin posměšně podíval a ustoupil stranou. Amara vešla dovnitř a zjistila, že Duke a David se chystají podepsat smlouvu. „Pane Mortimere, to nesmíte podepsat!“ vykřikla. Všichni ve vile se na ni podívali. Amariny vysoké podpatky klapaly po podlaze, když k nim přešla. „Pane Mortimere, Wyatt Group je dokonalý partner pro Excelsior Group! Jsme jediná společnost v celém Rivenescu, která zvládne vaši objednávku!“ řekla rázně. „Rodina Langleyových toho zdaleka není schopna!“ Duke se zamračil. Zamračil se na ni. Ačkoli byla Amara impozantní žena a dokonce i její sestry se jí bály, protože byla prezidentkou vlastní společnosti, nebyla pro Duka, který byl sám o sobě impozantní osobou, rovnocenným soupeřem. „Není na vás, abyste mě učila, jak by Excelsior Group měla řídit své obchody!“ řekl Duke pevně. Amarina tvář se změnila. „Tak takhle byla vychována nejstarší dcera rodiny Wyattových. Vtrhnete sem bez svolení rodiny Langleyových a křičíte, že rodina Langleyových není ve svém vlastním domě schopná?“ posmíval se jí Dustin. Amarina tvář zbledla, když se postavila Dustinu. V minulosti ji Dustin vždy podporoval. Zdálo se však, že se o ni v tuto chvíli nestará. Amara byla tak rozzuřená, že jí vřela krev. „Má naprostou pravdu,“ řekl Duke lhostejně. „Slečno Wyattová, nemáte snad žádné vychování?“ Amara udržela svůj temperament na uzdě a vynutila si úsměv. „Pane Mortimere, máte pravdu. Přehnala jsem to,“ řekla, když znovu nabyla rovnováhy. „Mám velmi upřímný úmysl spolupracovat s Excelsior Group. Náhlé zrušení vaší společnosti nás všechny zaskočilo. Pane Mortimere, mohl byste nám prosím říct, kde jsme udělali chybu, abychom se mohli zlepšit?“ Duke se ušklíbl. „Excelsior nebude spolupracovat se společností, která nemá základní slušnost.“ Poté se Duke postavil a rozloučil se s rodinou Langleyových. Ani jednou se na Amaru nepodíval a odešel pryč. Amara byla rozzuřená. Co tím Duke naznačoval o její společnosti, že postrádá základní slušnost? Amara se podívala na Dustina, který vypadal neobyčejně klidně. Zamračila se. Mohlo by to být… Souvisí tato záležitost s tím odpadem? To bylo nemožné. Nebyl to nic než zbytečný pes. Jak by mohl být něčeho takového schopen? „Slečno Wyattová, dejte si prosím kávu.“ Simone přinesla Amaře šálek kávy. Amara šálek odstrčila a poslala ho na podlahu. Šálek se roztříštil. „Ach!“ vykřikla Simone. Málem se opařila. „Amaro Wyattová!“ Dustin prudce vstal. Vypadal děsivě. „Tohle není rodina Wyattových. Nikdo tady nebude tolerovat tvoje špatné chování! Jestli chceš vyvádět, odplaz se zpátky k rodině Wyattových a dělej to tam!“ Poté, co na ni Dustin zakřičel, se starostlivě podíval na Simone. „Simone, jsi v pořádku?“ zeptal se jemně. „Jsem v pořádku,“ řekla Simone tiše. Byla překvapená, protože nečekala, že Dustin bude křičet na její bývalou sestru jejím jménem. Zahřálo ji to u srdce. Amara se na Dustina nevěřícně podívala. Ten odpad jí říkal, ať vypadne! Býval nevýznamnou existencí. Ona byla ta, která mu dávala rozkazy. Kdy se stal tak vzdorným? Amarina tvář zchladla. Podívala se na všechny ve vile a ledově řekla: „Myslíte si, že Langley Group může vyzvat Wyatt Group? No, uvidíme. Tahle záležitost ještě neskončila! Postarám se o to, aby Langley Group byla zničena!“ Poté se Amara otočila a vyšla ze dveří. Rodina Langleyových se na sebe v ohromeném tichu podívala. Když míjela Dustina, chladně řekla: „Myslíš si, že jsi impozantní, Dustine? Určitě jsi něco udělal. Je tohle tvoje údajná pomsta? Nemáš ani prostředky na to, abys zničil rodinu Wyattových!“ Dustin se zamračil. Amara byla nemocná na hlavě. „Amaro,“ zavolal a následoval ji ven. Amara se otočila. Její tvář byla chladná a odměřená. Ani se neobtěžovala se na něj podívat. „Opravdu si myslíš, že jsi to ty, kdo vlastníma rukama dostal Wyatt Group tam, kde je dnes? Myslíš si, že by se na tebe měl každý dívat s obdivem?“ ušklíbl se Dustin. „Jo. A co jako?“ zeptala se Amara. „Beze mě by ti nevděční parchanti z rodiny Wyattových v posledních deseti letech nikdo nepomohl. Kdo si myslíš, že by podporoval tvůj luxusní životní styl? Rodina Wyattových beze mě nemůže přežít!“ Dustin se posměšně zasmál. Kdyby nebylo jeho podpory ze zákulisí, Wyatt Group by už dávno zkrachovala. Tajně jí pomáhal přežít, ale Amara si myslela, že její schopnosti jsou mimořádné, a byla hrdá na své úspěchy. „Nemáš žádné schopnosti, ale myslíš si, že jsi tak impozantní. Každý den se na všechny mračíš. Wyatt Group kvůli tobě dřív nebo později padne!“ řekl Dustin lhostejně. „Od chvíle, kdy jsem opustil rodinu Wyattových, bylo předurčeno, že se rozpadne!“ Amara ho chtěla pokárat za jeho drzost. Dustin jí však zabouchl ocelové dveře před obličejem a odepřel jí to uspokojení. Její tvář ztmavla. Když se vrátila ke svému autu, vztekle do něj kopla, aby si vybila vztek.